Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+10 neviditelných
Bernské harfy – 3. epizoda
datum / id21.03.2017 / 477655Vytisknout |
autorkvaj
kategoriePróza na pokračování
zobrazeno383x
počet tipů1
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Příběh vypráví o čtyřdenní cestě šéfredaktora a redaktorky mísních novin na Moravě do švýcarského Bernu na benefiční koncert uspořádaný ve prospěch obce Píšťaly a dalších vesnic v jejich okrese, které byly postiženy velkou povodní.

Bernské harfy – 3. epizoda

     Radoslav Nop vstoupil osprchovaný do pokoje pro hosty v bytě Hudkových v Usteru a zastihl Sylvu už v posteli po krk pod dekou. Ležela asi i ve stejné poloze, jako když si tu byl pro pyžamo a potřeby k mytí. Zdála se mu strnulá, ale a on sám sobě také. Sylva asi nemohla přijmout jen tak, že budou spát vedle sebe v manželské posteli jako muž a žena, co k sobě patří. Neuměla se s tím srovnat, vzdor svému holedbání, že nemá potíž spát s cizím chlapem v jedné posteli. Nop to ale rovněž nedovedl. Znají se sice léta, jsou prý přátelé a jednou spolu i souložili, ale tohle bylo něco jiného. Tenkrát to vzniklo spontánně, jako okamžité vzplanutí po oslavě a vliv na to měla i jistá ztráta sebeovládání kvůli přechozímu pití a společenskému dovádění. Tohle ale fakt byla docela jiná situace. Nop ani Kocourová si s ní nevěděli rady.
     Radek vypálil na Sylvu svůj pověstný drtivý pohled, ale tentokrát nijak nezabral. Nop, který s efektem svého uhrančivého pohledu počítal, zklamaně protáhl ksicht a vybavilo se mu, jak ho po večeři Sylva napomínala, aby brzdil, když si dával s Pepou třetího panáka a hned mu připadala odporná a krajně nebezpečná. Určitě ji ta redakční banda z novin, kterým šéfoval, zapojila do svého spiknutí proti němu a jeho chlastu. Lehl si vedle Sylvy na svou půlku postele a mlčel a ona taky nic neříkala.
     Sylva Kocourová přemítala už od chvíle, kdy shodila župan a sedla si v noční košili na postel, jak přežije dnešní a další noci s Nopem vedle sebe. Ještě doma se snažila představit si tuhle cestu jako celek, ale nepodařilo se jí to, a teď se z toho navíc vyklubalo spaní s Nopem v posteli. Než do Švýcar vyrazili, Sylva se zařekla, že se nebude do Radka strefovat, rýt do něj, ani ho provokovat, ale bude ho pouzen informovat, kudy jedou, co zajímavého je v okolí, či s ním probírat nebolestivá a nekontroverzní témata. Porušila to jen kousek před Feldkirchem na odpočívadle.
     A pak ji jednou Nop děsně rozčílil za Vaduzem. To jak ji oznámil jen tak mimochodem, že stráví dvě noci a jeden den v Usteru u jakéhosi jeho známého. Nakonec to není tak zlé. Ti Hudkovi jsou fajn lidé, ač si chudáci myslí, že ona a Radek jsou něco jako manželé. Kvůli Radkovi s nimi musela tu hru na partnerství hrát, ale zajídalo se jí to. Na Nopově překvapivé informaci o přenocování v Usteru jí vztekalo hlavně to, že s ní zachází i tady jako s námezdní pracovnicí, které dává úkoly a nemusí jí nic vysvětlovat, respektive jen to, co potřebuje nezbytně vědět. Nop jí v redakci něco naznačoval, že bude reprezentovat, řídit auto i program cesty a ona pracovat jako reportérka a jinak se nevědomě poveze, ale Kocourová to nebrala moc vážně. Od doby, kdy se vrátila do novin, ji Radek sice záměrně přezíral, choval se k ní jako k nějaké elévce a dělal, že zcela zapomněl, co už spolu v novinařině prožili, natož aby ji bral jako rovnocennou kolegyni, ale Sylva si myslela, že do toho nynější cestu nezahrne. On v tom však pokračoval i tady. U Vaduzu si to ověřila.
     Nop se ve vztahu k ní zřetelně kochal svým vedoucím postavením. Vracel jí zřejmě to, co asi pociťoval, když ona byla šéfredaktorkou a on pouze jejím zástupcem. Sylva do jisté míry rozuměla tomu, že pro chlapa obecně a tím víc pro takového, jako Radek, je těžké se smířit s tím, že je podřízený ženě. Nejspíš proto vnímal její pokyny, co mu tehdy dávala, jako šikanu a vnucování svých názorů. Musel přece ale sakra poznat, že ho uznává a že nebyla jenom její vina, když se novinám nedařilo. Nyní je šéfredaktorem Nop, dokonce úspěšným a takhle hnusně jí to všchno dává vyžrat.
     Sylva ležela tiše na své půlce manželské postele umístěné proti oknu, koukala ven na noční nebe s několika hvězdami, slabě ozářené pouličními lampami a slyšela, jak Nop vedle ní klidně oddychuje. Asi už spí. Bude po celodenním řízení auta utahaný. Uvědomila si, že o něm uvažuje, jakoby vážně byl jejím mužem.
     Opět si vzpomněla na svůj současný novinářský život pod Nopovým šéfováním a musela uznat, že od chvíle, kdy znovu nastoupila do redakce Brány, byla se svou prací i rolí vlastně spokojená, až donedávna. Podílela se ráda na novinách vedených Nopem, vzdor jeho chování vůči ní. Uvědomila si to už kolikrát. Na novinách i Radkovi jí záleželo, a když cosi kritizovala, nebo měla jisté připomínky k Nopovu jednání, říkala to vždy v zájmu novin. Nop ale reagoval na její slova pokaždé podrážděně, nedůtklivě a ona to tolerovala a pardonovala.
     Když ji ale přede všemi ponížil a řekl jí navíc, že je arogantní píča, změnila zásadně postoj. Bylo očividné, že Nop to poslední dobou přehání s chlastem a ostatní redaktoři jsou tím zděšeni. Dokonce se spikli, aby mu zabránili potopit noviny. Nejdřív ji nezasvětili do svého spolku, ale zřejmě jim nevyšel první útok, takže o tom Sylvě před jejím odjezdem do Švýcarska řekli a žádali jí, aby se Radka pokusila odvrátit od chlastu ona při této cestě. Kocourová jim slíbila, že něco vymyslí, v duchu si ale řekla, že se na ně vykašle a tím spíš na Nopa. Mladí jí napřed poctí nedůvěrou a pak přilezou, aby právě ona zachránila Nopa, redakci, noviny i je samotné. Spadli z višně. Ať se Nop klidně sám zničí, ona to bude s potěšením sledovat a ještě mu namydlí schody, když bude příležitost. Následně se v roli šéfredaktora znemožní Nopův kamarád Pavel Savel, neboť ten není schopen redakci řídit. Ještě tak zastane roli píšícího redaktora. No a pak se vydavatel Bukvaj a redaktoři připlazí za ní, aby vytáhla redakci klesající do bažiny zase na výsluní.
     Přesto dnes po večeři Nopa propagačně napomenula, aby tolik nepil, ale to jen proto, aby ho popíchla. Ve skutečnosti jí to bylo fuk. Zítra Radek stejně auto řídit nebude, tak co.
     Jak si to tak Sylva v nočním tichu malovala a osnovala budoucnost, Radek najednou vedle ní zachrčel nebo jen hlasitěji vydechl, ona ale leknutím málem nadskočila a vzápětí po něm strašně divoce zatoužila. Asi kvůli jeho samovolnému živočišnému projevu. Sedla si na posteli a bezprostředně nato ucítila silné vzrušení. Kdyby ji v této chvíli někdo mohl pozorovat, viděl by, jak celá zrudla studem, že ji ten prachmizernej Nop dokáže vzrušit jen svým dechem. Rázem jí došlo, že nedovede celou noc vedle Radka jen tak ležet a spát. Čert vem, co bude, co se stane, až se vrátí. Teď se s ním ale musí pomilovat stůj co stůj.
     „Radku, spíš?“
     „To je jediná otázka, na kterou nelze dát pravdivou kladnou odpověď.“ 
     Promluvil okamžitě, jakoby na to celou dobu čekal a v souladu se svou náturou k tomu využil parafrázi repliky z jisté pohádky.
     „Já tu nemůžu jen tak vedle tebe ležet jako trouchnivějící dřevo, Radku.“
     „Tak sundej, co máš na sobě a přitul se ke mně.“
     „Radku, jak se můžeš chovat takhle odporně chladně?!“
     „Tak si to nech na sobě a spi.“
     „Ty darebáku, nedělej, že je ti to jedno. Ale jak chceš.“
     „Jak chci co?“ 
     Nop se s ní bavil a přitom ležel pořád bez hnutí.
     „Chceš, abych se svlíkla, tak se svlíknu a hned pak tebe.“
     Když už byli oba nazí, přitulila se k němu, jak ji nabádal, objala ho a začala líbat. Radek jí polibky oplácel, laskal ji ňadra, hladil po zádech a po hýždích. Oba mlčeli, ale Sylva stále rychleji dýchala, pak skoro přerývaně, zatímco Nop si počínal nezúčastněně. Jasně si to uvědomovala, ačkoli z toho, co dělal, to vycítit nemohla. Byl velmi něžný, laskal jí a líbal, a přesto z něj táhl chlad jak z ledničky.
     Sylva náhle znehybněla a podobala se vytuhlému obrazu v televizi, ale Nop napřed vůbec nereagoval. Postupně ji přestal hladit, jako když se zastavuje rozkmitané kyvadlo. Vše, co Radek nyní dělal, byly jen mechanické reakce na Sylviny iniciativy a působil proto tak ledově. Žádná radost, vřelost ani vášeň v tom nebyla.
     „Co se děje, Radku? Vážně se nechceš se mnou milovat?“
     „Chci. Jak by ne. Jen jsem děsně unavený.“ 
     Řekl to tiše a dutě, jakoby mluvil z hrobu nebo z nějaké vzdálené jeskyně.
     „Tak si to necháme na zítra? Až budeš v lepší kondici?“
     „Já jsem ale v dobré kondici.“
     „Říkal jsi, že jsi unavený.“
     „To jsem kecal. Myslel jsem, že to pak nebudeš rozebírat.“
     „Tak proč jsi tak odtažitý?“
     „Chci se s tebou milovat, ale ty se mnou ne. Jsi jen děsně nadržená a přepadl tě chtíč. Toužíš akorát po tom, abych si s tebou pohrál a pak ti ho tam strčil. O mě nestojíš, naopak jsi na mě naštvaná. Permanentně. Potřebuješ jen vyšukat a jiný vhodný nástroj než já tady není. O to však zase nestojí Radoslav Nop.“
     Parodoval, jak ho někdy Sylva oslovovala Radoslave Nope nebo Nope.
     „Lumpe, co to říkáš? Jsi nechutný!“
     „Opravdu?“
     Náhle se prudce posadil a hned nato se na ni vrhl a zase ji laskal a hladil, střídal něžné dotyky a silné stisky, znenadání ji sevřel v náručí tak pevně, až hekla a téměř vypustila duši. Pak povolil a konejšivě se mazlil s jejími ňadry. Obemkla ho rukama a chvíli se svíjeli v obětí. Potom jí Radek řekl, aby zůstala klidně ležet na zádech, zvedla lokty nad hlavu a chytila se rukama za pelest a jak to udělala, sjížděl od těch rukou zvolna a jemně stále níž, dotýkal se její kůže zlehka jen konečky prstů, už byl na obličeji, na krku, nevynechal žádné místo jejího těla. Cítila příjemné mravenčení, dýchala stále prudčeji, vzrušeně vzdychla a jak se pomaličku blížil ke klínu, rozevřela nohy a roztahovala je, co to šlo, hlasitě sténala, až z toho málem šílela, pustila se, objala ho, řekl jí, aby dala zase ruce zpátky, poslechla a už skoro ječela a on jí přitiskl dlaň na pusu, jinak by Hudkovi nemohli pohoršením spát.
     Teď znělo její sténání téměř jako smrtelné chroptění. A už se znovu zmítali v obětí a hladili se a laskali navzájem, konečně do ní pronikl a dlouho a slastně si užívali milostného aktu, po kterém oba toužili. Každý sice z rozdílných důvodů, to však bylo právě nyní a na tomto místě úplně jedno. Teď pro ně existovala jen jejich těla a snad také mozky, ovšem totálně zabředlé do sexu.
     „Micko, tys po tom prahla víc, než jsem si kdy vůbec dokázal představit a kromě toho jsi úděsně dychtivá.“
     „Tak jsem dychtivá. Ale proč úděsně? Jak to, že je to s tebou pokaždý tak krásný? Jsi takovej..., takovej plecatej..., takovej chlapskej! A ty tvý ruce! Jsou silný a přitom s nimi dokážeš tak jemně laskat a hladit.“ 
      Nop už zase nezúčastněně sledoval, jak Sylva obdivně a pomilovaně žvatlala, jak tak některé ženy po souloži žvatlávají. Muže drážděním jeho ješitnosti a samolibosti ženská spolehlivě očaruje a dokonale si ho připraví, aby s ním pak mohla po libosti manipulovat. Nejspíš to ani není uvědoměle chladný kalkul. Když se žena cítí vážně dobře pomilovaná, rozněžňovat se zkrátka musí, aby se příjemný pocit dokonale rozlil po celém těle a chlapa, co ji uspokojil, odbivuje v tom okamžiku upřímně. A příroda to tak zařídila, aby ta chvilka štěstí působila zároveň jako příprava pro následující všední život. Nop si ale vzpomněl, že ho podobnými ne-li stejnými slovy chválila i po jejich dávné první souloži.
     „Pokaždý, Sylvo? Vždyť jsme spolu šukali teprve podruhé s přestávkou pěti let. A jak mám proboha vědět, jaktože jsem takovej, jakej jsem?“
     „Ty ses se mnou vlastně ani nemiloval.“
     „Ne? A co to bylo?“
     „Chtěl jsi mi dát, co proto, abych viděla, jakej jsi borec a tím mě zas ponížit. Zredukovat mě na pouhou nadrženou samici, která musí být ráda, že ji obskočíš.“
     „Hm, pověz Micko, co s tím mám dělat, i kdyby to tak bylo?“
     „Ono to tak taky ale je. Ty ve mně nechceš vidět ženu, co tě má ráda a touží se s tebou milovat a chce tě podporovat v práci. Vždyť bychom mohli být úžasný tým. V redakci i v životě, Radku. Proč tedy nejsme?“
     V krátičkém momentu, kdy vyslovila své zasněné přání, toužila Sylva skutečně, aby to tak bylo. Pravdivost chvíle ale rázem pominula, když jí došlo, že je to jen okamžitá iluze, že by to tak nefungovalo ani den, že to tak nemůže fungovat, protože oni dva jsou takoví, jací jsou a jejich vztahy zatěžuje řada rozporných a bolestných událostí z minulosti.
     „Ten idylický obrázek, jak jsi ho namalovala, má dvě vady.“
     „Dvě? Mohl bys mě o nich ponaučit.“ 
     Sylva zašaškovala, aby zakryla své rozčarování.
     „Zaprvé mě nechceš podporovat, ale ovládat, být dominantní a na forhontě. Zadruhé spolu nemůžeme žít jako muž a žena, to je absurdní představa. Nemyslíš? A zatřetí, já to nechci. Nechci s tebou žít, ani pravidelně souložit, to by nám zevšednělo. A nechci s tebou vytvořit tým, jenž povede redakci Brány. Nedokázal bych odrážet tvé neustálé útoky na mé postavení. Možná už ani nechceš šéfovat sama. Klidně mi necháš odpovědnost za noviny a za redakci, ale z pozice jakési šedé eminence bys se mnou manipulovala. Stal bych se lotukou v tvých rukou, no a po tomhle, má milá Sylvinko, rozhodně netoužím.“
     Jen se cukej, chlapečku; řekla si Kocourová, když Nop ztichl. Však ty se odrovnáš sám. S chlastem stejně nepřestaneš a ten tě spolehlivě zničí. Myslíš si, kdovíjak nejsi chytrý, a třeba i jsi, taky jsi však závislý alkoholik a svou závislost opanovat nedokážeš. Sylva nad Nopem už škodolibě lámala hůl.
     „Říkal jsi dvě vady. A najednou mluvíš o třech.“
     „Tak jsem říkal dvě. Na věci to nic nemění.“
     „Když to cítíš takhle, proč jsi mě vůbec bral zpátky do redakce?“
     „To sám nevím.“
     „Hezky jsi to objasnil. Co znamená, být na forhontě?“
     „To je z německého výrazu Vorhand, čili před a ruka, tedy přednost nebo převaha. Je to výraz z mariáše. Na forhontě je hráč, který sedí vlevo od rozdávajícího a vynáší kartu jako první.“ 
     Radek se chytil na udičku jako obvykle, když mu kdokoli poskytl šanci, aby někoho o něčem poučil nebo mu cosi vysvětlil.
     „Co znamená německy Vorhand, to vím. Ale Radku, ty hraješ mariáš?“
     „Kdysi jsem hrával. Teď už nemám s kým.“
     „Tak tobě by se nelíbilo spát s ženskou jako já pravidelně, jo? A proč ne? Ani jeden nejsme zadaní.“
     „Po pravdě nelíbilo. Museli bychom se s naším vztahem beztak tajit a já bych neuměl trvale něco předstírat. Kromě toho si vůbec neumím představit, že bych s tebou pravidelně šukal a současně abychom vedli redakci v jakémsi diumvirátu. A žít s tebou, Sylvo, to by byla každopádně úplná schíza.“
     Kocourová ho poslouchala sice pobaveně, ale zároveň v ní rostla zloba a odpor vůči tomu parchantovi, co jí tu bez obalu líčí, že ji vlastně nesnáší, pouze je ochoten ji občas přefiknout, či jí dovolit, aby mu posloužila jako podložka a jinak jí jen uráží, tupí a ponižuje.
     „A s Baronovou se ti to líbí? S tou tvou blonďatou modelkou, co se na povel svlíká a chová se jako děvka, s tou můžeš šoustat bez zábran!?“ zaútočila Sylva šeptem.
     Radek k ní otočil hlavu, jak vedle něho ležela v přítmí.
     „Micko, jsi taky blonďatá. Obě máte dokonce stejný odstín vlasů. S Andělou se mi to zatím líbí, ale budoucnost v tom žádnou nevidím.“
      Řekl to naprosto bezelstně a nešťastně a s nekonečnou beznadějí v hlase. Jeho hlas měl témbr, jakoby se právě v tom okamžiku zřítil do hluboké deprese. Úplně se jí z toho sevřelo srdce. Sylva pohlédla z okna, aby neviděl, že se jí do očí nahrnuly slzy. Pokojem se rozlehlo naprosté ticho a Kocourovou napadlo, jestli Nop neomdlel či něco takového a když se na něj podívala, ležel nehybně jako mrtvola a neslyšela ani jeho dech. Vzepřela se na lokti a starostlivě se k němu naklonila. Vyděsila se, že by snad mohl dokonce umřít nebo co. Chytila ho za rameno a třásla jím.
     „Nope! Radku, vzpamatuj se! Nemůžeme potřebovat, abys tu zkolaboval nebo abys propadl nějaké depresi!“
     „Já ale nekolabuju, ani nepropadám depresi, miláčku.“ 
     Nop byl spokojen, že mu sežrala to divadýlko. Jak k němu byla nakloněná a zkoumala, co se s ním děje, objal ji a přivinul k sobě, až mu vlastně padla do náruče.
     „Cože!?“ vyděsila se Sylva tím oslovením i Radkovým počínáním.
     „Za toho miláčka se omlouvám. Nemám právo ti tak říkat. Chtěl jsem ti ale objasnit, že když se miluji s Andělou...“
     „Nope! Nechceš mi tu, doufám, teď líčit, jak to děláš s Baronovou.“
     „Promiň podruhé. To nechci.“ 
     Radek se usmál, ale Sylva to neviděla.
     „Moc ti děkuju! Miláčku!“ vrátila mu to oslovení.
     „Už spi, Micko!“
     Takový pokyn se nedal neuposlechnout, takže Radek a Sylva brzy usnuli v objetí.

Pokračování

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

13.07.2017 10:22:58kvaj
redaktor prózy

Popřemýšlím o tom.

13.07.2017 09:38:11Gora
redaktor poezie a prózy

To jsem pochopila, ale proto přece nejsou chudáci, to se mi tam nezdá:-)

13.07.2017 09:26:01kvaj
redaktor prózy

Chudáci v tom smyslu, že s nimi Radek a Sylva hrají komedii.

Když byli v posteli, tak už to bylo jasné. :-)

12.07.2017 23:23:33Gora
redaktor poezie a prózy

ač si chudáci myslí, že ona a Radek jsou manželé - proč chudáci? to bych vynechala

a takhle hnusně jí to všchno dává vyžrat-překlípek

Stal bych se lotukou v tvých rukou-překlípek

No, myslela jsem si, že nebudou ležet každý na své straně lože:-)


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.