trpká příchuť

trocha sněžení, které nebylo...

trpká příchuť

 

zima okořenila mé pochyby

jen tak lehce

 

a tisíce slov padaly

stejně tak jako

bílé, mrtvé včely do tvých vlasů

 

nebe se v mracích válí

v té hladké mouce

 

maluju si krajinu do sebe

pamatuješ, jak jsme byly spolu?

 

jen ty a já

má nemoci, jak ti bylo

nikdy jsi mi to neřekla

 

bláznivě a z bláznů se vyklubaly...

 

ve svém světě neřeším, jen je mi líto

tolik mi chybí tvé objetí...

 

ach, léky mé, kouzelné

vzaly jste mi okamžiky překvapení

 

je to jako pít...

a nedopít!

 

 

 

 

 

---