Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+24 neviditelných
Hovězí litanie
datum / id23.03.2017 / 477696Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno422x
počet tipů8
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Hovězí litanie

Hovězí litanie

Anděl. Podvečerní samoobsluha. U pokladny stojí šedivý chlapík s už dospělou dcerou. Jako postava černocha z Forresta Gumpa jí vypráví o masném kulinářství: v Lídlu prý sežene pravý argentinský steak, a to je něco úplně jinačího, za něj svíčková nebyla vůbec, jen pod pultem. Holka se ptá a on odpovídá, že svíčková je z hřbetu a že kližka je dobrá na guláš, je měkká a vyvaří se z ní tuk. A holka poslouchá trpělivě a poslušně jako mladý mníšek a přikyvuje. A chlapíkovi kanou sliny dojetí nad tou hovězí litanií, co ji právě přednesl dceři. U vedlejší pokladny mezitím vedou řeč vietnamští trhovci a zní to jako když se z brčálu na svět derou pulci. Nejspíš mají ale docela obdobné téma.


Zezadu a potmě

Osvíceni stříbrem plátna v kinech ještě sedí snílci. Měkká a hluboká křesla mají navodit pocit beztíže, aby tak byl eliminován skutečný svět se svými hranami, svou tíží s nepohodlím. Někteří k tomu žvýkají praženou kukuřici nebo gumové bonbóny, které se doporučuje zapíjet obrovským množstvím sladkého nápoje; uspokojení chuti má násobit dojem z filmu, nebo naopak tlumit přílišné vzrušení. Správně by divák měl sedět za plátnem, neboť do filmu se vstupuje zezadu. Zezadu a potmě, právě tak přistoupí k dívce vracející se domů zapadlou ulicí neznámý muž. The End.


Chlapci a pan Gagarin

Chlapci zpívají o hvězdách, před půlnocí na rádiu City. Nepřístupná světla sváděla od nepaměti, tuláky, věštce, básníky, vědce. A taky blázny. Ale jen pan Gagarin a milenci se před nimi dokázali chvět opravdovou bázní. Úsměv kosmonauta ze slavné fotografie – úsměv tajemný nejméně tak jako úsměv Giocondy.


Psanci a dívky

Psanci dopili další kokosový drink, snědli další slanou rybou, pohladili zas trochu jinačí snědou dívku. Až ráno jí darují něco ze svého pokladu Inků. A oceán šumí písničku o dálkách, které už budou navždy, do toho padá soumrak, o němž ryby nemohou říct nic, a přítulné dívky se raději vysloví tancem. Tady na ostrově je každému lhostejné, proč psanci utíkají, neboť slovo vina je tu neznámé. Červánky se linou jak hraniční stráž nad územím mimo dobro a zlo.


Zátiší 21. století

Noční rádio, zátiší s mrtvými hlasy. K večeru někdo spustí program, zamkne dveře studia teď, před dvanáctou, Aneta L. teskně vyje na měsíc. A má tisíce ozvěn v poloprázdných bytech, těsně u uší usínajících. Pokud by chtěl někdo oživit žánr, pak by to nebyly květiny nebo jídelní stoly, ale ložnice osamělých lidí a jejich rádia, vše v barokním pološeru, jen mírný svit z ulice padající skrze žaluzie. Zátiší 21. století.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

24.03.2017 08:49:12Movsar

díky, jsem rád, že se vám líbilo. i za tu trochu nadbytečnou biologickou poznámku.

24.03.2017 02:35:04Safián

Pulci se z brčálu na svět nehrnou, brčál není vodní rostlina. Ani ta brčálová barva tak docela nesedí. Ale zní to dobře.

23.03.2017 20:14:11agáta5

skvělé!

23.03.2017 19:44:55qíčala

WoW!  Dneskas´mě dostal ... Zezadu a potmě (lepší než horor) ale ostatní také dost dobré ... :)

23.03.2017 19:12:47Gora
redaktor poezie a prózy

Máš skvělé nápady a období.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.