Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Skutečnost

31. 03. 2017
5
5
518
Autor
MAJKL65

Třeba jsme jenom vymyšlení
jsme něčí touha nebo dojem, jako když stojíš ve Vídni před Hieronymem Boschem 
a jsme tak ty já a my a všechny galaxie i sídlištní čtverky
i tenhle pták co se vznáší na obloze 
takže nevíš, zda vlastně nejsi hluboko pod hladinou 
a on plave nad hloubkou větší, než když se miluje muž se ženou
když jsem poprvé uviděl rumunské moře, bylo mi dvanáct
a pochopil jsem smrt 
ta nekonečnost, s níž se pojil obzor s vesmírem 
a pláže s Italy, kteří tam jezdili s půjčenými auty balit holky z východu 
lehátka s východními Němci psích tváří 
vyplavené medúzy, které byly pod nohama jako želé a uvnitř měly tečky jako holčičí pihy
všudypřítomná kukuřičná omáčka v jídle, Pepsi Cola za dvě Lei
tuzexy s tričky amerického fotbalu, za které mě srdečně nenáviděla ruštinářka a třídní učitelka
protože jsem v něm samozřejmě chodil do školy 
díry v moři, které kradou děti  
pravý uherák z oslího masa, který chutnal víc než krásná holka
a americké videoherny kde se dalo střílet světlem z pušek
potápět lodě ponorkou, které velíš
i bombardovat město beze jména na displeji jako Drážďany, nebo Varšavu 
a pak je postavili ke zdi 
zloděje kufrů z bukurešťského nádraží 
a jeho ženu
a on se pomalu sunul k zemi a vypadalo to, jakoby se modlil, když mrtvý klečel před lidem
a ona padla hubou na hlínu, aby konečně jednou v životě zmlkla a pak bylo ticho
jen nábojnice ještě chvíli zvonily rumunskou zvonkohru    
za děti s AIDS, zabíjení lidí, hlad a ostnatý drát 
ptáte se kdo?
kdo, že tam klečel mrtev v kabátě a jeho krev zamířila k vlnám?
no přece Ceaucescu i s tou jeho 
dobře jste udělali Rumuni
dobře
jen jste jim ještě měli zabodnout kůl do srdce  
jsme odevzdáni svému dechu a jiným věcem, jež jsou mimo naši vůli
však zlo musí vždy dojít svého konce 
jako báseň 
a třeba všechno je jen vymyšlený
i všechno, co si vymyslím
a všechno, co miluji a co mě sere
a co bylo, je a bude
ale i tak by to bylo krásný 
a neměnil bych za skutečnost věčnosti ani jednu vymyšlenou vteřinu 
 

 


5 názorů

Lakrov
02. 05. 2017
Dát tip

Dočteno, takže komentuji. Nemýlím-li se, je to celé napsané jako jediná věta,  tedy souvětí, dlouhé souvětí se spoustou odboček k jakýmsi náhodným nápadům,  jejichž souhrn na mě působí dojmem, že byly sepsáný v nějaké "exponované"  chvilce. Alkohol nebo THC? :-)  Teď to čtu ještě jednou, v jiném prohlížeči a jiné grafické úpravě  ("rozkrájené" na jednotlivé řádky) a je to o něco lepší,  ale i tak myslím, že zasloužíš lepší čtenáře, nežli jsem já.  


Příjemně mě to překvapilo, jen se celým dějem táhnou hrubě tesané historické okamžiky. Bez nich bych to bral spíš jako tok myšlenek a vlastních vzpomínek z těsného okolí a to by mě bavilo daleko víc.


Dodola
31. 03. 2017
Dát tip

Hm... tak hezky ta báseň začala...


Štírka
31. 03. 2017
Dát tip

Líbí se mi toto dílko, přesně ve Tvém vyprávěcím stylu... Jen za mě: já nikdy za žádných okolností neschválím násilí, navíc sledované lidmi jako spravedlivou odvetu.... to je jako ve středověku.... a kolik lidí se těšívalo na popravy.... Jaksi na tohle nemám a nechci mít buňky....Tip za styl vyprávění....


Danny
31. 03. 2017
Dát tip
dobře životně-filosofické :) tip

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru