Apríl 2017, kurva!

Jáj, lidi, kurva! Bo nejste degenerované mozečky, ve kterých je místo chytrých myšlenek nasráno od slepic, tož určitě víte, že bol ten Apríl jako. Já miluji apríl. Je to takový den, kdy možete beztrestně udělať nějaké velikánské svinstvo a šici vás za to ještě pochválí, kurva. Poslední roky su ty svoje aprílové legrace brala fortelně, eslik čtete moje sračkové povídanky, tož víte, že su třeba nalila dobytkovy svojemu starému do kadibůdy, když vykonával tu přírodní potřebu, ředidlo a zapálila nebo svini schovala léky na srdce a jako gut, no ne? Letos su sa ale rozhudla, kurva, že to pojmu psycholopaticky nebo jak sa to říká...

Ten inkriminovaný den su sa zobrala svinsky brzo ráno. Ve spíži su čopla flašu rumajzlu, v lékárničce pět platíček rohypnolu co tamka mám na uspávání svině tchyně, vylópala to do odpadkové koša, rumu trochec vyglgala, zbytkem sa polila, pak si lehla na pudlahu do slepičinců, ty platíčka vylópaná položila vedle sebe, flašu takik, vypustila trochec scánek, trochec blitek a nakonec zabéčila a vytlačila ze sebe ranní sračku. Tož a bolo to. Udělala su ze sebe fest gut hanácků mrtvolu.

První sa do světnice přisrala tchyňa. Srala sa o holách, tvářila sa jako piča, víte, ona jde dycky takhle ráno na kradačku. Má to načasované, aby sa zobrala dřív než já, odsere sa do kuchyně a krade, bestia nenažraná, chlebíček, co suším pro králíky. Tož tchyňa chvilu brósila po kuchyni a pak mě opatřila. Nejdřív sa celá naježila, ale pak, když zjistila, že sa jakosik nehýbu, tož sa uklidnila, přikulhala ke mně blíž a šťóchla mi do břicha tó gumovó koncovkó od hole. Já nic. Tož tchyňa znovu šťóchla a mnohem silněji, ale já fort nic. Svini sa zkřivila morda radostí a normoš, i když je jinak celá chromá, tetelivo povyskočila a juchla jako za mlada. Pak dokulhala ke spíži, vytáhla si slivovicu, napila a teprve potom zavolala hlaholivo Rodino, rychlo šici stávajte hore, stalo sa cosik neuvěřitelného!

Starý a sinátor boli hnedkaj dole a Starý Milu? Milu? A clómal se mnó a Milu, ježišimaria, cos to udělala? Tys spolykala prášky, jáj! Lukášu, maminko, možná kdybychom ju ještě napumovali vodó a pak si jí šici tři čápnuli na pupek, tak by to z ní vyšlo, tož rychlo, rychlo!

Ale tchyně, ta svině proradná, Romane, ty blbóne! Jsi normální? Buď rád, že to má ta bestia zlá za sebó! Co bys z toho měl, kdyby ožila? Dyť tě fort enem rasí nohó od stola, podvádí tě s retardovaným Kubó, bere výplatu a co dělá tadyk Lukáškovi, to raději vobec nekomentuji jako!

A darmožrůt bol samořejmě takyk v piči, békal nešťastně a svini neposlůchal a Maminko, maminko, proč jsi to udělala, ajajajajaj! Já tě mám rád aji když jsi na nás svinsky zlá a žereš kočičky a pejsky! Zober sa, zober sa!

Starý si utřel slziska a nudlisko, co mu viselo od čuchometru, a Lukášu, vzmuž sa. Babička má pravdu. Měli bychom být rádi, že je Miluna už v nebi s panem Ježíšem. Tož ale co teď s ní?

A sinátor fort vyváděl a položil ušadlo mezi moje dudy a poslůchal, eslik mi netluče hertzna, ale to víte, slyšel guvno! Já su tak svinsky obalená sádlem, že mám tlučení hertzny svinsky utlumené a když mi chce veterinář změřit tep, tož mi musí strčit to svoje naslůchátko do sracího otvoru a poslůchat, jak sa mi vlivem tepu natřásají hemáče.

Měli bychom ju pohřbít, řikla sviňa.

To by sa mělo pořešiť přes póřební ústav, zabékal plačtivo starý. A asik by ju měl opatřiť nějaký ten doktor, ne?

A sviňa zlá Guvno, Romane. Nejsme čehůni, abychom k kdovijakému nebožtíkovi volali doktura a zařizovali velkopanský póřeb jako! Uděláme to s ní tak, jak to ona zamýšlala udělat se mnó. Prostě ju zabalíme do hajzlpapíru, uděláme mumiu, šópneme do staré ledničky a pohřbíme v lese.

To víte! Já su sa v duchu řehnila a říkala si Jen počkej, svině, já ti to spočítám, to sa bodeš divit jako!

Starý s naříkáním dovezl z garáže starů ledničku, kterů su kdysi vyhandlovala od cigánů, a že mě do ní strčijó, ale bolo to na guvno. Do teho malého ksindlu se vejde sotva tchyňa, natož statná Milunka, kurva! Tchyňa nad tím kómala a Romane, to je špatné, vzal sis za manželku svinky rozměrnů osobu. Do tohotok ju nenarveme anik kdybychom jí uříznuli kytáry pilkó čepovkó, jak to ona chcela fort dělat mně.

A starý jakože co sa dá dělat a tak mě tedyk enem celó omotal hajzlákem, pomocí heveru naložili na tragač, vzali lopatu a jeli k lesisku. Lidi zlatí! Temu byste nejeřili! Tchyňa jak bola posledních deset járů chromá, teď skorem tancovala, o hole sa skoro neopírala a zpívala vesele póřební písničku Zasviť mi ty slnko zlaté, kurva.

Za chvilu jsme boli v lesu. Starý se sinátorem začali rubať loch, tchyňa na to kůkala a Ogárci moji, nebojte sa, bez ní nám bode líp! Už nás nikdo nebode rubať a terorizovať, naspoříme si na dovolenů krásnů a pojedeme třeba do Chorvatska, aby Lukášek viděl móře, viš, Lukášku, maminka zlá ti řekla, že móře je tamta kalná lůža u prasečáku, ale to není móře! Móře je veliké a slané, no počkaj v létě! A fantazírovala veselo a ještě dnes si zajdeme do hospy na večeřu a takyk půjdeme na hezký výlet a Žerika odčervíme, no jeje!

Lidi zlatí, bolo mi jich skorem až líto.

Za chvilu bol loch vyrubaný, tož mě do něj spustili za cecky a tchyňa najednó odkudsi vytáhla paličku na mesko a dřevěný kolík a teď mě k tomu pusťte, mosíme mnět tu jistotu, že už nikdy nevstane!

A sinátor babičko, to né, to nende, dyť je to moja maminka! Není to žádný upír!

A tchyňa Lukášku, opravdu mosíme mnět jistotu! Copak chceš znovu zažívat to, cos zažíval doteď?

A sinátor sa opět rozbékal a ne, babičko, nescu a vzal kolík a že ho podrží a tchyňa do teho jebne paličkó a jako gut, no ne?

Tohle už ale bolo na mě moc. Odvřila su očadla a Jáj, debílci, apríl!

Tchyňa zbledla, pak zezelenala, zfialověla, znovu zezelenala a pak z ní vyšlo metr dlůhé guvno. Starý hnetkaj Jejejeje! Milu, ty žiješ, ježiši, to bol enem vtip? Já su tak rád! Já su tak rád! Dostal okamžitě pecku nohó od stola. Sinátor sa dal na útěk, ale jak je degenerovaný, tož zakopl o hřiba satana, co tamka rostl a dal si na držku, Došla su k němu, zrasila ho nohó od stola, pak všechny tři nevděčníky, svázala tkaničkami a posadila do velikého lesního mraveniska.

Lesem sa neslo aprílové békání a prosení a samé Maminko, maminko, my jsme věděli, že to jenom děláš, auauauauauau, tak jsme dělali všeckno tak, abys měla radosť, auauauauauau!

A já na to srala, chodila po lesisku, bolo mi krásně a teprve když šici tři hajzlové vypadali jako rudá verze reklamního panáka Mišelin, kurva, tož su jim tkaničky přeřízla a nechala je prchnót.

Tož to vidíte. Ten psycholopatický apríl sa nakonec ukázal svinsky lepší než násilí, zapalování kadibudky a podobné sračky. Dozvěděla su sa díky němu spóstu cenných informací, zjistila, že tchyňa je ještě jedovatější zmija, než za jaků su ju mněla a že sinátor a starý jsó sračky. I vám dočoporučuji udělat ze sebe na chvilu mrtvolu! Je to svinsky veliká zábava jako!

---