Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Cvakání zubů
datum / id09.04.2017 / 478128Vytisknout |
autorkvaj
kategorieVolné verše
zobrazeno794x
počet tipů2
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Cvakání zubů

I.
Kolik času uplynulo,
než promluvila sladkou puklinou úst?
Nepředstavujte si nic výjimečného,
zakryla si obličej rukama.
V té chvíli byla moje...
Stačilo jen – jsi jiná než druhé.
Ne, nedělám si blázny – cvakla zuby,
krátce, potěšeně a přihlouple.
Ale v tom uchechtnutí jsem slyšel
nezaměnitelně pravdivý tón...
jak když praskne větvička pod nohou.
Neměl jsem sílu dál očima lhát,
kolik času, sakra, uplynulo?
A začal se dívat na druhou stranu.


II.
Takového bláznovství se dopustit!
Ničí, aby ničila, mě i sebe.
Takové bláznovství: zamilovat se
do tak úporné ženy!
Ale myslím, že jsme stejně šťastni,
ačkoli je to nehygienické – jak říká 
pro obě naše srdce...
Takže jednou ráno prostě odešla.
Odešla, jako by tu nikdy nebyla
a já usnul s jejím teplem v dlani.
Za oknem ze tmy do prachu
rodil se teplý zářijový den
z šedého hedvábí lehce utkaný
a skleněných korálků nerozhodnosti.


III.
Jinak se žít nedá, pevně
zamítla mé odmítání manželství
a začala oklikou a ze široka
a začala o rozvodu... svém.
Ale já mohu, určitě mohu – 
tvrdil jsem vznětlivě a umíněně.
Soudím, že jí to vylekalo, protože
řekla: Karel přece není zrůda!
Byla tím trochu vyděšená,
z toho, co řekla a myslím,
že se usmívala, slastně.
Na věšáku visel můj kabát,
jako nevhodný příchozí...
Když jsem odcházel – proč taková úleva!?


IV.
Přísahám! Nevím, co se stalo
v dračím hradu v modré minulosti.
Jen z krásné a banální pohádky
je písek, vítr a poušť.
Přišel čas samoty, cvakám zuby,
jako by nebylo nic snazšího,
než na to přestat myslet.
Škoda, že existují tak utkvělé myšlenky.
Má to asi něco společného s fotografováním,
za dveřmi čeká zabitý čas
a přijde až do postele.
Jestli je Bůh, tak jedině v televizi – 
říkám si marně, když už jsem dávno
přenesl svou duši do přístroje.


V.
Všichni to věděli, že je ztřeštěná!
To její neuvěřitelné sobectví:
vzdát se takového dobráka.
Její tvář leží pod sklem na stole.
Spící, přiznávám. Ale máš pravdu!
Je pozdě a přesto – otevří oči!
Závěrka okna vykouzlila nový den.
Všechno marné... vrátila se k svému človíčkovi.
V magické síle indukce je Bůh,
ne v čase, v prostoru, čas
je jen jeho dalším atributem.
Ale je úterý a dole na ulici
jsem spatřil ženu se sladkou rtěnkou
a zacvakal jí zuby na pozdrav.

 

https://kvaj.blogspot.com

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

09.04.2017 16:38:14kvaj
redaktor prózy

Je to pravděpodobné.

09.04.2017 16:26:59Gora
redaktor poezie a prózy

třeba toho cvakání zuby:-)

09.04.2017 16:25:52kvaj
redaktor prózy

Mně taky. Jen nevím přesně, čeho je v té chvíli symbolem.

09.04.2017 16:24:14Gora
redaktor poezie a prózy

za dveřmi čeká zabitý čas---- to se mi líbí

09.04.2017 16:22:26kvaj
redaktor prózy

Ona měla zuby pravé. Ten chlap - moc bych na pravost jeho zubů nevsázel. A Karel? Však víš, jak to s takovými chodí. :-)

Jinak děkuji.

09.04.2017 16:14:38Gora
redaktor poezie a prózy

Tak snad to není umělý chrup:-)

Zajímavé.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.