Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+10 neviditelných
Cvakání zubů
datum / id09.04.2017 / 478128Vytisknout |
autorkvaj
kategorieVolné verše
zobrazeno219x
počet tipů2
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Cvakání zubů

I.

Kolik času uplynulo,

než promluvila sladkou puklinou úst?

Nepředstavujte si nic výjimečného,

zakryla si obličej rukama.

V té chvíli byla moje...

Stačilo jen – jsi jiná než druhé.

Ne, nedělám si blázny – cvakla zuby,

krátce, potěšeně a přihlouple.

Ale v tom uchechtnutí jsem slyšel

nezaměnitelně pravdivý tón...

jak když praskne větvička pod nohou.

Neměl jsem sílu dál očima lhát,

kolik času, sakra, uplynulo?

A začal se dívat na druhou stranu.

 

II.

Takového bláznovství se dopustit!

Ničí, aby ničila, mě i sebe.

Takové bláznovství: zamilovat se

do tak úporné ženy!

Ale myslím, že jsme stejně šťastni,

ačkoli je to nehygienické – jak říká 

pro obě naše srdce...

Takže jednou ráno prostě odešla.

Odešla, jako by tu nikdy nebyla

a já usnul s jejím teplem v dlani.

Za oknem ze tmy do prachu

rodil se teplý zářijový den

z šedého hedvábí lehce utkaný

a skleněných korálků nerozhodnosti.

 

III.

Jinak se žít nedá, pevně

zamítla mé odmítání manželství

a začala oklikou a ze široka

a začala o rozvodu... svém.

Ale já mohu, určitě mohu – 

tvrdil jsem vznětlivě a umíněně.

Soudím, že jí to vylekalo, protože

řekla: Karel přece není zrůda!

Byla tím trochu vyděšená,

z toho, co řekla a myslím,

že se usmívala, slastně.

Na věšáku visel můj kabát,

jako nevhodný příchozí...

Když jsem odcházel – proč taková úleva!?

 

IV.

Přísahám! Nevím, co se stalo

v Dračím hradu v modré minulosti.

Jen z krásné a banální pohádky

je písek, vítr a poušť.

Přišel čas samoty, cvakám zuby,

jako by nebylo nic snazšího,

než na to přestat myslet.

Škoda, že existují tak utkvělé myšlenky.

Má to asi něco společného s fotografováním,

za dveřmi čeká zabitý čas

a přijde až do postele.

Jestli je Bůh, tak jedině v televizi – 

říkám  si marně, když už jsem dávno

přenesl svou duši do přístroje.

 

V.

Všichni to věděli, že je ztřeštěná!

To její neuvěřitelné sobectví:

vzdát se takového dobráka.

Její tvář leží pod sklem na stole.

Spící, přiznávám. Ale máš pravdu!

Je pozdě a přesto – otevří oči!

Závěrka okna vykouzlila nový den.

Všechno marné... vrátila se k svému človíčkovi.

V magické síle indukce je Bůh,

ne v čase, v prostoru, čas

je jen jeho dalším atributem.

Ale je úterý a dole na ulici

jsem spatřil ženu se sladkou rtěnkou

a zacvakal jí zuby na pozdrav.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

09.04.2017 16:38:14kvaj

Je to pravděpodobné.

09.04.2017 16:26:59Gora

třeba toho cvakání zuby:-)

09.04.2017 16:25:52kvaj

Mně taky. Jen nevím přesně, čeho je v té chvíli symbolem.

09.04.2017 16:24:14Gora

za dveřmi čeká zabitý čas---- to se mi líbí

09.04.2017 16:22:26kvaj

Ona měla zuby pravé. Ten chlap - moc bych na pravost jeho zubů nevsázel. A Karel? Však víš, jak to s takovými chodí. :-)

Jinak děkuji.

09.04.2017 16:14:38Gora

Tak snad to není umělý chrup:-)

Zajímavé.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.