Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+18 neviditelných
Jaká je relativní vlhkost vzduchu?
datum / id15.04.2017 / 478265Vytisknout |
autorkvaj
kategoriePovídky
témaHumorné
zobrazeno340x
počet tipů1
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Jaká je relativní vlhkost vzduchu?

     Profesor Drsný byl vysoký, hubený, prošedivělý muž klidného vystupování, který budil ve studentech hrůzu. Nikdy se nesmál, a přesto byl obdařen jakými suchým humorem, ač on své výroky jako vtipy asi nezamýšlel. Studenti se při nich sice bavili, ale daleko častěji se Drsného báli. Děs, který se mu dařilo kolem sebe šířit, podporoval navíc předmět, jenž vyučoval, totiž chemie. Ta bývá tradičním strašákem studentů, ale v Drsného podání byla tím, co je kosa pro pampelišky, nebo pověstná příručka Kladivo na čarodějnice pro ženy obviněné ze spolčování se s pekelnými mocnostmi. S mrazivým klidem sázel při zkoušení nemilosrdně kule při každém zaváhání.
     Sadistická zábava se posluchačům naskytla zejména, když vyvolal spolužačku Irmu Pokornou. Křídově bílá Irma došla k tabuli odevzdaně jako odsouzenec po duchovní útěše pod gilotinu a v té chvíli zapomněla i vzorec chloridu sodného, což je, jak známo, vcelku neškodná kuchyňská sůl, i když se chemii den před tím vrčela určitě tři hodiny. Výsledek její examinace byl tedy nasnadě.
     Jen spolužák Bohumil Prášek měl z Drsného drsnou srandu. Svými 198 centimetry jednak dlouhého profesora převyšoval a jednak uměl vyslovit a napsat v jakékoli podobě vzorec třeba takové zhovadilosti, jako je para aminoazobenzen hydrochlorid. Jen jednou jsem ho trumfnul vzorcem dichlor difenylu trichlor metylmetanu, ale to bylo pouze jednou a navíc šlo o DDT, což je odporný přípravek proti hmyzu.
     Výklady Drsného by byly nudné, nebýt jeho humoru. Tak třeba monotónně odpřednášel látku, když přitom komíhavým způsobem s rukama za zády jako čáp marabu kroužil kolem třídy. Pak skončil a otázal se: „Pochopili jste to, studenti?"
     Záporně jsme kroutili hlavami.
     Drsný beze zloby odvykládal látku znovu a zeptal se: „A nyní to již chápete?"
     Opět tupé mlčení.
     Ani po třetím výkladu jsme nebyli o nic moudřejší, a tak Drsný přistoupil k oknu, dlouze se zadíval na petřínskou rozhlednu a pravil: „A jsouce ducha prostého, zachovali si zdraví do vysokého věku svého." Pak plynule přešel k další látce.
     Jindy nám prozradil, jaké všechny hrozné věci obsahuje jediný hrneček turecké kávy, kterou ale Turci vůbec neznají.
     „Když vypijete hrnek kávy, byť z míšenského porcelánu, dobrovolně zkonzumujete sice dárkově balený, ale jeden z nejhorších souborů jedů a škodlivin." 
     Uchechtli jsme se.
     Vtom se přihlásil spolužák Radomír Píka.
     „Co si přejete, Píko?
     „Mohl byste mě, pane profesore, uvolnit. Chtěl bych si skočit na kafe."
     Zařvali jsme.
     „Píko, Píko... Díval jste se někdy do zrcadla?"
     „Každé ráno!"
     „Tak už nemusíte navštěvovat teletník."
     Další salva smíchu.
     „Ale zpátky k té kávě," navázal drsný. „Nejvíc škodlivin se skrývá v sedlině, čili lógru. A teď si představte, studenti, že někteří lidé ten lógr vyjídají lžičkou."
     Uculovali jsme se v očekávání příštího.
     „Nevím, proč se smějete. Vždyť oni mají potom žaludky jako dršťky."
     A pak přišla laboratorní cvičení. Osnovami předepsané roztoky a sraženiny jsme vyráběli vesměs s nechutí. Avšak ty, které jsme si vytvářeli jaksi nad plán, nahodile a bez sebemenšího tušení výsledku takové činnosti, nám skýtaly do té doby nepoznaný zdroj zábavy. Nad jiné v tomto směru vynikal Radomír Píka. Jeho sraženiny a roztoky v baňkách a zkumavkách nabývaly tak fantastických barev, konzistencí a struktur, měnily se úžasně rychle a s železnou pravidelností odporně páchly, že by spráskl ruce i sám bůh chemie. Ne tak Drsný. Shlížel na Píkovo počínání s převahou a shovívavě, jakoby právě procházel oním pověstným zařízením pro mláďata skotu domácího. A nevyvedla ho z míry dokonce ani událost, kterou zaznamenaly anály školy nejčernějším písmem.
     Radomírovi se totiž jednou podařilo vyrobit zvlášť odolnou sraženinu, která vzdorovala všem kyselinám a louhům a řekl bych, že by s ní nesvedla nic ani lučavka, ať královská či Leffortova, před níž neobstojí ani zlato. Bohužel se tak stalo, když jsem už asi třetí hodinu zodpovědně a pilně měřil relativní vlhkost vzduchu a svá měření pečlivě zaznamenával.
     Zavilý odpor sraženiny vyprovokoval Radka téměř k zuřivosti, takže Píka popadl pipetu a něco do zkumavky ukápl. Nestalo se nic. Potom se ovšem někde zmocnil jiné chemikálie a mne, který soustředěně měřil a měřil, vybídl, abych to podržel.
     V naivní důvěře a ve stavu, kdy jsem tomu nevěnoval patřičnou pozornost, jsem uchopil zkumavku a Radek do ní dopravil zmíněnou chemikálii. V ten moment ze skleněné nádobky vyrazilo obrovské množství žlutavé pěny, asi jako když hasiči likvidují pěnou požár trabantu. Ruka mi rázem zcitronověla a rychlostí blesku se místností rozprostřel takový štiplavý smrad, že jsme pak všichni kašlali na všechno až do maturity. Úlekem jsem praštil zkumavkou na zem, čímž se množství pěny i smradu ztrojnásobilo. Otevřeli jsme všechna okna, ale nepomohlo to.
     Čpavý dým se naopak šachtou digestoře rozšířil i do strojní sazárny, kde si kvůli vedru naneštěstí otevřeli dveře. Smrad měl volnou cestu do celé budovy průmyslovky. Logickým důsledkem byla naprosto nekoordinovaná a zmatečná evakuace celé školy.
     Když řežavý zápach vyprchal, dým se rozplynul a studenti se navrátili do lavic, profesor Drsný klidně, jen s malým nádechem smutku, věc zhodnotil: „Píko, Píko, ten brom jsem nalil do lahve s ručně zabroušeným hrdlem, pečlivě zavřel také ručně zabroušenou zátkou a ještě přiklopil skleněným poklopem a nakonec ho uložil úplně dozadu do digestoře. Ale vy jste ho stejně našel..."
     Moje ruka nabyla své původní barvy zhruba za měsíc. Avšak jaká tehdy byla vlhkost vzduchu v porovnání s měřeními z předchozích vyučovacích hodin, nevím dodnes. Chybí mi to strašně, ale už jsem se s tím naučil žít.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

04.05.2017 21:42:18kvaj
redaktor prózy

Děkuji.

04.05.2017 20:47:14Pavel Wilk
Na chvíli jsem se vrátil do školní lavice a bylo to fajn :)

Tip!

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.