Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+12 neviditelných
Okouzlení mlokem
datum / id16.04.2017 / 478288Vytisknout |
autorkvaj
kategoriePovídky
zobrazeno211x
počet tipů0
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Okouzlení mlokem

     Adéla se poznala s Adamem při jedné zkoušce na pořad, co chystala folková skupina Okouzlení, se kterou začala nedávno zpívat. Než ji vedoucí skupiny angažoval, Adélu by ani nenapadlo, že by mohla opět veřejně vystupovat.
     Adéla sice zpívala odmala, bývala členkou dětského sboru a měla krásný zvučný hlas, ale na střední škole s tím přestala. S Okouzlenými jí to bavilo a líbily se jí i písničky, které zkoušeli. Scénář k tomu budoucímu pořadu napsal prý právě Adam a mělo jít o průřez tím, co skupina dosud dělala. Adam písně seřadil, proložil je verši i krátkými povídkami, co sám napsal a všechno propojil uvozovacími slovy. Číst povídky, recitovat verše a moderovat pořad měl také on. Tohle prozradil Adéle vedoucí Okouzlených, ale nyní skupina zkoušela písničky, zatímco Adam jen nečinně seděl opodál a znuděně snažení ostatních sledoval.
     „Adam vypadá, že se moc nebaví,“ řekla Adéla vedoucímu skupiny Michalovi.
     Zkouška už skončila a Adam se zvedl ze židle a zůstal stát jak sloup.
     „Co tě pořád Adam tak zajímá?“ divil se Michal.
     „Ale mě nezajímá. Jen mi připadal takovej ničemnej.“
     Adélu však Adam přitahoval velmi, líbil se jí a dráždil ji svým nezúčastněným chováním.
     „Fakt? Neboj se, jeho čas přijde,“ řekl Míša. „Adame, jdeš s náma na pivo?“
     Místo odpovědi se k nim Adam jen přiloudal.
     U piva seděli mimo Adélu, Adama a Michala ještě dva muži a jedna dívka ze skupiny. Asi hodinu se všichni bavili, Adam se občas zasmál s nimi, ale v podstatě nepromluvil. Pak odešli ti dva muži a dívka, za chvíli se poroučel Michal a Adéla s Adamem osaměli.
     „Adame, jak můžeš moderovat pořad, když normálně skoro nemluvíš?“
     „To s tím nesouvisí.“ 
     Řekl to ostýchavě a koukal před sebe na stůl.
     „Myslela jsem, že každý, kdo chce moderovat, musí být přirozeně ukecaný. Měl by přece sršet humorem a vtipem, aby se dostal do bezprostředního kontaktu s publikem, a tak si myslím, že se tak musí chovat i v soukromí, aby mu to bylo vlastní...“
     Adam se přestal dívat na desku stolu a pohlédl na Adélu poněkud nešťastně, ale mile.
     „Co si o tom myslíš, Adame?“ páčila z něj odpověď.
     Zase zapíchl oči dolů před sebe a zdálo se, že o Adéliných slovech usilovně přemýšlí. Pak na ni znovu upřel oči a řekl jen: „Nevím.“
     Adela bezradně zavrtěla svou blonďatou hřívou a lehce zoufale se usmála.
     Z hospody Adéla vyrazila domů a Adam ji sledoval jako stín čtvrt kroku za ní. Mlčeli, až to Adéla nevydržela a zeptala se: „Kam jdeme, Adame?“
     S odpovědí jako obvykle váhal a potom řekl: „Asi k tobě.“
     „Jak víš, že chci, abys se mnou šel ke mně? To jsi si s tím tak jistý, že tě chci?“
     Adam po ní rychle a překvapeně sekl pohledem.
     „Jasně, že to chci, Adame. Že tě chci. A ty to víš. Hned jsi to na mně poznal, viď?“
     „Usmívala se na něj a položila mu ruku kolem pasu. Adam na to neřekl vůbec nic, jen objal Adélu kolem ramen.
     V garsonce, kde bydlela v podnájmu, nalila Adéla oběma víno. „Pustím ti desku Lenky Filipové. Znáš ji? Mně se její písničky děsně líbí. Líbí se mi její zpěv i projev a má skvělý texty.“ Celá se rozplývala a položila desku na kotouč gramofonu. Mlčky pak poslouchali a přitom se objímali a líbali na posteli. Když deska dohrála, chtěla ji Adéla obrátit a přitom se otázala: „Líbilo se ti to, Adame?“
     „Moc ne.“
     „A co se ti nelíbí? Texty, hudba, jak zpívá?“
     Adam místo odpovědi jen vystrčil spodní ret.
     „To se ti na jejích písničkách nelíbí vůbec nic, Adame?“
     „Hraje dobře na kytaru.“
     „Hraje báječně, Adame. Studovala hru na kytaru na konzervatoři v Praze a pak na Mezinárodní hudební akademii v Paříži a podle mě je dobrá šansoniérka. Ty jsi ji znal před tím, než jsem ti pustila její desku?“
     „Trochu a fakt umí hrát.“
     Adéla radši už druhou stranu desky nepustila, vrátila se na postel k Adamovi. Za chvíli se už milovali a Adam se přitom proměnil jako mávnutím proutku. Byl najednou plný vášně a energie, Adéla z něj byla jako u vytržení, odevzdávala se mu a potom poprvé ve svých třiceti letech zažila skutečný orgasmus. Slast se jí rozlila celým tělem s takovou intenzitou, až na okamžik měla pocit, že omdlí.
     „Adame, to bylo úžasný.“
     Pohladil ji místo slov po tváři.
     A tobě se to taky líbilo, Adame?“
     Podíval se na ni vážně a řekl: „Ano.“
     Adéla jen zírala, jak se v mžiku zase vrátil do podoby studenýho čumáku.
     Vídali se pak téměř denně u ní doma a stále se milovali. Adéla byla šťastná, že našla konečně chlapa, který ji dokázal sexuálně uspokojovat, i když nechápala, kde se bere tolik vášně v jinak tak bezbarvém člověku. Na jeho mlčení a úsporný projev si ale brzy zvykla, ona projevovala emoce a mluvila za oba, zatímco Adam k tomu jen občas něco poznamenal. O sobě a svém životě ale neříkal nic. Adéla při každé příležitosti dávala Adamovi znát svou náklonnost, co chvíli ho políbila či pohladila a pořád ho ujišťovala, jak šíleně ho miluje. S Okouzlenými nacvičovali pořad a po zkouškách Adéla říkala Adamovi se smíchem, že teď už je vážně okouzlená, ale hlavně jím.
     A byla to pravda a netýkalo se to jen postele. Když začali zkoušet pořad dohromady s mluveným slovem, zažila totiž šok z další proměny Adama z mloka v dynamického a zábavného moderátora, skvělého recitátora a když přišlo na jeho dvě povídky, nečetl je, ale skutečně vyprávěl a doslova hrál, že bylo požitkem ho poslouchat a sledovat.
     Premiéra pořadu se vydařila báječně. Adéla vkládala do svého zpěvu všechno a ostatní zpěváci také, muzikanti byli výborní a Adam před obecenstvem ožil ještě víc, kontakt s ním dokázal navázat bez problémů a všechny si rázem získal.
     Hned po vystoupení skočila Adéla Adamovi kolem krku.
     „Adame, to bylo fantastický. Jsem děsně šťastná a šíleně tě miluju.“
     Na večírku po koncertu oslovil však Adélu jistý muž, jenž se jí představil jako manažér jedné pražské skupiny, která prý hledá zpěvačku, co to dovede pořádně rozpálit a nabídl Adéle, že by tou zpěvačkou mohla být ona.
     Zpočátku to považovala jen za řeči a dál žila teď už vlastně navážno s Adamem. Jenže ten chlap ji několikrát volal a hučel do ní, až se za ním vypravila do Prahy. Když se vrátila, byla jako vyměněná.
     „Jak jsem byla v tý Praze, Adame, tak mě Petr, víš to je ten manažér tý skupiny, vzal k těm muzikantům. Jsou to fajn kluci. Zazpívala jsem si s nimi tři písničky a oni tvrdili, že mě do skupiny chtějí...“
     „Opravdu?“
     „Nekecám ti, fakt. Oni to myslej vážně. A mě to opravdu láká. Nezlob se na mě, prosím. Mám tě pořád ráda, ale je to šance, víš, Adame?“
     „Myslím, že vím, Adélo.“
     „S tebou to bylo krásný. Nádherný sen. Ale mně je už třicet, chápeš? Nemůžu si dovolit tuhle šanci zahodit.“
     Adéla se zatvářila nešťastně.
     „Bylo?“
     „Adame! Musím do tý Prahy a mezi námi by to nefungovalo, ty tady, já tam. Rozumíš mi, Adame? Řekni něco!“
     Adéla skoro brečela, když to Adamovi vysvětlovala.
     „Kde tam budeš bydlet?“
     „Petr říkal, že můžu bydlet u něj, než si něco najdu.“ 
     „Chceš být s ním, viď, Adélo.“
     Spíš to konstatoval, než se ptal, ale v hlase měl nekonečný smutek.
     „Já..., Adame..., já..., to je příšerný!“ vykřikla nakonec, vrhla se k němu a objala ho. „Jsi moc zklamaný?“
     Vyprostil se z jejího sevření, přešel k oknu a řekl: „Nevím, jestli jsem zklamaný. Čekal jsem to. Dřív nebo později to muselo přijít. Nevydržela bys se mnou. Ale už se mě, prosím, nedotýkej, Adélo.“
     Koukala na něj s vytřeštěnýma očima a nevěděla, jestli ji udivilo víc, co naposledy řekl, nebo ten dlouhý proslov, tedy na jeho zvyklosti.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)



K tomuto dílu není zatím žádný komentář.


Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.