Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+13 neviditelných
změna je měsíc
datum / id20.04.2017 / 478362Vytisknout |
autoragáta5
kategorieVolné verše
zobrazeno461x
počet tipů11
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
změna je měsíc

Hřeješ si ruce pod pažemi, palce kolmo vzhůru    
a lokty, ostré hroty     
naznačené
                         k slabinám    vyfukují páru.
Na hřbetu ruky odlupuješ kůru,
padá do klína.
Spánkovou kost tlačíš k vlasovým cibulkám.
Je stříbročerný večer.
Podpíráš dům a klika cloumá tělem. Jedny ruce na věšáku, druhé v botníku.
Bělostná postel do sebe uzamyká naznačený pohyb.
Foukneš do peřin.
Jak jinak slyšet vzduch, než vlastními ústy? Jak jinak slyšet cokoli?
Krájíš chléb na úhledné plátky, patku vydrolíš do spravedlivých hromádek.
Tři.
Zkoušíš nahlas přivolat k večeři své duchy. Zaklínadlo, amulety, knoflíky.
To všechno ze šuplíků, skříní,     kapes.
Hladíš struhadlo, sítko plné moučkového cukru, lžičku.
Na dlažky se snáší sníh, pokrývá ti nohavice, plní nos, ústa.
Nemůžeš popadnout dech.
Rychle vyměníš amulety za modlitbu. Moučkový cukr za sůl.

Oplakal jsi levou nohu.
Teď se plácá na třešni ve větru a odhání kosy.
Z okna pozoruješ patu.
Bílá a tak málo ochozená, vrtá ti hlavou její čistota.
A pak ten lán světa…
                 Potěžkáš své plíce.


Přívětivé otočení za přeludem. Každodenní vyhánění duchů.
                 Pohlazení vyšívaného ubrusu, zapálení svíčky.
(dva vysoké tóny v pravidlech)
Zpomaleným prstem otvíráš hrudník.
Na maratónskou dráhu se řadí běžci. Ty ležíš pod stolem, odpočítáváš žebra.
Jeden, dva, TŘI.
Hodiny nestíhají trávit čas.
Trochu je popostrčíš, jako jsi postrkoval invalidní vozík.  Cosi v nich zachrčí.
Do prázdných dlaní cpeš všechna ta kolečka a kovadlinky, a když je jich moc,
sesypeš je na stůl.
Rozdrobíš k nim chléb a tiše povečeříš.

Pocity. Zaváhání, zda je nutné skladovat nepotřebné nuly.
Pod mínus klopíš zrak.
Stále počítáš,             s nimi,  nás, je.
Chaos obepíná staré kalhoty, záplatuje srdce.
Ve zvadlé ruce roztančí palec
a čáry života se znovu sejdou v kuchyni u nádobí.

Hladím tě zbytečně v protisměru, na zádech mi roste hrb.
Tlačím ho nožem dovnitř a říkám: „nebreč“.

                                                    Utrhneš druhou nohu a pověsíš ji na měsíc.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

27.04.2017 11:46:58agáta5

jarub, díky :)))) super

27.04.2017 08:32:05JARUB

První nohu opláčeš, druhou už si surově utrhneš sama. Vzteklá z bezmoci, pak odevdaná a vysílená pláčem......Hroznou bolest vystřídá otupělost duševní dočasné smrti....

Fakt děsně skvělá. To JÁ se tak cítím, to já si lámu žebra do krabičky a pak jí vyhodím s dalším harampádím....

Jsi boží.

25.04.2017 08:56:12Alenakar

U mne se ty manické fáze pojily s iluzemi,hlavně s iluzemi o sobě. Iluzí ovšem ubývá a s tím ,jak vidím situaci na Písmáku realističtěji ,než dřív,mám už energie tak nějak přiměřeně a grafomanka jsem už taky spíš druholigová.

22.04.2017 20:49:524U

líbí *

22.04.2017 14:24:28qíčala

Já si ji dneska už čtvrt hodiny čtu nahlas - to je kino! :))) Chtěla bych psát jsko ty - tak hezky se říkáš!

 

20.04.2017 20:13:01agáta5

on oplakává a nemůže se s tím smířit, kví. nemůže vyběhnout ven a začít znovu,,, prostě to vzdal, pochopila  jsi to dobře, jsme sestry!!

20.04.2017 16:00:12qíčala

Zase jsem se vrátila ... :) Přečetla jsem si komenty a zjistila jsem, že básnička je o něčem jiném, než co si z ní sbírám:)) Ale komu to vadí?

Myslela jsem, že je to o někom, kdo byl, už není a nemůže se s tím smířit - no ale ve finále je si to vlastně podobné - jen já jsem víc na horory:) Tenhle tvůj styl se mi moc líbí - ty si ale najdeš čtenáře na každý svůj ...

Poletující části těla jsou supr, je to tak zoufalé ...

Nádhera tě číst. ...ale to už jsem psala:) Tak si jdu utrhnout nohu a vyvěsit ji z okna, že ještě žiju:))

20.04.2017 13:02:32agáta5

Al, u mně to není "manické", mám prostě životní energie na rozdávání, bojovnice, indiánka... něco z toho jsem tutově byla v minulým životě, když už si myslím, že mám dost, zase vstanu a rozeběhnu se. Vztek prakticky neznám :) jsem obrovský optimista

ale grafomanka jsem tutově!

20.04.2017 11:54:36Gora
redaktor poezie a prózy

Nejpůsobivější pro mne oplakání levé nohy...a jak tam povlává:-) zajímavé...

20.04.2017 11:35:52agáta5

kočkodane, díky :) ))


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.