Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+12 neviditelných
Ženy ho ženou životem – Hledání anděla – Druhá epizoda
datum / id21.04.2017 / 478396Vytisknout |
autorkvaj
kategoriePróza na pokračování
témaKaždodenní
zobrazeno241x
počet tipů1
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

V první epizodě se novinář Radoslav Nop seznámil v ateliéru velmi bohaté malířky Marty Knížkové, co je také jeho občasnou přítelkyní a matkou jejich dcery, s krásnou vyzývavou modelkou Andělou Baronovou a spatřil v ní anděla inspirace.

Ženy ho ženou životem – Hledání anděla – Druhá epizoda

     Kdykoli Sylva Kocourová přišla za šéfredaktorem, měla pocit nepatřičnosti. Stále si nezvykla, že je podřízenou Radoslava Nopa, když mu v bývalé redakci naopak šéfovala. Nop se právě díval v počítači na fotky k textu o výstavě obrazů malířky Marty Knížkové.
     „To myslíš vážně? Takový porno přece nezveřejníš, Radoušku,“ zděsila se Sylva.
     Na fotkách se nestydatě předváděla coby model nahá vyzývavá blondýna, kterou právě zpodobňovala malířka na obraze, jak se veze po zádech na hřbetě delfína. Kocourové se děsně dotklo, jak zálibně si Nop tu nahou ženskou prohlížel.
     „Říkala jsi něco, Micko?“ 
     Nop stáhl obraz na lištu, ale na Sylvu se nepodíval.
     „Zdá se mi to, nebo je ta nemravná nahotina fakt Anděla Baronová?“
     „Ty ji snad znáš?” 
     „A ne? Před lety za mnou chodila se svými slaboduchými texty.“
     „Taky musíš znát každého a štveš mě tím Radouškem, a že jsi tak vlezlá. Že jsem od Anděly nikdy nic nečetl,“ zvedl Nop konečně k Sylvě oči a tvářil se otráveně.
     „Nikdy jsem jí nic neuveřejnila!“ skoro vykřikla, neboť jí urazilo, co řekl. Ovládla se ale, protože ho nechtěla proti sobě popudit. 
     „Kolik je Anděle asi let?“ nebral Nop na vědomí Sylvino zuření.
     „Co já vím? Myslím, že je jen o málo mladší než my dva. Co na tom záleží?“ lhala Kocourová, protože věděla přesně, že má Anděla nyní šestatřicet let.
     „Na ty roky vypadá dobře, co říkáš? Hádal jsem jí nanejvýš třicet, ale spíš méně.“
     Nop znovu zvětšil na monitoru fotografii.
     „Snad. A co má být? Tobě se zjevně líbí, tak si nech její nahé fotky v počítači, ale dávat do novin je nemusíš.“
     „Fotil jsem malířku při práci, a ta pro svůj umělecký záměr potřebovala nahou modelku. Ostatně by bylo divné, kdyby plavala s delfínem v moři třeba v montérkách, bagančatech a s ochrannou přílbou.“
     „Proč neplave v neoprenu, potápěčských brýlích a s kyslíkovou bombou na zádech? To by aspoň mohla dýchat. Proč jste vůbec vybrali pro fotku tenhle kýč? Vím, že Marta byla tvoje přítelkyně a máte spolu dceru, ale jako malířka je úchylná. Má ale i lepší obrazy, třeba některé její surrealistické krajiny se mi líbí.“
     „Marta je pořád mou občasnou přítelkyní a úchylná je i mimo výtvarnou oblast. Proto se taky zaměřila na surrealismus. I ten obraz s delfínem je surrealismus. Netušil jsem, že jsi umělecká kritička. Modelka v brýlích, s kyslíkovou bombou a v neoprenu by vzala obrazu veškerý půvab a poetiku.”
     „Kdežto nahá bloncka s velkýma kozama je půvab sám a poetika z ní prýští!“
     „Teď jsi mě zklamala, Micko. Jak můžeš mluvit tak ohavně?“
     Sylvu dráždila i přezdívka Micka, kterou si Nop vytvořil z jejího příjmení. Když ale protestovala, řekl Nop, že je nafrněná. A teď, jako jeho podřízená, musela teprve snášet to hnusné oslovení. 
     „Tobě se tahle samice vážně líbí, Radoušku?“
     „Co pořád máš? Jen jsem ji mimochodem fotil.“
     „Věř zkušené ženské. Ta tvoje Anděla je evidentně děvka a hodlá tě klofnout.“ 
     „Není to moje Anděla,“ ohradil se Nop.
     „Marta strpí, když vidí, jak se k Anděle lísáš?“ nevzala na vědomí jeho námitku.
     „Proč myslíš, že se k Anděle lísám? Neznám ji. A ohledně Marty máš zbytečné starosti. Jak to vůbec souvisí s tou fotkou?“
     „Do tvého vztahu s Martou mi fakt nic není. Ptám se ale znovu, to chceš nějakou z těch fotek opravdu dát do novin?“
     „Nemusím ti nic vysvětlovat, Micko.“ 
     „Nemusíš. Akorát mě to přirozeně zajímalo.“
     „To je jen moje věc, Sylvo.“
     „Není to jen tvoje věc. Mně taky záleží na pověsti novin.“
     „Nemáš co na práci!?“ ptal se Nop už podrážděně.
     „Už jdu. A rozmysli si to s těmi fotkami,“ couvala Sylva, i když by Nopovi radši dala pár facek za to, co řekl.
     „Plav už!“ řekl netrpělivě.
     „Přeháníš, Nope. Šéf jsi ty a já ti slíbila respekt i loajalitu. Nejsem ale mladá elévka, abys se mnou takhle mluvil.“
     „Podívej, Micko, mladá nejsi..., tedy mladá elévka, ale snad jsme si dostatečně vyjasnili podmínky, za kterých jsem byl ochoten vzít tě zpátky, tak je akceptuj.“
     „Snad občas mluvím do věcí, které jsou v tvé kompetenci. Dělám to ale v zájmu novin. A slušné zacházení si zasloužím. Tak se mnou nejednej jak s onucí, nemluv se mnou jak s nějakou holkou a nedělej si šoufky z mého věku.“
     „Proč? Je nám oběma čtyřicet, tak o co jde? A nemáš nějak moc těch požadavků? Kdo určuje, co už není slušné?“
     „Mám za to, Radku, že jsi dost inteligentní, abys to poznal.“
     „Plav už,“ řekl nyní tiše, bezbarvě, klidně a vážně. 
     Nop se přitom na Sylvu upřeně zadíval a vpaloval se jí očima až do mozku. Zakoušela hrůzný i slastný pocit, jako by ji cosi drtivě sevřelo a zároveň vzrušivě zamrazilo. V jeho pohledu bylo koncentrované všechno, co spolu už prožili a co mezi nimi leželo jako hradba. Sylvě to připadalo skoro stejné, jako když se spolu milovali.
     „Už jdu,” řekla a snažila se mu oplatit upřený pohled. Tak intenzivní ale zdaleka nebyl, takový uměl jen on. Spíš se dívala smutně. Potom, zahanbená svou porážkou v souboji očí, sklonila hlavu.
     „Nesmíš se takhle dívat! Nikdy! Nesmíš!“ řekla a radši opustila jeho kancelář.

     V redaktorně, jak přezdívali kancelář, kde seděli téměř všichni redaktoři, si Sylva náhle vzpomněla, jak se s Nopem jednou po nějaké oslavě narozenin vyspala. Stalo se to ještě v redakci, které Sylva šéfovala a Radek byl jejím zástupcem. Při sexu s ním odhodila veškeré zábrany. Později jí ale vadilo, jak moc se mu oddala. Vždy po něčem takovém sice prahla a do té doby nic podobného s nikým nezažila. Nedovedla ale spolknout, že se takhle odhalila právě s ním.
     Myslela teď i na to, jak se spolu seznámili. Nop byl už zástupcem šéfredaktora novin, které vznikly po listopadu 1989, ty pak ale koupil Sylvin manžel Filip Kocour. Šéfredaktora vyhodil a Sylvu dosadil na jeho místo. Nop zůstal zástupcem, ale teď už jejím a fungovalo to tak skoro rok. Někdy si byli blízcí, jindy si příšerně lezli na nervy, a často se střetávali se svými názory na redakci a noviny. Radek nakonec noviny opustil. Než odešel, řekl Sylvě, že pro něj nepřestala být vetřelkyní, která chce slíznout jen smetanu a profitovat z úspěchu týdeníku, jejž vytvořili bývalý šéfredaktor a on. Nop pak pracoval v jednom deníku. 
     Ještě před tím, než se vyspala s Nopem, se Sylva rozvedla s Filipem kvůli jeho žárlivosti. Podezříval ji ustavičně, že mu je nevěrná, a byl k ní čím dál agresivnější, ačkoli ho Sylva v době jejich manželství nikdy nepodvedla.
     Po Nopově odchodu z redakce byla Sylva šéfredaktorkou ještě rok. Pak ale noviny skoro krachnuly a převzal je vydavatel Jindřich Bukvaj. Kocourovou vyhodil a vzal si za šéfredaktora právě Radoslava Nopa, který pak angažoval nové redaktory. Sylva vydržela v práci, kterou dělala po vyhazovu, jen osm měsíců, dalších čtrnáct měsíců byla bez zaměstnání a scházela jí novinařina i peníze. Žila sama s dcerou, která tehdy chodila ještě na gymnázium. 
     Dlouho váhala, ale pak se zapřela a vydala se poprosit Nopa, aby ji přijal zpátky. Byla nervózní, jak zareaguje. Řekl, že se poradí s vydavatelem Bukvajem. Když si přišla pro svůj ortel, Radek řekl, že dostal od Bukvaje volnou ruku, jestli ji vezme zpět, ale že se mu do toho nechce. Rozhovor, jenž se pak mezi nimi odehrál, se Sylvě přímo vryl do paměti.
     „Čeho se bojíš?“ ptala se ho.
     „Že budeš zase taková potvora.“
     „Já se k tobě chovala jako potvora?! Jak tohle můžeš říct? Jsi nespravedlivý.“
     „Vůbec ne. Odešel jsem z redakce přece kvůli tobě.“
     „Nemusel jsi odejít. Já to nechtěla. Byla jsem ráda, že jsi byl mým zástupcem.“
     „Možná, ale moji práci jsi pořád zpochybňovala, a když jsem prosadil nějakou svou představu, tak jen přes tvůj odpor, a pokud se to ukázalo jako dobré, vydávala jsi to za svůj úspěch. Právě v tom vidím tvou záludnost.“
     „Takže dokonce záludná potvora. Nemůžeš mě snad vinit z toho, že jsem měla jiné názory.“
     „Pravdu jsem měl ovšem já, protože po mém odchodu se noviny fakticky položily. Kvůli tobě a Filipovi. Zvedly se, až se stal Bukvaj vydavatelem a já šéfredaktorem. Nemíníš to snad popřít, Micko?“
     „Ne. Vím, jsi dobrý novinář a místním novinám rozumíš jako málokdo. Ačkoli to bylo s tím krachem tehdy složitější. Ale dobře, rozumím ti, chceš mě pokořit. Tak prosím, klidně se před tebou pokořím.“
     „Jo a jak?“ 
     „Třeba si kleknu a budu prosit,“ řekla ironicky. „Já tu práci i plat potřebuji.“
     „Nech toho, Micko. Vždycky jsi byla komediantka.“
     „Tedy ty mi dáváš – napřed záludná potvora, teď zase komediantka.“
     „Slib mi, že mě budeš poslouchat, Sylvo.“ 
     „To víš, že jo. Budu poslušná jako hodinky,“ slíbila Sylva s převahou a shovívavě.
     Tak se stala opět redaktorkou, i když jen řadovou, a navíc pod šéfováním Radka Nopa. Už to trvalo dva roky a ona se cítila víceméně spokojená. Celou dobu se ale modlila, aby Nop zapomněl na jejich dávný sexuální úlet a třásla se, aby to nechtěl rozebírat, nebo se na to odvolávat. On o tom ale nikdy nemluvil. Přesto vnímala jasně, jak to vězí mezi nimi a zatěžuje jejich vztahy.

     Sotva za Sylvou zaklaply dveře, uvažoval Nop o tom, jak si s ní stojí. Podle jejích slov vytušil, že tentokrát vyhrál, ale radost z toho neměl. Nevěděl, na jak dlouho, a jestli to vítězství není Pyrrhovo. Ocenil však informaci, že Anděla Baronová chtěla publikovat a Micka její články odmítala. To Nopovi stačilo, aby usoudil, že je Anděla zřejmě grafomanka, neboť si názorů Kocourové navzdory všemu vážil. Baronová bude možná i nymfomanka, řekl si pak, neboť si vzpomněl na jejich setkání u Marty. 
     Než Kocourová odešla z jeho kanceláře, vybavila se mu náhle noc, kdy spolu jedinkrát souložili. Nechápal, proč ho to napadlo právě teď? Pak mu doklaplo, že kvůli jejímu výrazu v očích. Jak si do nich před chvílí hleděli, měla v nich úplně stejný svit jako v okamžicích, kdy spolu zažívali rozkoš. Blažilo ho to, zneklidňovalo i mátlo zároveň.
     Připomněl si radši, jak k němu jeho někdejší šéfka Kocourová, kvůli níž opustil redakci, přišla prosit o práci, když zjistila, že se pod jeho vedením Brána postavila na nohy a stala se úspěšným místním týdeníkem. Pro Radka to znamenalo něco jako zadostiučinění.
     Vydavatel Jindřich Bukvaj Nopa varoval, aby ji nebral zpátky, ale marně. Říkal, že Kocourovou sice moc nezná, jen ji vyhodil, ale to že musel. Vzít ji zpět nebude podle Bukvaje dělat dobrotu. Nopovi pak ještě připomněl, jak o Sylvě sám vykládal, že je panovačná, arogantní, a že ho dusila. Radek ovšem tvrdil, že ji teď už ji zvládne a že to pro něj bude navíc satisfakce. Bukvaj o tom pochyboval a vylíčil Nopovi vizi, že brzy bude Kocourová šéfovat jemu, a on že bude s odpovědností šéfredaktora lítat jako hadr na holi a ona ho bude dirigovat. Radek odpověděl, že už je někdo jiný než ten človíček tenkrát. Bukvaj namítal, že si zadělává na problém, ale neuspěl s tím.

     Nop přestal memorovat a napadlo ho, že ani neví, proč k němu Sylva před chvílí přišla. Ona si uvědomila také, že kvůli hádce o Anděliných fotkách neprobrala s Radkem svou analýzu příčin a důsledků povodně, která nedávno postihla Moravu. 
     „Radku, otevři si v počítači můj materiál o povodních. Předtím jsme se k tomu nedostali a byla jsem u tebe právě kvůli tomu,“ spustila Sylva, sotva prošla dveřmi jeho kanceláře.
     „To byla stejně pohroma,“ řekl Nop. 
     Seděli vedle sebe před monitorem a prohlíželi fotky zaplaveného města, z nichž chtěli vybrat ty, kterými doprovodí Sylvin text.
     „Byla to hrůza,“ přitakala Kocourová. „Mě jenom těší, jak jsme to my zvládli, že jsme dokázali dostat k lidem včas informace, hlavně seznamy, kde ubytovali evakuované lidi. Jejich blízcí si mohli oddechnout, že jsou v pořádku.“
     „To mě taky těší a uznávám, že ses vyznamenala. Byla to do velké míry tvoje zásluha, že jsme tehdy dokázali noviny vydat na koleni.“
     Nop se otočil k Sylvě, a jak na ni hleděl zblízka, zapůsobilo na něj její pižmo jako stimul a v té chvíli se objali a začali se vášnivě líbat. Trvalo to děsně dlouho.
     „Radku!“ vydechla Sylva naléhavě, když skončili.
     „Tohle není povodeň, Micko, ale zážeh požáru. A my teď potřebujeme vodu, abychom ho uhasili. Tak se dáme do tvého textu, tam jí je dost.“
     „Proč, Radoušku?“
     „Pro záchovu nás obou i Brány. Navíc mám teď v hledáčku Andělu Baronovou.“
     „Ty zmetku! Bezcitnej hajzle!“
     Sylva Kocourová vyskočila ze židle a uprchla z Nopovy kanceláře. On se cítil prázdný a unavený. Vyšel na krásnou velkou terasu, která příslušela k jeho kanceláři. Opřelo se do něj letní vedro. On se zase opřel o zábradlí a koukal na dvorky s rozkvetlými záhonky. Rukou přitom hladil temně zelenou větvičku konifery. Uklidňovalo ho to a bylo to něžné.

Pokračování

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

07.07.2017 01:45:05kvaj

Já se na ta co podívám. Nop je a bude aktivní i jinými způsoby.

07.07.2017 00:18:25Gora

~~Marty Knížkové, co pořídil - zas to CO, i v prologu:-) - aspoň jedno bych nahradila slovem KTERÉ...~~Říkala jsi něco, Micko?“ - k této větě je tam CO čtyřikrát a jednou coby:-)

Redaktor Nop je dost aktivní... co žena, to nějaký vztah:-)


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.