Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+2 neviditelných
Ženy ho ženou životem – Hledání anděla – Čtvrtá epizoda
datum / id24.04.2017 / 478435Vytisknout |
autorkvaj
kategoriePróza na pokračování
zobrazeno424x
počet tipů0
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Ve třetí epizodě Andy Baronová navštívila Radka Nopa v redakci Brány a překvapivě se tam setkala se Sylvou Kocourovou, kterou znala z bývalé redakce. Když Andy odešla, Kocourová a Nop se o ní opět přeli a Nop pak četl Andělinu úvahu.

Ženy ho ženou životem – Hledání anděla – Čtvrtá epizoda

     „Co to mělo znamenat!?“ obořila se Marta na Andělu, která se právě vrátila domů od Radka Nopa z redakce. Přitom ji políbila jako obyčejně na tvář, ale vlažně, takže Anděla pochopila, že se na ni Marta zlobí.
     „Nevím, co myslíš, Martičko?“ divila se Anděla.
     „S tím Nopem jsi mě chtěla naštvat? Vím, že se ti Nop líbí, přece ale nemůžeš skočit po každým chlapovi, kterýho uvidíš. Holčičko!“
     „Já fakt nevím, o čem mluvíš. Vždyť už jsi mi kvůli líbání s Radkem vynadala.“
     „Jsi do něj úplně blbá! Uděláš cokoliv, abys ho dostala. Čubko! Když mu nemůžeš vlízt hned do postele, tak se za ním běžíš nakrucovat do redakce,“ vztekala se Marta, neboť jí při Nopově nedávné návštěvě došlo, že po něm stále touží, a věděla i to, že když tak pěkná ženská jako Anděla chlapa chce, dostane ho, ať chlap váhá, odmítá, ať je, jak chce chytrý.
     „Proč mi nadáváš, Marti? A co když mi to s ním fakt vyjde,“ konečně Anděla pochopila, o co Martě jde, vůbec ale netušila, jak se to dověděla a proč jí to tak vadí.
     „Ty tomu věříš?“ divila se Marta a začala přecházet po pokoji.
     „A nenakrucovala jsem se,“ řekla Anděla vzdorovitě.
     „Andy!“
     „Já ale muže potřebuju. A Radek mi říkal, že bych mohla být jeho andělem, jeho trvalou inspirací.“
     „Na takový kecy tě nachytal?“ ptala se Marta pohrdavě. V duchu si ale říkala – to tak, Nop by se tebou chtěl nechat inspirovat, ale ty jsi můj anděl, i když vůbec nevíš, že jsi dodala mým obrazům jiskření, které už uhasínalo. Navíc jsi pyšná na to své krásné, hebké tělo, stačí ti zalichotit a už se ochotně předvádíš, jak potřebuju. „Neberu ti tvýho Radka,“ řekla Marta nahlas. „Mělas mi ale říct, než ses k němu šla nakrucovat.“
     „Promiň! Martičko,“ zakňourala Anděla, ale proti nakrucování už neprotestovala. 
     „Mně se neomlouvej a jestli toho vážně lituješ, tak je pozdě. Už jsi mě naštvala. A běž už k sobě, ať se na tebe nemusím koukat.“
     Tohle Andělu ponižovalo snad nejvíc. Vždycky, když ji Marta vykázala do jejího pokoje, připomněla jí naléhavě, jak je bezmocná, a že ji Knížková u sebe jen trpí.

    Sotva Anděla odešla, Martě si uvědomila, že neví, jak tuhle situaci řešit. Když na ni bude moc tlačit a Nopa jí zakazovat, asi neuspěje, a nakonec o ni třeba i přijde. Andy ji má teď vlastně v hrsti, ale ještě to netuší a je jí stále vděčná, že ji vytáhla z maléru.
     Aby si zlepšila náladu, vzpomínala Marta, jak jí Anděla spadla přímo z nebe. Když ji před měsícem poznala, byla na tom Anděla zle. Před rokem se rozvedla s chlapem, který ji připravil v hernách a kasínech o všechno, a ještě jí nechal na krku dluhy. Ona zase přišla o práci, přespávala po kamarádkách, žila ze sociálních dávek a reálně jí hrozilo, že skončí jako bezdomovkyně. Martě se Anděla zalíbila hned na vernisáži. Nabídla jí, že by mohla pózovat pro její obrazy. Anděla se sice chvíli ošívala, ale ve skutečnosti po tom skočila jako po záchranném kruhu. Marta si potom vyslechla její příběh a v té chvíli ji dojalo, že přesto přišla na vernisáž její výstavy.
     Při malování si spolu povídaly a Marta usoudila, že musí Baronové pomoci víc než jen odměnami za pózování. Kdyby k sobě Marta byla upřímná, uznala by, že její motiv byl od začátku zištný. Knížková si svými obrazy a grafikou vydělávala dost, a kromě toho restituovala obrovský majetek po svých předcích. Většinu pozemků a domů hned prodala, koupila a nechala rekonstruovat svůj nynější nádherný byt, zařídila si v něm ateliér a zbyla jí ještě spousta peněz, aby mohla spokojeně žít do smrti, a stejně by je nevyčerpala. Živit a financovat jednu Andělku pro ni nebyl problém. Získala v ní za to pečlivou hospodyni a ochotnou modelku, zosobňující přirozenou ženskost, navíc poslušnou hračku. Dosud mohla Marta manipulovat s Andělou, jak chtěla. 
     Martě bylo sice podezřelé, jak snadno se jí Andy podrobila. Ale bylo to tak a teď by o Andy měla přijít kvůli Radkovi? Tomu chtěla zabránit všemi prostředky. A pak Marta potkala mladou redaktorku Brány Darinu Fojtovou, která bydlela v sousedství a Darina se zmínila, že Andy navštívila Nopa v redakci. Jak si na to teď Marta vzpomněla, znovu se navztekala. Co si ta čubka myslí, domnívá se, že ho takhle kliďánko sbalí? Martě se udělala před očima rudá mlha a vyrazila za Andělou. Ačkoli věděla, že je to taktická chyba, nemohla si pomoci.
     „Andělo, vůbec se mi nelíbí, že koketuješ s Nopem a že si s ním chceš začít,“ spustila hned, jak rozrazila dveře jejího pokoje.
     „Marti, přece mi nemůžeš diktovat, s kým můžu chodit.“
     „Jak to, když vidím, že se řítíš do průseru?“ tvářila se přísně, aby holčičce došlo, že žádnou neposlušnost nebude tolerovat.
     „Nejsem pubertální holka, kterou musíš chránit před nebezpečím a vodit za ručičku. Jsem dávno zralá žena a tvoje kamarádka. Sama jsi to tvrdila.“     
     „Co říkáš, Andy? Opravdu?“
     „Promiň, Marto, ale do svých citů si nenechám mluvit!“
     Jak seděla Anděla na posteli, Marta se k ní přiblížila, pohladila ji po vlasech, po tváři, a pak sklouzla rukou na její ňadro a jemně je polaskala. „Jsi hezká. Máš prsa, jaký se chlapům líbí. A máš pravdu, nemůžu mluvit do tvých citů.“
     Anděla nebyla schopná cokoli udělat a jen na Martu kulila oči.
     „Takže by ti nevadilo, kdybych s Radkem začala chodit?“
     „Jasně, že vadilo. Radek je přece můj přítel a otec Gábiny, a ty mi ho chceš před mýma očima přebrat.“
     „Vždyť už spolu nejste.“
     „Co ty víš, jak to mezi námi je. Ale dobře. Nezabráním ti, aby ses s ním stýkala a občas s ním šoustala. Ale nebudeš s ním chodit! Chápeš?! Ty jsi jen moje, Andělko! Víš! Budeš dělat jen to, co ti dovolím! Rozumíš! A já budu mít u tebe před Nopem vždycky přednost!“
     „Ale Marto, vždyť ty mě terorizuješ, zacházíš se mnou jako...“
     „To jsou moje podmínky!“ přerušila ji Marta. „Když je nepřijmeš, víš, co bude. To je ti snad jasné.“
     „Zneužíváš, že nemám peníze, že nemám kam jít, že nemám jinou práci než tu u tebe, že jsem ti vydaná napospas.“
     „Ovšem. A proč ne, když můžu,“ uchechtla se Knížková a zle se zašklebila.
     „To není možné, že jsi taková...“
     „Jaká, ty moje holčičko?“
     „Ale já už nechci být tvojí holčičkou.“
     „Víš co, Andy? Jestli se ti to nelíbí, sbal si svých pět švestek a vypadni!“
     „Ty mě vyháníš? Já nemám kam jít!“
     „Kdepak, Andy. Já tě nevyháním. Chci, abys u mě zůstala. Nemůžu ale, a hlavně ti nechci bránit ve štěstí.“
     „Marto, jsem ti vděčná, že jsi mi pomohla, když mi bylo nejhůř. Imponuje mi tvoje síla a sama víš, že se ti podřizuji, že se snažím řídit tvými názory a radami. Teď to ale chci zkusit s Radkem. Třeba fakt dělám hloupost, když mi to s ním ale vyjde... Nechci ti zůstávat na krku,“ vykládala Anděla a tvářila se jako hromádka neštěstí.
     „Nechceš mi zůstávat na krku. Ale zatím jo, a já mám financovat tvůj pokus. A když se dáte s Nopem dohromady, klidně mě opustíš.“
     „Takhle to nemůžeš brát, Martičko.“
     „Ne? A jak to mám brát? Co po mně vlastně chceš, Andělko?“
     „Chtěla bych, abys mi dovolila to s Radkem zkusit.“
     „Dobře, dělej si s ním, co umíš,“ souhlasila Marta nečekaně rychle.
     „Tobě by to fakt nevadilo?“
     „Že bych byla nadšená, to nejsem. Ale co s tebou mám dělat.“
     „Martičko!“ vydechla Anděla vděčně.
     „Vždyť je dobře, Andy. Máš pravdu, moc tě zneužívám. S tím ale skoncuju. Jsme přece dvě kamarádky.“
     „Jsi hodná,“ radovala se Anděla, ale bylo podezřelé, jak Marta najednou otočila.
     „Však je dobře,“ řekla Marta a v duchu dodala – jen si to užij, děvenko, já už najdu způsob, jak ti toho tvýho redaktůrka znechutit.
     Když Knížková odešla z Andělina pokoje, uvědomila si, že jí na Nopovi stále záleží. Ačkoli s ním už šestnáct let nežila a byli jen občasní milenci, brala to tak, že jí Nop prostě patří. Že odešel od ní i od jejich dcery, bylo podle Marty dočasné, i když to trvá už tak dlouho. Gábina to celou dobu nesla špatně, a i ona stále doufala, že se k nim její otec nakonec vrátí.

     Tou dobou pracoval Radoslav Nop v redakci a makal až přes půlnoc. Napájel se přitom ostošest bourbonem. Unavený z práce a chlastu se pak svalil do postele v místnosti za jeho kanceláří, kde bydlel. Jindřich Bukvaj mu tu místnost se sprchovým koutem pronajal, aby nemusel přespávat po ubytovnách.
     Bukvaj byl nejen vydavatel a vlastník jednapadesáti procent novin, ale i majitel domu, v němž sídlila redakce. Její hlavní prostory ležely přes chodbu naproti Nopově kanceláři a skládaly se z obrovské místnosti jako newsroomu a kanceláře redakční sekretářky coby nárazníkové zóny. V osazenstvu redakce byli dva redaktoři, tři mladé redaktorky a Sylva Kocourová. O patro níž seděly dvě inzerentky a měla tu kumbálek i fotografka a řidička v jedné osobě.
     Nopovi patřila druhá, o dvě procenta menší půlka místního týdeníku Brána. To ale věděl málokdo. Kromě Bukvaje byla informovaná redakční inzerentka, ekonomka a účetní Dobromila Martinů, a pak Nopův přítel redaktor Pavel Savel. 
     Jak Nop rozjímal o redakci a novinách, říkal si, že jeho postavení v nich je luxusní, jeho osobní život ale bídný. Napadlo ho, že kdyby žil s Martou a Gábinou, by získal i rodinu, a měli by díky Martě takové zajištění, že by se mohl novinami jen bavit. Na tom mu vadila jen Martina dominance a že by jí musel být vděčný, což pro něj byla děsivá představa. To bude radši bydlet v kutlochu za svou kanceláří, jak jeho útulek Marta nazvala, a potýkat se denně se všemi těmi ženskými a dvěma chlapy a bude odpovědný Bukvajovi a také sobě za noviny a sám sobě i za svůj život.
     Ten nyní začala ovlivňovat Anděla Baronová a Radek Nop nevěděl, jestli je to dobré či zlé. Chtěl ji do postele, to ano, ale nějak se s ní více sblížit nemínil ani náhodou. S Andy se znali jen krátce a už mu kvůli ní Marta i Sylva řekly: „Ty zmetku! Bezcitnej hajzle! A pak to o sobě řekl i sám. Anděla snad mohla být Nopovým andělem inspirace, ale určitě nebyla tou pravou ženou pro něj.

Pokračování

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

09.07.2017 13:04:40kvaj
redaktor prózy

To je fakt, že v tomto pokračování je Anděla ponižována. Má to přiblížit, v jaké je situaci a jak na to reaguje, a také povahu Marty.

09.07.2017 10:52:24Gora
redaktor poezie a prózy

Na jednu stranu je dobře, žes připomenul předchozí děj...na druhou kromě ponižování důstojnosti Andy a závěrečného odstavce se tam nic moc nového nedočtu...

09.07.2017 10:40:01kvaj
redaktor prózy

Známá fakta se tam opakují, to je kvůli tomu, aby se jednotlivé epizody daly číst samostatně. Nevím ale, jestli to je možné takto psát.

09.07.2017 09:11:32Gora
redaktor poezie a prózy

Rozumím...ale stejně, je tu na mne moc opakování již známých faktů - tak se nezlob...jen píšu, jak to na mne působí.

09.07.2017 09:06:44kvaj
redaktor prózy

Andy je na Knížkové finančně a materiálně závislá a svým způsobem jí to vyhovuje.

07.07.2017 20:39:02Gora
redaktor poezie a prózy

Příliš opakovaných údajů o celé situaci, a na slova s/v/líkací panenka už mám alergii:-) Také si neumím představit, jak někdo sebou nechá tak orat, a natož krásná mladá žena...

Tento díl zatím pro mne nejslabší.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.