Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+10 neviditelných
Ženy ho ženou životem – 5. epizoda
datum / id24.04.2017 / 478436Vytisknout |
autorkvaj
kategoriePróza na pokračování
zobrazeno373x
počet tipů1
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Ve čtvrté epizodě přemítala Marta Knížková, jak zabránit vztahu Radka Nopa a Anděly Baronové a jak mít je nadále oba pro sebe. Potom se s Andělou chytila do křížku, zatímco Nop pracoval, opíjel se a dumal v redakci o své situaci.

Ženy ho ženou životem – 5. epizoda

     Radek Nop se probral ve čtyři ráno. Osprchoval se, oblékl do čistého, dal si dva panáky Jima Beama na povzbuzení a kafe na procitnutí, obojí mu zahřálo duši. Hned se pustil do zalamování stránek budoucího čísla Brány. Analýzu příčin a následků povodně od Sylvy Kocourové umístil jako téma na třetí stránku, ale musel k ní vytvořit pouták na titulku, čímž mu Micka zkazila náladu dřív, než přišla. Napsala to profesionálně, ale moc suše, jen fakta a žádná šťáva, takže se s poutákem nadřel.
     Na chvilku se přitom nad Sylvou zamyslel a konstatoval, že pracuje spolehlivě, ctí až na výjimky subordinaci a úkoly plní svědomitě. Nejdřív se bál, že Kocourová tu změnu role z jeho nadřízené na podřízenou nezvládne, ale Kocourová si vedla obstojně. Novinám její práce pomohla a jako zkušená novinářka vhodně doplnila redakční tým. Nopa ale prudily její pokusy zasahovat do řízení redakce i také Sylvina zkostnatělost. Ta se projevila třeba právě v analýze povodně.

     Jako obvykle přišla Marie Bergerová do redakce první, když nepočítala šéfa, neboť ten tu bydlel. Jako většinou seděl i dnes už u stolu a pracoval na počítači. Pozdravila a usmála se na něj mile, aby měl trochu radosti do života. Sebrala z Nopova stolu prázdný hrnek a šla vařit kávu.
     „Odkdy pracuješ, Radku?“ volala přes chodbu z kuchyňky.
     „Asi od půl pátý.“
     „Ty to přeháníš, šéfe. Odrovnáš se!“ 
     Majka před něj postavila voňavý kouřící nápoj.
     „Tedy já nevím, Majko, vždyť nic nedělám, jenom píšu na počítači?“
     „Jsi tvůrčí člověk a ten musí hodně spát!”
     Majce bylo Nopa líto, jak se ničí a vadilo jí také, že všechno zlehčuje.
     „Kdes to vzala, že tvůrčí člověk potřebuje hodně spát. Víc, než jiní lidé?“
     „Četla jsem kdesi, že duševně pracující, tvůrčí lidé potřebují hodně spát. Mozek je prý největší žrout spánku.”
     „Žrout spánku, to je tedy výraz, Majko.”
     „Tak to tam stálo,” smála se.
     Teď, jak Nop ten výraz zopakoval, přišel divný i Bergerové.
     „No dobře. Já si dám místo spánku pořádnýho bourbona a ten mě probere.”
     „Akorát se opiješ.”
     „Z jednoho bourbona?”
     „Radku, myslím, že jsi nejmíň jednoho už měl.“
     „Ani ze dvou nebudu na šrot.”
     „Na šrot ne, ale pozná se to na tobě. Stejně mám dojem, že teď dost piješ. A jak myslíš, že bude dlouho trvat, než si toho lidi všimnou?” 
     Nopovo, podle Majky, nadměrné pití, bylo další věcí, co jí na něm trápila.
     „Prosím tě, ty ze mě děláš hned alkoholika.” zakabonil se Nop.
     „Šéfe, já ti to přeju. Klidně ti toho panáka naliju sama. Mám jen strach, že kdybys musel třeba odejít, co bysme tu dělali my? Jsi pro redakci i pro nás nenahraditelný.”
     „Maruško, správně se říká bychom. A všichni si nemyslí, že jsem nenahraditelný. To je každý. Třeba hned Pavel by to vzal z fleku.” 
     Nop se Bergerovou snažil uchlácholit zájmem jeho kamaráda, redaktora Pavla Savela o  vedení redakce, ale moc to nezabralo.
     „Pavel...,” odfrkla si pohrdavě. „Snad je nahraditelný každý, ale jde o to, jak a kým a jak to pak celé vypadá. A neříkej mi Maruško, víš že to nesnáším.“
     „Co máš proti Pavlovi?”
     „Tak ten tě určitě nenahradí.”
     „Nahradí, nenahradí, já ještě neodcházím,” smál se Radek pobaveně.
     „Kdyby sis radši místo pití našel už nějakou ženskou nastálo, Radečku.”
     „Ženskou? Možná jsem si ji už našel, ale to – nastálo – nejde tak rychle.“
     Majka mlčela, ale v očích měla otazníky.
     „Nevěříš mi, že, Bergerová?“
     „Věřím, co bych nevěřila. Vždyť vím, jak na tebe ženský berou. Jenom se bojím, o koho jde, abys nenaletěl nějaké potvoře.”
     „Už se zase o mě bojíš?”
     „Bojím. Mám strach, jestli to není Anděla Baronová, co byla nahá na fotkách s tou tvou ženou, tou malířkou.“
     „Malířka Marta Knížková není má ale protivná žena, jen s ní mám dceru. A proč by to byla taková hrůza? Taky si myslíš, že je Andy čubka, jak ji nazvala Micka?” 
     Nop se nechutí vzpomněl, jak modelku Andělu Baronovou označila Sylva Kocourová.
     „Já si o Andy nepotřebuji nic myslet. Dobře ji znám!”
     „Ty taky? Micka říkala, že jí Anděla dřív nosila příspěvky do novin a ona jí je odmítala.”
     „To nevím, ale já ji znám o moc líp, Radku. Jsme spolužačky ze střední a i potom jsme se spolu dost kamarádily.”
     Do redakce Brány přišla Marie Bergerová před dvěma roky na konkurz a Radek právě ji upřednostnil přede všemi. Byla ráda nejen proto, že získala práci, ale také, že jí Radek byl hned sympatický. Samozřejmě ale nemohla vědět, co se dělo v redakci, v které šéfovala Kocourová, tedy ani to, že tam Andy nosila své výtvory. Vždy se ale pokoušela něco psát.
     „Byly jste spolužačky a kamaráky!? A proč mě varuješ před svou přítelkyní varuješ?”
     „Už se nekamarádíme, a kromě toho vím, jak to Anděla s chlapama umí, jak z ní až šílí a nakonec jsou nešťastní. Kromě toho je blondýna, a ty na tebe letí nejvíc a ty na ně.”
     Vždycky, když si Majka na Baronovou vzpomněla, nebo ji uviděla, udělalo se jí špatně. Nemohla Andy zapomenout, že svedla jejího syna krátce před jeho sedmnáctinami. Mrcha jedna; ulevila si pokaždé Majka.
     „V barvě vlasů to není. Ty jsi přece taky blondýna a neletíš na mě. A já bych přitom tolik chtěl. Řekni, Majko, proč mě vlastně nechceš?“
     „Neletím a nechci. Ochotně splním všechno, co mi uložíš, nebo co ti uvidím na očích, ale jen jako sekretářka. Svou milenku ze mě neuděláš. Mám šťastné manželství, hodného syna a vůbec spokojenou rodinu a nehodlám na tom nic měnit.“
     Byla to pravda, pokud jde o rodinu i o to, že nechce být jeho milenkou. Lhala ale, že by se s ním nechtěla případně vyspat. Naopak ji Nop dost přitahoval. Nemínila si ale začínat něco s šéfem ani ohrozit svou rodinu. Na něco podobného neměla Bergerová nervy. Dost si jich užila od doby, kdy v sedmnácti otěhotněla, vdala se a odmaturovala už jako vdaná paní s ročním dítětem, takže má v šestatřiceti letech osmnáctiletého syna.
     „Tak je to taky správné, Majko,“ řekl Nop posměšně.
     „Já vím,“ dívala se vážně, ale tváří se přitom usmála.
     Nechápala, jak pro něj může být rodina a štěstí důvodem k posměchu.
     „Tak co je to za ženskou, Radku?“
     „Ta zvědavost tě trýzní, že jo, Bergerová.“
     „A jak. Je to Anděla?“
     „To nevím, Majko. Anděla by ale nejspíš chtěla, aby to byla ona. Viděla jsi přece, že tu za mnou byla a jak vyzývavě byla oblečená a nalíčená...“
     „Všimla jsem si,“ skočila mu Bergerová do řeči znechuceným tónem.
     „No a tady u mě na sedačce naznačila všemi dostupnými prostředky, že by o mě stála. Já ale nevím, jak k tomu přistoupit. Jako ženská se mi Andy líbí a láká mě, nechci se však k žádné ženě vázat. Ale zase si říkám, že bych s ní třeba mohl být šťastný.“
     Majka neskutečně trpěla, když slyšela, jak se Radek o Anděle rozpovídal.
     „Vím, že si uděláš, co chceš. Vím ale taky, že s Andělou šťastný nebudeš.“
     „Je milá.“
     „Možná teď, když tě chce ukořistit.“
     „Anděla je na tom teď špatně. Marta jí sice pomohla, ale zároveň ji zotročila a příšerně ji využívá. Kdyby byla se mnou, Marty by se zbavila.“ 
     Nop to ani tak nevykládal Majce, jako spíš uvažoval nahlas.
     „Vím líp než kdo jiný, jak na tom Anděla byla a vím taky, co dokáže, když si ji připustíš víc k tělu. Když se na tebe přilepí, je s tebou konec.“
    „Tak povídej, Majko!“
     „To nemá cenu, Radku. Nechci o tom mluvit. Jdu pracovat.“

     Majka přemýšlela už ve své kanceláři ještě chvíli o Anděle. Udělalo se jí z toho jako vždy nevolno, tak si radši představovala si, jestli by byla schopná vyspat se s Nopem. Na jednu stranu ji to lákalo, ale na druhou stranu by to nestálo zato. Kdyby se to třeba její Mirek dověděl, měla by pak peklo kvůli chvilce rozkoše...
     „Majko, pojď za mnou,“ vyrušilo ji z mudrování Radkovo zavolání přes chodbu.
     „Co potřebuješ, šéfe?“ naklusala za ním.
     „Majko, co jste si s Andělou udělaly? Musím to vědět, abych si uměl představit, do čeho se možná řítím. Nechceš mi snad tvrdit, že jste se rozkmotřily jen kvůli tomu, že to Anděla umí s chlapama a přivádí je do neštěstí, nebo cos to říkala?“
     „To tvrdit nechci. Já jsem jí ale nic neudělala, to ona mně. Nechci o tom mluvit, Radku, je to moc osobní.“
     „Majko, nikomu to neřeknu, ale musím to vědět.“
     „Já nemůžu, Radku. Strašně bych se styděla, kdybych ti to vyprávěla.“
     „Když jsi nic neudělala, nemáš se za co stydět. A i kdyby, mám pochopení. Snad víš, že bych to nikdy nezneužil. Nebo nevíš?“
     „To vím, Radku.“
     „No tak se už nenech prosit.“
     „Tak dobře. Anděla se vyspala s mým synem!“ 
     Majka odvrátila hlavu stranou, protože se mu při té zpovědi nemohla koukat do tváře.
     „S tvým Tomášem!? Kolik mu bylo let?“
     „Necelých sedmnáct, ale to je jedno. Byl stejně jako teď o osmnáct let mladší než ona.“
     „Tomu rozumím, že tě to naštvalo. Jak se to vůbec stalo?“
     „Radku, nenuť mě,“ zakňourala Marie.
     „Jsem novinář i proto, že jsem zvědavej, chápeš?“
     „Ono to bylo komplikovaný. Stalo se to v době, kdy na tom Anděla byla hodně špatně. Kvůli svému manželovi, který hrál automaty, přišla o všechno i o byt...“
     „To už jsem slyšel.“
     „Nepřerušuj mě, nebo to nedořenu. No a tak nějaký čas přespávala u nás. No a tam se to jednou přihodilo. My jsme s mamželem Andy pak hned vyhodili, jak jsme se to dověděli, ale Tom po ní možná půl roku bláznil. Ona si s ním ale už jen hrála. Scházela se s ním, dávala mu naděje, brala mu je, dělala z něj blbce. Dokonce ho pozvala k jedné paní, co u ní potom bydlela. Tomáš s ní chtěl zase spát, jenže Anděla ho kárala, jak může chtít něco takového po ženě, co je stejně stará jako jeho matka. Když jí řekl, že to spolu už dělali, odpověděla, že to byl úlet, za který se ona stydí a omlouvala se mu za to, ale to ho úplně rozběsnilo. Říkal, že na ni tehdy začal řvát, ale ona prý řekla, že si lásku nemůže na ženě vynucovat, ale že když tak naléhá...“
     „To stačí, Majko. Je to nechutné. A Tom ti tohle všechno vyprávěl?“
     „Pochop, Radku, byl nešťastně zamilovaný sedmnáctiletý kluk. Aspoň, že to potom brzy skončilo.“
     „Mrzí mě to, Majko. Tím víc, že se to stalo zrovna tobě, tvému synovi, nezasloužíš si něco takového, jsi fajn ženská. Jestli ale počítám dobře, tak se to muselo odehrát v době, kdy už jsi byla v redakci.“
     „Taky že jo.“
     „Ale nedala jsi na sobě nic znát.“
     „Nechtěla jsem se tím chlubit, to snad uznáš.“
     „Víš, Majko, nevysvětluj si to špatně, ale svým způsobem chápu, že to Anděla udělala, když se ocitla v takové situaci, jak jsi mi ji popsala.“
     „Upřímně, mně jí bylo taky trochu líto, když jsme ji vyhodili. Ale už se v tom nerozbírej. A o Andy se bavit nechci už vůbec.“
     „Máš pravdu, necháme toho.“ 
     Nop vstal z počítačového křesla, přistoupil těsně ke ní, lehce Majku objal v pase a pak se ji pokusil políbit.
     „Co to děláš?“ uhnula mu hlavou.
     Čekala, že to zkusí znovu, ale on zůstal nehnutě stát a smutně se na ni díval.
     „No tak, šéfe, nesmutni. Co do tebe vjelo?“ 
     Usmála se, přistoupila k němu a líbnula ho sama na tvář. Hned ji zase chytil jednou rukou v pase a druhou pohladil a popleskal po zadku.
     „No tak, Radku, nech toho!“ odtáhla mu ruku ze svých hýždí. „Co se s tebou děje? Kdy jsi měl vůbec naposled ženskou?“
     „Odpověď na první otázku je – nevím a na druhou – proč tě to zajímá?“
     „No proč. Já ti tu vyklopím svoje největší ohavné tajemství a ty po mně začneš vyjíždět, jakoby tě to víc než co jiného vzrušilo a vůbec se mi zdáš... vyhladovělý. Tedy vyhladovělý sexuálně. Mám dojem.“
     „Sexuálně vyhladovělý? To zní příšerně. Pravda, kdy já jsem měl naposledy ženskou.“
     „Radku, no tak,“ chlácholila ho a pohladila po tváři.
     Chytil ji za tu ruku a řekl: „Ale já to napravím. Brzy k sobě pozvu Andy a s ní sexuálním hrátkám určitě neujdu.“
     Majka na něj koukala jako na zjevení.
     „Proboha, copak jsem tě před Andělou nevarovala, neříkala ti, jaká je a nevyprávěla ti, co provedla mému Tomovi? A ty hned potom oznámíš, že s ní chceš souložit. To ses snad zbláznil?“
     „Nevím, jestli to chci zrovna já, ale Anděla určitě.“
     „Tak jí odmítni!“
     „A to si představuješ jak? Myslíš, že to půjde?“
     „Proč by to nešlo?“
     „Z jakého důvodu bych ji měl odmítnout? Oba jsme dávno dospělí, ani jeden nejsme zadaní a věkem se k sobě hodíme.“
     Majce připadalo, že nemá všech pět pohromadě.
     „Nemáš povinnost se s Andy milovat, když ty nechceš. Ale to dobře víš a jen mě zlobíš. Schválně!“ 
     Vytáhla ruku ze sevření té jeho, neboť ji celou dobu za ni držel, a lehce ho s ní drcla do ramene.
     „Tobě se to řekne, ale co když se s ní milovat ve skutečnosti chci a jen to zatím nevím nebo to nevím jistě. Sama jsi říkala, jak to koulí s chlapama. Třeba je Baronová bosorka a očarovala mě.“
     „Neměla jsem ti nic říkat.“
     „Neměla, Majko. A já taky ne.“
     „Já vím, že neměla.“
     „To jsi tedy neměla.“
     Zakroutila hlavou a definitivně odešla.

     Radoslav Nop hleděl za mizící Marií Bergerovou a představoval si jejího syna. Viděl ho jen párkrát a ztratil s ním několik slov. Je to výrazně hezký kluk a působil na Radka velmi sebevědomým až namyšleným dojmem. Třeba to bylo všechno jinak, než mu to Majka líčila. Možná v tom Tomáš nebyl zcela nevinně, jak si Majka myslí a nehrál v tom románku s Andy jen roli její oběti. Jenomže pak si Radek řekl – co mi je vůbec po tom. Otevřel skříň, odšrouboval uzávěr láhve Jima Beama a pořádně si z ní lokl. Jeho oblíbený bourbon mu rozléval teplo po těle a v hlavě mu zapulzovala krev, ale jinak v ní měl úplně prázdno. Byl tak ideálně připraven pustit se do tvůrčí práce.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

09.07.2017 16:53:24kvaj
redaktor prózy

Tak moje určitě ne. :-)

09.07.2017 16:37:40Gora
redaktor poezie a prózy

Tak ještě, že Nopova:-)

09.07.2017 16:33:59kvaj
redaktor prózy

No je Nopova stylizace a způsob vyjadřování. :-)

09.07.2017 16:31:25Gora
redaktor poezie a prózy

Konkrétně tohle:-)

~~ „Z jakého důvodu bych ji měl odmítnout? Oba jsme dávno dospělí, ani jeden nejsme zadaní a věkem se k sobě hodíme.“

09.07.2017 13:05:31kvaj
redaktor prózy

Nevím, co máš na mysli v této epizodě.

09.07.2017 10:53:45Gora
redaktor poezie a prózy

Trochu mne udivuje, že nevíš, co mám na mysli...kalkul ve vztazích by měl dle mne být spíše výjimkou...dnes už nejde o grunt, že...

09.07.2017 10:42:22kvaj
redaktor prózy

Obecně určitě nevznikají. Nevím, co máš přesně na mysli, ale popisuji jednání konkrétních postav.

07.07.2017 20:43:18Gora
redaktor poezie a prózy

Tenhle díl se mi zdá již lepší...ale stejně, jestli vztahy vznikají takto po úvaze, kdo je sám a kdo se věkově či jinak k sobě hodí, tak potěš pánbůh:-)...kde je láska???


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.