Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+11 neviditelných
Ženy ho ženou životem – 6. epizoda
datum / id24.04.2017 / 478437Vytisknout |
autorkvaj
kategoriePróza na pokračování
zobrazeno197x
počet tipů2
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

V páté epizodě vstoupila do děje Marie Bergerová, redakční sekretářka týdeníku Brána, co projevila velkou starost o „svého šéfa“ Radka Nopa. Ukázalo se také, že Marie dobře zná Andělu Baronovou a Nopa před ní všemožně varovala.

Ženy ho ženou životem – 6. epizoda

     Hodiny na stěně redaktorny ukazovaly za tři minuty devět, když redaktorce Kocourové zadrnčel na stole telefon. Název redaktorna dalo její osazenstvo veliké místnosti, kterou sdíleli dva muži a tři ženy.
     „Porada vám nic neříká, bando!? Ať už jste všichni hned tady!“ zařval šéfredaktor Nop ze sluchátka, sotva ho Sylva zvedla.
     „My se kajeme, šéfe,“ omlouvala se ironicky za všechny Sylva. „Hned jsme u tebe.”
     „Máte tady být pět minut před poradou!“
     V Nopově kanceláři usedla Sylva do křesílka hned vedle Radkovy kožené sedačky. Na ni odložily zadky zrzka Lea Fillová, černovláska Darina Fojtová a redakční benjamínek blondýnka Míša Ryšenovská doprostřed. Oldřich Svoboda se uvelebil v křesílku z druhé strany koženého fotelu a Pavel Savel se uhnízdil na židli naproti Nopova stolu. Zřejmě tím naznačoval, že on má k Nopovi nejblíž. Byl to nepsaný, ale dodržovaný zasedací pořádek při poradách.
     Radek Nop si hověl za velkým stolem v pohodlném počítačovém křesle, přehlížel svůj tým a cítil se jako celebrita. Dalo se to pochopit. Byl respektovaným šéfem oblíbeného místního týdeníku a Sylva musela uznat, že Radek měl na úspěchu novin největší podíl. Nop si svého výsluní užíval. Mlčky si všechny měřil, než jim rozdělí úkoly, probere témata do novin a vyjádří připomínky k již napsaným textům. Až porada skončí, budou pracovat podle jeho not. Sylva byla ráda členkou tohoto týmu. Neuměla se ale smířit s tím, že je jen řadovou redaktorkou, stejnou jako třeba ty tři mnohem mladší holky vedle ní, zvášť když bývala šéfredaktorkou a Nop jejím zástupcem.
     Nopa ve stejné chvíli napadlo, že Sylva Kocourová zvládá svou podřízenou roli dobře. Překousla i to, že k jejímu textu měla nedávno výhrady Darina Fojtová. Nop si pamatoval, jak Sylva ještě coby šéfredaktorka přijala Darinu hned po maturitě jako elévku a pomáhala jí, aby holčička v úloze redaktorky obstála.
     Nop mrkl na šestadvacetiletou štíhlou zrzku Leu Fillovou. Byla o rok starší než Darina a urputně se bránila funkci zástupkyně šéfredaktora, ačkoli Nop by ji na tom postu viděl rád. Nop sklouzl zrakem k dvacetileté blondýnce Michaele Ryšenovské. Všichni jí občas říkali Míša-Ryša a Nop byl pro ni vzorem novináře, jak tvrdívala a jeho to pekelně štvalo. Oldřich Svoboda, ke kterému teď Nop obrátil pohled, byl pětatřicetiletý nevstřícný a líný morous, co chtěl mít každou práci honem za sebou a vždy dopředu věděl, že nikdo z lidí, z nichž měl páčit informace, nebude chtít nic říct. Zbýval jen Nopův kamarád, šestatřicetiletý Pavel Savel, jehož rodiče určitě měli smysl pro humor, ale Pavlovi nepřipadala jeho rýmovaná jména moc vtipná. Pavel vyčítal Radkovi, že neustanovil ještě svého zástupce, když podle jeho názoru by to udělat měl a funkci samozřejmě svěřit jemu.
     „Micko, tu analýzu povodní jsi napsala velmi profesionálně." 
     Radek vypálil na Sylvu pochvalu znenadání, až málem nadskočila. Bylo to jeho osobité a nepříjemné zahájení porady, co Sylvu vždy znovu překvapilo. Do té doby seděla úhledně s nohama přes sebe. V bílé halence a v tmavomodré sukni, zpod níž jí vykukovala hezká kolena a lýtka, působila elegantně, ačkoli upjatě a napjatě, jak se při poradách také cítila. Kocourovou ale úlek uvolnil.
     „Díky, šéfe. Od tebe si to zvlášť cením,“ řekla Sylva lehce ironicky.
     „Neděkuj příliš a předčasně. Řekl bych, že je napsaná až moc didakticky a působí tudíž poněkud suchopárně, postrádá to šťávu.“
     „Ty mě fakt bavíš, Radku. Vždyť je to analýza, rozbor a souhrn údajů. Kde tam chceš proboha hledat jakou šťávu?“
     „Jistě jsem nechtěl žádné akční drama, drahá Micinko. Ale nemusím ti snad líčit, milá zkušená kolegyně, jak i mezi holými fakty postavenými vhodně k sobě a proti sobě vzniká napětí, které z fádního textu udělá záležitost.“
     „Takže se ti vlastně nelíbilo, jak jsem to napsala,“ konstatovala Sylva zklamaně.
     „Něco takového jsem přece neřekl, Micko.“
     „Ale myslíš si to!“
     „Vyjádřil jsem, jak na mě tvůj text působí, a to ani ne tolik pro tebe, nýbrž kvůli mladším kolegům, aby si z debaty mohli něco odnést pro svou další praxi,“ objasňoval Nop.
     „Kdybys je chtěl poučit, musel bys názorně ukázat, jak do analýzy dostat tu tvou šťávu.“
     „Na to není při poradě čas. Ostatně všichni redaktoři vezdejší jsou inteligentní a tvůrčí lidé s dobrým úsudkem a já to respektuji. Nechávám jen na nich, aby posoudili, jak se věci mají, budou-li mít zájem. A už stačilo, Micko, už prosím tě nediskutuj.“
     „Mám to tedy přepsat?” 
     Kocourová pohodila vzdorně svými platinovými vlnitými vlasy. Nop ji štval, jak byl dnes protivný, ale nějak nemohla rozklíčovat, proč. Napadlo jí, že má už teď dopoledne upito. To by vše vysvětlovalo. Ale to snad ne; děsila se Sylva.
     „Nic nepřepisuj, nech to tak. Nemám jen tebe. Musím se věnovat i dalším redaktorům.” „Leo, ty prošetřuješ údajnou pletichu při privatizaci polikliniky? Jak to vypadá? 
     Nop upřel oči na Fillovou, jejíž děsně dlouhé a husté vlnité zrzavé vlasy plály jak požár.
     „Ten Vadaša, co dal podnět k prošetřování, považuje kšeft za zmanipulovaný a pro stát nevýhodný a já teď zjišťuji, o co své mínění opírá. Jestli to není jen uražená ješitnost, jeho firma totiž ve výběrovém řízení neuspěla.“
     Fillová zareagovala okamžitě a jako vždycky se šibalsky usmívala.
     „Ale to až do příště. Ať si s tím můžeš pohrát. Teď po tobě chci jen základní informaci, že se něco takového děje. Oldo! Máš už konečně hotový článek o obžalobách za rabování při povodních?“
     Nop se obrátil na Oldu Svobodu přísným hlasem, neboť se mu zdálo, že mu článek trvá příliš dlouho.
     „Tady to máš.“ 
     Olda vstal z křesílka a podával Nopovi papír se zprávičkou vytištěnou na počítačové tiskárně.
     „To snad ne!“ zděsil se Radek. „Tohle ti trvalo takovou dobu?“
     „Co o tom chceš psát!?“ bránil se Svoboda nakvašeně.
     „Snad bys mohl trochu přiblížit, kde k tomu rabování došlo, co ti grázlové ukradli, jakou škodu způsobili, co je míněno pojmem rabování a jaké jsou za něj tresty, že je to obzvlášť hnusný čin a proč je tak odsouzeníhodný a tak podobně.“
     „A ty si myslíš, Radku, že ti k tomu někdo něco řekne?“
     „Tak to z nich musíš vypáčit.“
     „Když půjdu za státní zástupkyní, nic mi neřekne a odpinkne mě, že se všechno dozvím až při projednávání u soudu.“ 
     Olda při té hloupé výmluvě zabodával do šéfredaktora zavilý pohled svých tmavých očí.
     „Já ale od tebe nepotřebuju slyšet, co si myslíš, že ti řekne, či ještě spíš neřekne státní zástupkyně, ale chci číst, co opravdu řekla. A jestli odmítne mluvit, tak chci vidět černé na bílém, že odmítla. Je ti to jasné?!“
     „Tak mi to dej, já to rozšířím.“ 
     Svoboda sáhl dotčeně po papíru a vrátil se do křesílka.
     „Buď tak hodný. A ten papír k tomu snad nepotřebuješ, máš to uložené v počítači, nebo jsi to vymazal?“ 
     Radek z Oldy dělal blbce a Sylva s ním v duchu souhlasila, že oprávněně. Svoboda byl vážně lenoch k pohledání.
     „Tvůj text o zpronevěře peněz vybraných na pokutách u městské policie jsem v počítači už četl, Darino,“ obrátil se Nop na černovlásku Fojtovou.
     „A co, šéfe? Je dobrý?“
     „Zatím dostačující. A teď se můžeš zaměřit na to, kdo všechno nese odpovědnost za tu defraudaci. Nemyslím jen trestní, ale také pracovně právní z titulu svých funkcí a i morální, zkrátka kdo všechno dopustil, že ti strážníci mohli prachy vesele krást.“
     „Už na tom pracuju, šéfe,“ přitakala Darina horlivě.
     „Dej si záležet. Svlékni strážníky i městské úředníky třeba donaha, klidně i starostu. A zapoj i svůj sexappeal, když to bude nutné, aby ses dověděla co nejvíc.“
     „Jak si přeješ.“ 
     Darina se tvářila dost naštvaně.
     „Konečně, tyhle ženské zbraně ovládáš dokonale.“ 
     Nikdo z redaktorů nechápal důvod Nopova rýpání.
     „Jistě.“ 
     Darina Fojtová se ušklíbla a bylo na ni vidět, že už se zlobí. Jen ona ale věděla, na co Nop naráží. Než se do textu pustila, odskočila si pozdě večer od svého dvouletého synka do redakce za Nopem, aby se s ním poradila, jak na ten neuvěřitelný, tragický a citlivý případ jít a při hovoru to mezi nimi dost eroticky zajiskřilo. Vlastně by se s ním i vyspala, kdyby na to Nop kývl.
     „Moc pěkný – tvůj text o vernisáži výstavy obrazů malíře Čupřiny. Kultura ti vážně sedí, Míšo,“ přešel Nop k Ryšenovské. „Dobře jsi vystihla, že umění žije navzdory povodni. To je podstatné a napsla jsi to i působivě.“
     Něžná blondýnka radostí a hrdostí skoro sublimovala. Zrudla ve tvářích a polichoceně zavrtěla na sedačce zadečkem. Kocourové se náhle zazdálo, že Nop dnes jaksi podezřele laškuje se všemi těmi mladými redaktorkami. Jenom s ní ne.
     „O tvých textech se pobavíme, až po poradě jen my dva, Pavle,” navrhl Nop. 
     „Jasně, Radku,” 
     Nopův kamarád Savel sebevědomě zhlédl zbytek redaktorů.
     „Tak jsi to mohl udělat i v mém případě,” poznamenala Sylva dotčeně.
     „Není na tobě, Micko, abys posuzovala, co na poradě proberu a co ne? Navíc jsem ti už snad vysvětlil, proč jsem to ventiloval tady,” odpověděl Nop nerudně.
     Kocourová pro tuto chvíli zmlkla, jak se však pod Nopovou taktovkou dál radili, všimla si, že se Nop svou samolibostí zrovna zalyká. Čišelo z něj, že je ve svém živlu a kochá se svou vládou nad redakcí. Tak se normálně nechoval a Sylva byla teď už přesvědčená, že si Radek ráno opravdu dal pár panáků.
     Nop pak zavedl řeč na to, jak se naloží s dopisem čtenáře, jenž poukazoval na možné machinace při rozdělování povodňové pomoci v nejvíce postižené obci Píšťaly. Svěřil sice zpracování dopisu do redakční pošty už dříve Míše-Ryše a uložil jí, aby na základě dopisu udělala původní materiál, což Sylva chápala. Na jeho místě by postupovala stejně, aby se Míša učila řemeslu. Proč to tu ale Radek znovu zase otvírá? ptala se Kocourová v duchu.
     „Nechci o tobě nijak pochybovat, Míšo, ale bude lepší, když ten článek dáš dohromady spolu s paní Kocourovou,“ řekl Nop.
     Sylva zůstala ztuhlá údivem.
     „No dobře,“ souhlasila dříve pochválená a nyní poněkud zaskočená Michaela.
     „Zajeďte spolu do Píšťal na novou schůzi o rozdělení peněz z konta pomoci a důkladně vysondujte, kdo by mohl hrát v údajných čachrech jakou roli. Bylo by dobré, Míšo, kdyby se ve výsledku podařilo spojit tvůj mladý pohled se Sylvinou zkušeností, no a invenci máte bezesporu obě.“ 
     Ryšenovská i Kocourová na šéfredaktora hleděly identicky podezřívavě, jakkoli je dělila věková propast celé generace.
     „Je zbytečné, abychom tam jely obě,“ namítla Sylva, neboť Míša by si to nedovolila.
     „Já si to myslím také, šéfe,“ přidala se Míša, povzbuzená protestem starší kolegyně.
     „To musíte zařídit vy dvě, aby nebylo,“ snažil se Nop odrazit jejich připomínky.
     „Proč tam s Míšou nepošleš Pavla, když už to musí psát dva?” navrhla Sylva.
     „To ti děkuju, Sylvo,” ohradil se Savel.
     „Teď mlč, Pavle,” zarazil ho Nop. „Já jsem snad něco řekl, Micko!” vrátil se k Sylvě. „Ale když to chceš vědět, tak protože na povodních děláš ty. Můžeš napsat text, do kterého ti ta šťáva nateče sama.”
     „Jsi nedůtklivý, Radku,” ohradila se Sylva. „Stejně jsi nevysvětlil, proč to máme psát s Míšou dohromady. A tohle už na poradu vůbec nepatří. Probereme to spolu ve třech po ní. Pojďme dál, ať to trochu odsejpá. Všichni máme dost práce a bavíme se tu už dost dlouho o blbostech.” 
     Sylva se pro tu chvíli vžila do své dávno ztracené role šéfredaktorky.
     „Ale? Odkdy ty o tomhle rozhoduješ?!“ zeptal se Nop výhružně.
     „Musím dát přece poradě nějakou fazónu, když ty toho nejsi schopen, Radku.“
     „Co si to dovoluješ, Micko?! Budeme se tady radit tak dlouho, jak uznám já za vhodné a bavit se o tom, o čem rozhodnu, že se budeme bavit. Ty do toho nemáš, co kecat, Sylvo. Vzal jsem tě zpátky s podmínkou, že mi nebudeš žvanit do řízení novin!“
     Nop se teď vážně vztekal a skoro u toho řval.
     „Do řízení ti nemluvím, ale když řešíš a plácáš nesmysly, musím zakročit. K čemu bych tu byla, kdybych nemohla uplatnit své zkušenosti,“ přidala na hlase i Kocourová.
     „Taky si říkám, k čemu tu jsi? A nemůžu na nic přijít, ať dumám, jak dumám,“ uchechtl se Nop zle.
     „Sděluješ tím, že mě chceš vyhodit?! Jenže, milý Radku, taková rozhodnutí se mají dělat za střízliva,“ řekla Kocourová temně.
     Šum mezi ostatními redaktory, který provázel hádku Radka a Sylvy, ustal a všichni se po sobě dívali zaraženě a pak se zraky všech obrátily k Nopovi. Jeho obličej byl stažený zlostí i překvapením, sjel pohledem po všech přitomných, pak upřel své pronikavé oči na Sylvu, ale postrádaly náhle tu obvyklou průraznost, vystoupila z nich pouze jeho opilost.
     „I úplně nalitej vím, že tu nemůžu potřebovat takovou arogantní píču, jako jsi ty, Sylvo.“
     V tom okamžiku explodovala v Nopově kanceláři nezvučná bomba a rozlehlo se tísnivé ticho. Radoslav Nop se opět rozhlédl a došlo mu, že se před momentem právě znemožnil.
     „Končím poradu,“ řekl šéfredaktor úsečně.

     Napětí mezi nimi bylo zrovna hmatatelné, když redaktoři odcházeli z porady a nechápal nikdo, proč Nop vcelku nicotnou záležitost napřed tolik vyhrotil a pak tak neskutečně ulítl.
     Proč mě tak hrozně a zbytečně urazil? říkala si Sylva. Chlast mu vážně leze nejspíš na mozek.
     „Ten Radek se asi zbláznil,“ utrousila Lea, když se od ostatních oddělovala v kanceláři, kterou sdílela s Majkou Bergerovou. „Co tím chtěl, proboha, dosáhnout?"
     „Nop je ožralej blbec,“ usoudil Olda v redaktorně.
     „Já taky nechápu, proč to udělal, ale ty drž radši hubu, Oldo,“ krotil ho Pavel.
     „Aby ses ze svýho kamarádíčka Nopa neposral,“ odsekl Svoboda.
     „Radek to hodně přehnal. A zbytečně,“ mínila Darina.
     „Já se panu Nopovi zase tak moc nedivím,” řekla Míša-Ryša.
     „Opravdu?” zeptala se jí Sylva překvapeně.
     „Vy ho moc provokujete, paní Kocourová a on pak udělá něco, co ani sám nechce. Pan Nop je přece vynikající novinář a šéfredaktor a vás vzal zpátky do redakce a myslím si, že vás jinak nešikanuje, paní Kocourová,“ jediná Míša se Radka zastala.
     „Já vím, Míšo, pro tebe je Radek první hned po bohu. Dokonce mám pocit, že jsi do něj zamilovaná. Aspoň trošičku,“ usmála se na ni Sylva.
     Ryšenovská se na Sylvu zadívala vážně.
     „To je ono. Všechno hned převrátíte, abyste měla navrch. Jinak byste teďka musela uznat, že je pan Nop hodný, milý a laskavý člověk a nezaslouží si, aby mu někdo házel klacky pod nohy.“
     „Míšo, ty myslíš, že mu házím klacky pod nohy? To, co mi před chvílí provedl, to bylo podle tebe v pořádku?“
     „Nebylo. Ale vy jste si o to koledovala, paní Kocourová. Nemusela jste mu říkat, že je opilý.“
     „Někdo mu už musel říct, že o tom jeho pití víme, nebo časem stáhne noviny ke dnu.“
     „To ano. Ale ne takhle. Nebyla jste to náhodou vy, paní Kocourová, kdo před chvílí na poradě pana Nopa poučoval, kde a jak se má co řešit? No a vzápětí ho podle napadnete.“
     Kocourová se rozhlédla po redaktorně a hned postřehla, že si benjamínek Ryšenovská získala redaktory na svou stranu.
     „Míšo. A od Nopa nebylo podlé, co udělal?“
     Sylva se vyjadřovala opatrně, aby na sobě nedala znát, že ji Míša prudí.
     „Jistě, bylo,“ souhlasila Ryšenovská bez zaváhání. „Vy jste ho ale vyprovokovala. Jestli chceme panu šéfredaktorovi pomoct, měli bychom se společně dohodnout, jak.“
     Ostatní jenom koukali, jak ta holka mluví a přemýšlí rozumně a vyzrále.
     „Míša-Ryša má pravdu,“ podotkl Pavel Savel.
     „No jo, to má. Jak to ale chcete udělat?“ 
     Lea Fillová se ozvala ze dveří, o jejichž futro se opírala, neboť ji rozhovor redaktorů o Nopovi přilákal.
     „O tom bysme se měli právě poradit, jak navrhovala Míša,“ řekla Darina.
     „Ale beze mě,“ řekla Sylva. „Jednak mě po dnešku stejně vyhodí a jednak s ním nechci mít už nic společnýho.“
     „Vidíte, jaká jste,“ nepřestala ji Míša vychovávat. „Naopak byste za panem Nopem měla zajít a usmířit se s ním. On ten váš vyhazov nemyslel vážně.“
     „To ani náhodou! Nemíním se před ním znovu ponižovat. A ty, Míšo, aby ses nakonec nespletla. Nop by mohl být tvým otcem, dávej si tedy pozor na to, co uděláš, nebo chceš udělat,“ smutně za sebe a pro sebe uzavřela Sylva debatu.
     „Nemusíte mít strach, paní Kocourová, dám," odvětila Ryšenovská jistě.
     Sylva seděla u svého stolu a přemítala o Ryšenovské. Hájila Radka vzdor své jemnosti jako lvice. Dokonce odhodila svůj ostych a cepovala ji věcně a jasně. Při pomyšlení, jak by ve verbálním souboji s ní dopadla, kdyby ta něžná holka byla zkušenější, hůře vychovaná a v novinách teprve nezačínala, se Kocourová otřásla. Míša byla nebezpečnou soupeřkou. Pak si Sylva v duchu ulevila směrem k Nopovi: Ty zmetku! Bezcitlej hajzle!

     Nop neměl v úmyslu dumat o poradě. Hlavně si nehodlal dále zanášet mozek meditací o incidentu se Sylvou. Sám ani netušil, proč jí tu vulgaritu řekl, ale nemohl se ubránit, aby to neudělal. A proč by se tím měl zabývat teď? Soudil ostatně, že se Sylva dříve či později objeví a bude s ním chtít rozebírat, co se stalo a sázel na to, že to bude dříve.
     Sotva v kanceláři osaměl, vzal ze skříně Jima Beama, pořádně si lokl, flašku zavřel a uložil zpět, sedl ke stolu, zapálil si cigaretu a že se jako pustí do práce. Neměl ale náladu něco číst, psát a vůbec cokoli dělat. Vyšel na terasu, dorazil až k zábradlí, cvrnkl rukou do jehličí konifery a koukal na ni, než se větvička uklidnila.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

09.07.2017 13:10:20kvaj

To ano, tady jsem jich uvedl na scénu víc.

09.07.2017 10:54:49Gora

O konflikt mi ani tak nejde...spíše o rozšíření spektra postav...

09.07.2017 10:43:20kvaj

Konečně tu došlo k nějakému konfliktu, že? :-)

07.07.2017 20:49:35Gora

No, tohle mne bavilo:-)

25.04.2017 09:47:19kvaj

To je také možné. U rozsáhlejších věcí se to stává, že to člověka zaujme až postupně.

Díky.

25.04.2017 08:55:17aleš-novák

nebo už je čtenář vtažen do děje...:o)

dám si tě do oblíbených, aby mi neunikly další díly...

24.04.2017 22:23:56kvaj

Asi proto, že nemusím už tolik vysvětlovat.

24.04.2017 21:34:05aleš-novák

s přibývajícími kapitolami se styl zlepšuje, řekl bych...

24.04.2017 18:32:51kvaj

Děkuji. Ještě to bude pokračovat. Je to součást třídílného projektu. "Ženy ho ženou životem" je první část, "Bernské harfy" je druhá část a také bude ještě pokračovat. Třetí část musím ještě napsat.

24.04.2017 18:04:24aleš-novák

vydařená série


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.