Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+10 neviditelných
Ženy ho ženou životem – 7. epizoda
datum / id25.04.2017 / 478470Vytisknout |
autorkvaj
kategoriePróza na pokračování
zobrazeno369x
počet tipů2
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

V šesté epizodě došlo na poradě redakce Brány k incidentu mezi redaktorkou Sylvou Kocourovou a šéfredaktorem Radkem Nopem, který všechny zaskočil. Následovala výměna názorů mezi Sylvou a benjamínkem redakce Míšou Ryšenovskou.

Ženy ho ženou životem – 7. epizoda

     Sylva Kocourová byla z hádky s Radkem Nopem na redakční poradě vykolejená a nevěděla, jak se má zachovat a jaká je vůbec její situaci v novinách. Sprostá nadávka, co jí Nop vmetl do obličeje a ukončil tím vlastně jejich střet i poradu, Sylvu děsně urazila, ale nebyla tím nejhorším. Nejistota, jestli se ještě může považovat za členku redakce, nebo to znamenalo opravdu vyhazov, nebo zda Nop očekává, že odejde sama, nebo by neměla na nic čekat a dát výpověď, byla pro Kocourovou mnohem závažnějším problémem. Nejspíš bude muset poslechnout radu té žabky Míši Ryšenovské, jít za Nopem a zjistit alespoň, na čem je. Jakým právem se mnou Radek tak jedná?“ ptala se Sylva v duchu.
     Sylva zaútočila na Nopa, sotva vstoupila do jeho kanceláře. 
     „Co to bylo, Radku?! Proč jsi mi to udělal!?”
     „A co tebe opravňuje k těmhle otázkám?”
     „Přede všemi mě sprostě urazíš a ptáš se, co mě opravňuje k otázce – proč?“
     Sylva už mluvila opatrněji. Pochopila, že svým výpadem přestřelila. Nechtěla, aby se hned zkraje jejich debaty zasekl.
     „Za nadávku, za tu píču se omlouvám. Než mi to ale uklouzlo, nemyslíš, že tomu něco předcházelo?”
     „Radku, uznávám, že jsem si mohla odpustit jízlivost o tvém pití. Měla jsem s tím přijít za tebou později a probrali bychom to mezi čtyřma očima v klidu.“
     „Chceš se mnou probírat moje pití?“
     „Ano. Sám musíš vědět, že to s chlastem přeháníš. Už si toho všimli všichni.“
     „Možná, Sylvo. Snad. Teď se o tom ale bavit nechci. Nemáme na to ten klid. Na poradě ale nešlo jen o to, že jsi mi veřejně vpálila do ksichtu mou opilost. Zneužilas toho k svému sebeprosazení, abys ukázala, že bys vedla redaci líp než já.“
     „Nemusíme se o tom bavit teď, Radku. A bojíš se zbytečně, nechci tě připravit o místo šéfredaktora.“
     „To vím, Sylvo. Bude ti stačit, když mě budeš dirigovat a já budu v pozici šéfredaktora lítat jako hadr na holi, každé rozhodnutí s tebou kozultovat a plnit tvoje záměry.“
     Nop si vzpomněl na to, co mu řekl vydavatel Bukvaj, když chtěl Sylvu přijmout.
     „Jsi paranoidní, Nope,“ řekla Sylva. „A stejně nechápu, proč jsi chtěl, abych napsala ten materiál s Míšou? Hodlal jsi mě přede všemi ponížit a ukázat, jakou máš nade mnou moc?Demonstroval jsi, že se mnou můžeš jednat úplně jako s ňákou elévkou Ryšenovskou?"
     „Děsně mě to lákalo a byl jsem zvědav, jak na to zareaguješ,” usmál se Nop.
     „Jen mi teď netvrď, žes to nemyslel vážně.“
     „To neříkám. Ale štvala jsi mě také tím, jak jsi pořád něco namítala, Micko.“ 
     Oslovil ji zase tou potupnou přezdívkou, kterou parodoval její příjmení. Nesnášela ji i kvůli tomu, že příjmení měla po svém muži a s tím se dávno rozvedla.
     „Tak málo jsi si jistý sám sebou, že neuneseš žádnou připomínku, Radku?”
     „Jen jsem ti osvětlil, proč jsem to udělal.”
     „Mě by ale zajímalo, proč jsi mi to doopravdy udělal? To všechno!?”
     „Jak jsem řekl, naštvala jsi mě. A jsem toho názoru, že nemám žádnou povinnost objasňovat ti motivy svého jednání, ani necítím takovou potřebu.”
     „To nemáš. Proč mluvíš ale tak šroubovaně? To se nedokážeš uvolnit? Nedokážeš! A proto taky tak chlastáš. Pořád si přede mnou na něco hraješ. Ale teď ti něco objasním já. Ať jsi měl jakýkoliv důvod předvést všem, jak mě můžeš ovládat jako cvičenou opičku, bylo to strašně ubohé! A tyky to uboze skončilo. Tou sprosťárnou jsi ponížil víc sám sebe.”
     „Uvědomuji si to. A Micko, opičky se cvičí obtížně.”
     „Nemůžeš si nikdy odpustit tyhle srandičky?” žádala Kocourová popuzeně.
     „Můžu,” odvětil Nop překvapivě pokorně.
     „Děkuji.”
     Asi už mu ty jeho soustavné legrácky někdo vyčetl; napadlo Sylvu.
     „A Nope, ty si to uvědomuješ, a stejně jsi to udělal? Pak jsi hlupák a škodíš sám sobě!“ 
     „Myslím, že teď zveličuješ, co se stalo a přeháníš důvěrnost ke mně. Ale dobře, řekla jsi mi, cos považovala za nutné. A už jsi s tím skončila?”
     Tedy tohle! Já za ním přijdu s nabídkou smíru a on mě takhle odpinkne!? Kocourové se zatmělo vztekem před očima.
     „S tebou jsem skončila! Nadobro! A s touhle redakcí taky! Jsem dost stará na to nechat se tupit, urážet a ponižovat, abych si udržela tuhle mizernou práci! Nemusím si nechat líbit úplně všechno.“
     Nop neřekl vůbec nic a tvářil se kamenně.
     „Dávám výpověď!“ skoro zařvala. „Nemám to zapotřebí,” dodala už tiše.
     „Tvoje volba,” řekl lhostejně. „Ale mám dojem, že to zapotřebí máš.”
     „Myslíš si, že jsi kdovíjak nad věcí. Ale řeknu ti, hodně jsi se změnil. Hodně! K horšímu. Znala jsem tě jako milého, upřímného kluka, radoval ses z práce, dobře jsi vypadal i psal. Teď sice píšeš i vypadáš pořád dobře a máš pořád kouzlo pro ženy, ale je z tebe samolibý, arogantní chlap. Opájíš se svým postavením i pochybnou mocí. Chováš se bohorovně a myslíš si, že všechno víš, všechno umíš, všechno se ti daří a že ti svět leží u nohou, že ti všecko projede a tak můžeš zacházet s lidmi jako s dobytkem. Ale takový šéf, je špatný šéf. Připadáš si neotřesitelný a nezranitelný, ale měl bys pamatovat na to, že kdo zvedá hlavu moc vysoko, může o ni přijít a že z větší výšky je pád bolestivější a taky rychlejší.”
      Sylva na něj chrlila výtky, vyhrožovala a zlostným výlevem sledovala hlavně to, aby ze sebe dostala ten hnus, aby se jí ulevilo. Poslouchal ji mlčky a jí se zdálo, že i pobaveně.
    „Nejspíš máš pravdu, Micko. Ale pověz, už jsi vyčerpala téma, nebo se ještě mohu těšit na další vyčpělá přísloví a klišé? Mám totiž práci a ty také.”
     „Stal se z tebe bezcitný hajzl a zmetek. Snad jsi ale nepřeslechl, že dávám výpověď?!”
     „Nepřeslechl. To ani nešlo. A co jako čekáš, že teď udělám? Že budu plakat, omlouvat se ti, prosit tě, abys zůstala?”
     „Ne, to rozhodně nečekám...”
     „A dobře děláš.”
     Zadívala se na něj s opovržením.
     „Dovolíš mi ještě otázku, Radoslave Nope?”
     Přišla blíž k jeho stolu, rozkročila se a založila ruce v bok. Sama nevěděla, jestli chtěla dodat svému projevu hrozivosti, ale příšerně ji štvalo, že se tady vzteká, zatímco on sedí uvolněně. Ale uvolněný určitě není; přesvědčovala se.
     „Proč se ptáš, když ji beztak položíš? Ale tobě, Micko, dovolím třeba deset otázek.”
     „Vzal jsi mě do redakce jen proto, abys mě potupil a pak nechal zklamanou odejít?”
     „A kdyby?”
     „Tak bych ti řekla, že jsi pořádnej kus hajzla.”
     „Můžu ti taky nabídnout přísloví – slyšíš trávu růst, tak rafinovaný jistě nejsem. A ztrácíš glanc, Micko.”
     „Ty už jsi ho ztratil na poradě. Už mi neříkej Micko. A sbohem!” 
     Málem to zavřískala, obrátila se a opravdu už už odcházela.
     „Micko!” 
     Zavolal na ni, když brala za kliku a dal do dvou slabik toho posměšného jména určitě veškerou něhu, pokoru a naději, jaké byl schopen.
     „Ano, Radku?” 
     Sylva se otočila zpátky příliš rychle a prozradila tím, že na jeho zavolání čekala. Krucinál, zase odhalil mou hru a já se nechala nachytat!
     „Vím, že jsem tou píčou na poradě ztratil glanc. Chtěl jsem ti ale říct, že za čtrnáct dní jedu do Bernu na benefiční kostelní koncert, který tam pořádají krajané a velvyslanec ve prospěch povodní nejvíce postižených obcí v našem okrese. Nahlásil jsem už Bukvajovi, že se mnou pojedeš ty.”
     „Do Bernu, jako do Švýcarska?” 
     Sylvina otázka zněla překvapeně a tudíž tupě.
     „Hm, víš o jiném Bernu někde jinde, Sylvo?”
     „Ale to tě napadlo až teď, jako způsob, jak se omluvit, uchlácholit mě a neztratit tvář.”
     „Jsi praštěná, Micko? Slyšela jsi, že jsem tě už nahlásil. A viděla jsi snad, že bych při našem rozhovoru volal Bukvajovi, nebo mu posílal e-mail?”
     „Můžeš mě nahlásit dodatečně a Bukvaj určitě potvrdí, že to bylo dřív, když se ho na to zeptám.“
     „Asi ano. Jenže ti nezbývá nic jiného, než mi věřit.”
     „Radku, fakt jsi parchant. Co to se mnou hraješ za podivnou hru? Napřed mě hrubě ponížíš...”
     „Tvrdila jsi, že jsem ponížil spíš sebe.”
     „Nech mě domluvit! Napřed mě hrubě ponížíš a pak mi nabídneš výlet do Švýcarska, aby ses ukázal a znovu se mě pokusil pokořit svou velkodušností. Ale nejdřív mě necháš vyvztekat. Dobře jsi věděl, že tu urážku musím nakonec spolknout, že nemám jinou možnost, než tu dál pracovat. A když se vzepřu a pohrozím výpovědí, že za chvíli zas přilezu a budu tě prosit, abys mě vzal znovu na milost a odpustil mi, i když správně by ses měl omluvit ty. Ale dobře, chceš mě mít na kolenou, tak před tebou budu pokorně klečet.”
    „Nechceš už sklapnout? Už jsem ti řekl, že jsi komediantka?”
    Kde je má hrdost? ptala se Sylva v duchu. Prodám ji za pitomej Bern jako děvka. Ale šance jet na pár dní do Švýcarska, co ji láká a ještě tam nebyla, rázem naplnil Kocourovou radostným vzrušením. Doma ji stejně nic nečeká, dcera ji už nepotřebuje a bude jen ráda, když na chvíli vypadne a Sylva zase zapomene na hnusné myšlenky. A bude s Radkem. Ježíšmarjá, co mě to napadá?! zděsila se vlastních představ.
     „Řekl, Radku. I proto jsi hnusnej zmetek.”
     „Micko, půjdeš už, kurva, něco dělat?” otázal se tiše. „Nebo tady z tebe vyrostu.”
     „Už jdu.” 
     Řekla to ulehčeně, ale došlo jí, že teď ji má Radek Nop v hrsti.
     „A Micko, uvažovala jsi celkem správně, až na to, že to bude výlet především pro mě. Ty tam budeš makat a já reprezentovat. Budeš sbírat podklady pro článek a prodávat také soubory pohlednic, co jsme si nechali udělat z povodňových fotek. Prachy z prodeje potom přidáme k výtěžku z benefice.”
     „Radku, ty prevíte.”
     Sylva to pronesla vesele, jak z ní náhle spadla všechna tíha. Natáhla se přes jeho stůl a pleskla ho po zátylku. Podíval se na ni svým pronikavým pohledem, který se jí propaloval až do mozku a ničil ji tak zevnitř. Než tohle snášet, Sylva radši hned odešla.

     Když Sylva líčila Radkovi, jak se změnil k horšímu a jak odporně se chová, napřed ho to víceméně bavilo, pak mu to začalo vadit a nakonec ho vyděsilo, že ho takto může vážně vidět, i když z ní mluvila v té chvíli zlost a on si myslel, že nemá pravdu. Pak ale, když na pětníku otočila a pokořila se za příslib, že jí vezme do Bernu, vychutnával si ji v duchu jako sluku na víně a napadlo ho, že mu to všechno od okamžiku, kdy se rozhodl Sylvu přijmout do redakce, za ten dnešní pocit stálo.
     Vida, jak je snadné udělat z pyšné a dominantní Kocourové poslušnou ovečku a přimět ji pitvořit se a prostituovat za odměnu vcelku nicotnou; kochal se Nop svým vítězstvím. Ještěže Micka práci a hlavně mzdu potřebuje a že pro ni výlet do Švýcar znamená pořád nevšední a málo dostupnou věc, ačkoli to dávno není pravda. Byrokratické a ideologické bariéry padly a je to jen otázkou rozhodnutí a peněz. Navíc ji vezme s sebou na cesty, kde na něj bude odkázaná, neboť nemá ponětí o pozadí té akce, takže bude muset dělat vše, co si on umane a ještě bude vděčná za to, že jí ten výlet umožnil; maloval si Radek. Už se na to všechno těšil jako malý kluk.

     Redakční sekretářka Marie Bergerová zaťukala na dveře Nopovy kanceláře, aby se ho zeptala, jestli nechce náhodou kafe. Pochopitelně chtěl a ne náhodou, na kávu kývl vždy
     „Ty ale máš co pít. To nemyslíš vážně, Radku, že to takhle vystavuješ.“
     Majka ukázala na štamprle s bourbonem na jeho stole.
     „No a co má být?!”
     „Chováš se jako malý kluk,” pokárala ho Majka mateřsky.
     „Malý kluk by měl těžko před sebou panáka.” 
     Sice zavtipkoval, ale schoval odlivku do šuplíku.
     Došla až těsně k němu, pocuchala ho ve vlasech.
     „Jsi stejně pořád kluk, takový uličník, viď. Co jsi měl na poradě za konflikt se Sylvou?”
     Bergerová mu ještě jednou rukou prohrábla vlasy.
     „Co se staráš, ty klepno?!”
     „Jaká klepno? Byl jsi tu s ní dost dlouho zavřený po poradě. Musela bych být blbá, abych si toho nevšimla. A kromě toho je toho plná redakce.”
     „Zeptej se tedy ostatních. Poreferují ti. S Mickou jsme si to vyříkali a už se k tomu nechci vracet.”
     „Chtěla bych to slyšet od tebe. A opravu jste si to vyříkali?”
     „Ano. Jedu s ní do Švýcar.” 
     Jak u něj stála, zajel jí rukou po noze pod sukni a stihl ji plesknout dlaní po zadku, než uskočila.
     „Tobě to dnes sexuálně haraší až hrůza! Ráno jsi mě chtěl líbat a teď zas tohle.”
     „Haraší? Zbraněmi harašili imperialisté, aspoň podle komunistů. Já tě jenom poplácal po zadku.”
     „A právě to nesmíš.”
     „Proč?”
     „Nejsem objekt, co je tu k tvému volnému použití, když tě přemůžou tvé pohlavní pudy.”
     Majka to řekla ostře, neboť ji to faktě dožralo. Když ji chtěl ráno líbat, přešla to. Vnímala to jako Radkovu něhu a účast s ní, protože mu prozradila, že jí její bývalá spolužačka a nyní malířská modelka Anděla Baronová, jejíž nahá fotka v novinách způsobila v redakci poprask, před rokem svedla tehdy ještě ne sedmnáctiletého syna. Ale tohle!
     „Pohlavní pudy?! Můžu ti, Majko, říct, že jsi parádní sexuální objekt.”
     „Nech toho, ty čuně?”
     „Jak jsi mi to řekla?”
     „Jak si zasloužíš.”
     „Počkej, Majko. To jako chceš říct, že nemůžu poplácat svou sekretářku po prdeli?”
     „Tam jdi ty a já ti jdu uvařit to kafe, Radku.”
     Nop na ni hleděl, ale nijak to nekomentoval a pak sklonil jakoby zahanbeně hlavu.
     „Víš, co si myslím, šéfe? Kdybys neměl popito, nikdy bys nic takového neudělal a taky bys nemluvil tak, jak jsi mluvil. Vážně bys měl s tím chlastem přestat. A s těmi pudy taky. Běž třeba za Andělou, mně už je to jedno, ale takhle začínáš být nesnesitelný, šéfe!”
     Nop na ni koukal dlouze, mlčel a cítil se asi provinile. Ona už ale neřekla nic a odešla. Šéfredaktor Radoslav Nop už neměl čas rozjímat o tom, co se všechno dneska stalo a co z toho vyplývá. Čekala ho hromada práce a večer k němu přijde Andy Baronová. Navíc byl už dost opilý, ale usoudil, že si před psaním svého obvyklého sloupku »O tom i onom« zaslouží ještě jednoho panáka Jima Beama Black.

     Názvem »O tom i onom« uváděl pravidelnou rubriku vlevo nahoře titulní stránky novin, kterou každý týden psal. Když přemýšlel nad pojmenováním toho šéfovského textu, zavrhl titulky jako třeba »Úvodník«, »Slovo na úvod«, »Slovo k věci«, »Komentář týdne«, »Slovo šéfredaktora« a další podobné coby fádní a hlavně žánrově svazující, protože nechtěl psát pokaždé zásadní komentář. Nebylo by v územně úzce ohraničené a na trháky a skandály nijak bohaté působnosti Brány vždy o čem a nehodilo se mu ani nevinné »K věci«, neboť nemínil psát pokaždé k nějaké události. Rovněž netoužil smolit editoriály, tedy jakási avíza obsahů novin. Hodlal mít prostě volnou ruku, a tak vznikl projekt »O tom i onom«, na jehož další díl se právě s povzdechem vrhl.
     Propána, co mě to napadá; pomyslel si, sotva to dopsal. Vlastně by se ta rubrika měla jmenovat »Řádky o tom i o onom«, jak ho upozornila Sylva. To ale věděl i bez ní, jemu se tam však to druhé „o” nelíbilo, neboť se mu zdálo, že by se každý při vyslovení toho názvu zakoktal, a tak ho tam nakonec nedal. Tím spíš, že mu to radila Kocourová.
     „No,” povzdechl si nahlas, jak si svůj výtvor po sobě znovu přečetl a uznal sebekriticky, že se s tím patlal a lopotil víc, než je zdrávo, ač si v průběhu psaní dal ještě panáka. Nebo právě proto. Tak jako tak byl už dost pod párou a nedovedl se soustředit ani kvůli dnešním událostem. Asi bych s tím chlastem měl vážně přestat; řekl si Radoslav Nop.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

09.07.2017 13:11:24kvaj
redaktor prózy

Proto ho kolegové uznávají.

09.07.2017 10:55:54Gora
redaktor poezie a prózy

Aleš většinou pregnantně vystihne meritum věci, i tentokrát...

09.07.2017 10:44:31kvaj
redaktor prózy

Opravdu?

07.07.2017 20:54:28Gora
redaktor poezie a prózy

Souhlas s Alešem:-)

25.04.2017 15:47:22kvaj
redaktor prózy

No právě. Ale ty ženský to znepokojuje.

25.04.2017 15:38:14aleš-novák

no, čím dál víc ho žene spíš Jim Beam než jen ženy...:o)


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.