Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+10 neviditelných
Selhání Zlatého pravidla
datum / id29.04.2017 / 478611Vytisknout |
autorMatěj Dovala
kategorieÚvahy
témaFilosofické
upřesnění kategoriePolitika
zobrazeno306x
počet tipů0
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Selhání Zlatého pravidla

Selhání Zlatého pravidla

V rámci minulého ročníku pro-psychiatrického festivalu Mezi ploty se festivaloví destigmatizátoři ptali účinkujících a dalších, zda „jsou normální“ 1). Většina řekla, že jsou; nejlíp odpověděl Petr Fiala z Mňágy, který řekl: Jasně, že jo.

Zajímavá je odpověď ředitele a zakladatele festivalu Roberta Kozlera, neboť je vskutku příznačná pro někoho, kdo po dvacáté čtvrté pořádá festival propagující psychiatrii a tudíž dobře myšlené násilí:
Spíše bych se sebe sama zeptal: Toužíš být normální? Tak trochu nudný, nezajímavý a průměrný, tedy normální? To je představa k zešílení. Tímhle se – doufám, modlím se a stále tomu věřím – nestanu.
Pokud vidím člověka, co se snaží, ale potkalo jej něco, co mu zatím neumožňuje nastartovat k letu, je možná povinností těch, co letí, obejmout jej a pomoci mu zpátky na cestu. To samé budu jednou zcela logicky potřebovat já.

Takže když vidím někoho, komu se v životě nedaří, mám ho, obrazně řečeno, „obejmout a pomoct mu zpátky na cestu“. Bez metafor je to takhle:
Psychiatr, kterému do PN přivlečou někoho, komu se v životě nedaří, ho přinutí k léčbě, tj. bude ho věznit a násilím mu bude vpravovat do těla antipsychotika tak dlouho, dokud si nezačne myslet, že ho „dostal z nejhoršího“. To je to obejmutí a pomoc na cestu.
S ne-psychiatry je to takto: Vidím, že někdo, komu se v životě nedaří, je nebezpečný sobě nebo okolí? Udám ho psychiatrům. Obejmutí a pomoc.
A pokud není nijak nebezpečný, tak si tu nebezpečnost vymyslím, aby ubohá oběť zákeřné choroby mozku obdržela léčbu, kterou tak nutně potřebuje. Obejmutí je tím silnější; pomoc tím větší. Tak se objímá a pomáhá především v rodinných kruzích.

Na psychiatrické praxi krásně vidíme, že Zlaté pravidlo – Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi – nefunguje. A to proto, že nijak neznemožňuje považovat bližní za osoby, které potřebují paternalistické zacházení. Takže jedete podle Zlatého pravidla a pácháte násilí, protože si myslíte: Kdybych byl na jejich místě, taky bych chtěl, aby tak se mnou bylo zacházeno. Je snadné tomu věřit, když jste na té správné straně.

 


1) http://meziploty.cz/jsme-normalni/

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

30.04.2017 18:52:34korloid

Nikdo nejsme dokonalý. Co se týče pomoci, myslím si, že na starojaponském přístupu: Pomocí komukoli za něho přebíráš jeho karmu (nebo jak se to překládá přesně) něco je, takže tradiční výchovou poznamenaný Japonec nikomu nikdy nepomáhá, páč je mu jasný, že má svých starostí dost, tak proč by si tahal do života ještě cizí. A je zajímavé, že u tohoto přístupu to zlaté pravidlo funguje dokonale tj.nepomáháš ostatním, oni nepomáhají tobě, takže máš klidný a pohodový život, který si zařídíš dle vlastní vůle. Tož by to možná chtělo trochu japonské moudrosti zavát do té naší české kotliny.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.