Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Selhání Zlatého pravidla

29. 04. 2017
0
1
865

Selhání Zlatého pravidla

V rámci minulého ročníku pro-psychiatrického festivalu Mezi ploty se festivaloví destigmatizátoři ptali účinkujících a dalších, zda „jsou normální“ 1). Většina řekla, že jsou; nejlíp odpověděl Petr Fiala z Mňágy, který řekl: Jasně, že jo.

Zajímavá je odpověď ředitele a zakladatele festivalu Roberta Kozlera, neboť je vskutku příznačná pro někoho, kdo po dvacáté čtvrté pořádá festival propagující psychiatrii a tudíž dobře myšlené násilí:
Spíše bych se sebe sama zeptal: Toužíš být normální? Tak trochu nudný, nezajímavý a průměrný, tedy normální? To je představa k zešílení. Tímhle se – doufám, modlím se a stále tomu věřím – nestanu.
Pokud vidím člověka, co se snaží, ale potkalo jej něco, co mu zatím neumožňuje nastartovat k letu, je možná povinností těch, co letí, obejmout jej a pomoci mu zpátky na cestu. To samé budu jednou zcela logicky potřebovat já.

Takže když vidím někoho, komu se v životě nedaří, mám ho, obrazně řečeno, „obejmout a pomoct mu zpátky na cestu“. Bez metafor je to takhle:
Psychiatr, kterému do PN přivlečou někoho, komu se v životě nedaří, ho přinutí k léčbě, tj. bude ho věznit a násilím mu bude vpravovat do těla antipsychotika tak dlouho, dokud si nezačne myslet, že ho „dostal z nejhoršího“. To je to obejmutí a pomoc na cestu.
S ne-psychiatry je to takto: Vidím, že někdo, komu se v životě nedaří, je nebezpečný sobě nebo okolí? Udám ho psychiatrům. Obejmutí a pomoc.
A pokud není nijak nebezpečný, tak si tu nebezpečnost vymyslím, aby ubohá oběť zákeřné choroby mozku obdržela léčbu, kterou tak nutně potřebuje. Obejmutí je tím silnější; pomoc tím větší. Tak se objímá a pomáhá především v rodinných kruzích.

Na psychiatrické praxi krásně vidíme, že Zlaté pravidlo – Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi – nefunguje. A to proto, že nijak neznemožňuje považovat bližní za osoby, které potřebují paternalistické zacházení. Takže jedete podle Zlatého pravidla a pácháte násilí, protože si myslíte: Kdybych byl na jejich místě, taky bych chtěl, aby tak se mnou bylo zacházeno. Je snadné tomu věřit, když jste na té správné straně.

 


1) http://meziploty.cz/jsme-normalni/


1 názor

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru