Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+16 neviditelných
Ach to nádobí!
datum / id02.05.2017 / 478683Vytisknout |
autorbixley
kategoriePohádky
zobrazeno330x
počet tipů5
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Ach to nádobí!

Maminka s Adélkou umyly po obědě nádobí a daly ho okapat do dřezu. Potom odešly zametat a uklízet dvůr, a tak umyté nádobí ve dřezu osamělo.

            Malý kastrůlek začal hned nahoře na hromadě neposedně dovádět.

            „Nech toho,“ okřikl ho polévkový hrnec vespod. „Děláš hroznej rámus, brní mě z toho uši.“

            „Ucha, tebe brní ucha, kolego, lidé mají uši, ne my,“ poučila ho čajová konvice.

            „No jo, ty máš jen jedno ucho,“ bránil se hrnec. „A tebe to tvoje jedno ucho nebrní?“

            „Ale brní. Co na to říkáte vy, pane krajáči?“ oslovila konvice velký hliněný hrnec, do kterého maminka každý den nalévala mléko.

            Velký krajáč se zaposlouchal. „Já nic neslyším.“

            „Já už jsem přestal,“ zapištěl malý kastrůlek.

            „No to je dost,“ zahuhlal polévkový hrnec.

            „Mně se to líbilo,“ vmísil se do hovoru džbánek na pivo, který stál na kuchyňské lince. „Mám sice taky jen jedno ucho, ale mému uchu to lahodilo.“

            „Co kdyby ses, kastrůlku, dal dohromady s vařečkou? To by už nemusel být takový rámus,“ navrhla konvice.

            „Vy jako myslíte, aby mě vařečka bouchala?“ lekl se malý kastrůlek. „Ale to bude bolet!“

            „Vždyť nic neudělal,“ zastal se ho hned velký krajáč.

            „Ale ne, tak jsem to nemyslela,“ bědovala konvice. „Myslela jsem, že by na něj paní vařečka ťukala do rytmu.“

            „Ahá, já už vím, jako když má Adélka narozeniny. To maminka s tatínkem taky takhle bubnujou.“

            „A jó,“ pochopil konečně kastrůlek, „ale opravdu musíš ťukat jemně,“ upozornil vařečku přece jen trochu se strachem.

            Vařečka tedy začala na kastrůlek rytmicky ťukat jako na bubínek.

            „To je nádhera,“ lebedil si džbánek.

            A všechny kastroly a hrnce nastražily svá ucha a poslouchaly.

            „Pozor, už jdou zpátky, nechte toho,“ upozornil je džbánek stojící na lince. „Víte, lidé si myslí, že ta ucha máme jen na to, aby nás za ně mohli držet a že nic neslyšíme,“ dodal ještě.

Vařečka hned přestala.

            Do kuchyně přišla maminka s Adélkou a začaly nádobí uklízet do kuchyňské linky.

            Všechno nádobí se pohodlně usadilo na své obvyklé místo a začalo podřimovat. I hrnce a kastroly teď poslouchaly jen jedním uchem a za chvíli usnuly.

             

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

16.02.2018 10:04:51Gora
redaktor poezie a prózy

moc fajn...

13.07.2017 14:47:46bixley

To je svatá pravda. :-)

13.07.2017 13:59:41Lakrov
redaktor prózy

Tahke hra se slůvky a nádobím se mi moc líbí. Jak krásný býval svět bez myček  , napadá mě po dočtení.  Tip.  

02.05.2017 12:42:24agáta5

krása nesmírná :)


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.