Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+14 neviditelných
Sluha dvou pánů
datum / id03.05.2017 / 478699Vytisknout |
autorKvětoň Zahájský
kategorieRecenze i neliterární
zobrazeno638x
počet tipů15
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Sluha dvou pánů

Moravské divadlo v Olomouci se už řadu let vychloubá nebývalým úspěchem proslulé komedie italského dramatika Carla Goldoniho Sluha dvou pánů, a já, múzoplachý lenivec, celou tu dobu sedím doma za pecí, namísto toho, abych vyrazil do svatostánku Thálie závidět umělcům talent,“ postesknuv si mocně šel jsem do sebe a poté do divadla.

Očekával jsem humorný příběh založený na postavě sluhy, jenž se nechá zaměstnat dvěma pány, kteří o sobě navzájem nevědí. Jelikož je nemožné být fyzicky na dvou místech zároveň, je nucený se z ošemetných situací vylhat. Čím víc si však vymýšlí, tím více se do svých lží zamotává a nakonec se sám pro lásku k ženě prozradí. Už na začátku představení jsem však znejistěl. Hlediště plné, na jevišti pusto. Ani herci nezahráli, ani rekvizity nezazdobily, ani hudebníci nezahudli. Když byla trapnost ticha a prázdnoty na vrcholu a někteří z diváků si začali rozbalovat svačiny, ozvalo se ze sedadla uprostřed šesté řady hlasité: „Au! Jauvajs! To jste mě štípla vy, paní? Ne? To bude nejspíš blecha. Je to blecha. A vaše! Tak to ne, tady já sedět nebudu!“ a představitel hlavní role Roman Vencl se řadou udivených diváků dral na pódium, ze kterého po následující tři hodiny prakticky už neslezl, nepočítám-li některé jeho další exkurze mezi obecenstvo.

Carlo Goldoni napsal Sluhu dvou pánů v roce 1745 a vycházel z konvencí žánru komedie dell´arte, mezi jejíž charakteristické rysy patří zejména improvizace a herecká schopnost reagovat v daném okamžiku. Bulharský režisér Nikolaj Pavlov Penev vytvořil inscenaci, která v hrubých obrysech zachovává Goldoniho původní příběh, zároveň si však divák pokládá otázku, kdo je zde vlastně sluha a kdo pán, protože hyperaktivní žvástal Truffaldino se díky neustálým lžím a výmluvám stává jediným pánem - pánem situace. Penev hru výrazně zkrátil. Například zcela vypustil závěr, a místo původního textu nechává prostor hereckým improvizacím, akrobatickým vsuvkám, stínovému divadlu, baletu a jízdě na kolečkových bruslích. A blechám.

Takto zkrácená fraška sice nakonec dosahuje takřka tříhodinové délky, ale nemusela by. Některé nápady jsou pravda neotřelé (šacování kabátu a tašky, jakoby odcizených z šatny, nebo Truffaldinův simultánní překlad milenecké hádky v pseudoitalštině), avšak jiné by zasloužily bez milosti na místě škrtnout (třeba iritující výstupy mladých milenců Clarice a Silvia, rozpačitá operní vsuvka, příliš křečovité hledání záminky pro to, aby ostatní herci měli alespoň nějaký důvod projít se také po jevišti a používání diváků jako interaktivního prvku). A blechy.

Celé představení provázejí blechy. Samozřejmě imaginární. Na začátku hry jednu Truffaldino v hledišti chytne od divačky. Na jevišti se jí snaží zbavit, jenže k ní přibude další a ve velkém finále je herci vhazují plnými hrstmi zpět do hlediště. Blechy rádoby vtipně ovlivňují dějové zvraty téměř každých deset minut. Mohlo by se zdát, že by se bez nich hra snad ani neobešla, ale obešla. Nápad to však byl vtipný a nekonvenční, tak proč na něm hledat blechy, že.

Dalším prvkem, který se prolíná celým dílem, je také komunikace jeviště s hledištěm. Diváci jsou vtahováni do děje jako samotní aktéři příběhu, herci k nim promlouvají, spílají jim, utahují si z nich a chovají se k divákům jako ke svým kolegům. Gáži však pohříchu berou jenom herci.

Jedna komická situace střídá druhou, svým ztvárněním připomínají spíše gagy z filmových pláten a dialogy jsou víceméně hláškami, plnými typicky českých průpovídek a lokálních narážek, díky kterým inscenace působí, jako by byla přímo ušita pro olomoucké publikum. Také lascivních dvojsmyslů a sexuálních narážek je ve hře takové množství, že kdybyste na představení vzali maminku, mohli byste se smát nahlas jen polovině šprýmů.

Navzdory všemu však tento bleší cirkus stojí za zhlédnutí. Roli Truffaldina, známou svou náročností co se množství textu i pohybových scén týče, ztvárnil Vencl zcela bravurně. Velmi dobrý nápadem bylo také angažovat živou mini-kapelu, která dokázala zahrát temperamentní italskou muziku i operní árie. Konečně, slyšeli jste už někdy rockový hit We are the champions zahraný naživo houslistou, harmonikářem a vozembouchistou jako valčík? Ne? A chtěli byste?

Tak vidíte, jiný by vás k návštěvě Sluhy dvou pánů donutil. Já vás chci jenom nalákat.

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

24.09.2017 13:04:168hanka

i ja dúfam, Květoni...i keď mi chýba stará dobrá zostava s pani Kolníkovou,  Milanom Markovičom a ďalšími...

čítam si Tvoje super zápisky z dovolenky,  smejem sa tak, že  sa zobudila mačka  vedľa mňa a znechutene odkráčala...asi som mala čítať nahlas...:)

24.09.2017 13:03:278hanka

i ja dúfam, Květoni...i keď mi chýba stará dobrá zostava s pani Kolníkovou,  Milanom Markovičom a ďalšími...

čítam si Tvoje super zápisky z dovolenky,  smejem sa tak, že  sa zobudila mačka  vedľa mňa a znechutene odkráčala...asi som mala čítať nahlas...:)

24.09.2017 12:51:04Květoň Zahájský

Radošinské naivné divadlo? Skvělá volba! Doufám, že mají laťku nasazenou stále dost vysoko.

24.09.2017 12:45:018hanka

musím sa pridať k povzdychom - priďaleko k Vám... inak by som určite sedela v prvom rade...a nie raz...

dnes idem na Radošinské naivné divadlo, to je trošku iná parketa, verím, že naberiem trošku pozitivizmu do upršaného dňa

 

05.05.2017 07:49:56Květoň Zahájský

~~Nekritická kritika? To zní jako laskavý mordýř nebo neúprosný dobrodinec.

Připouštím, že konvence žánru komedie dell´arte si žádá, aby představení bylo spontánní a schopné pružně se přizpůsobit době, místu a reakcím diváků. Jsem si jistý, že Goldoni do původního textu nezařadil kolečkové brusle, hokejové dresy, textové zprávy z mobilního telefonu jenom proto, že v sedmnáctém století nedokázal správně odhadnout směr herecké evoluce. Ano, hranice mezi normálním a šokujícím se stále posouvá a současný divák, zocelený myriádami telenovel, je ochoten tolerovat stále odvážnější výstřednosti.

A konečně i leckterý umělec, kdyby uměl řádně kritizovat, měl schopnost analýzy, sarkasmu a disponoval zdravou dávkou nevraživosti, praštil by s trapným herectvím a šel by kritizovat. Jenže umělec je coby kritik neschopný břídil a tak mu nezbude, než tajtrlíkovat a válet se po jevišti, a dělat si špumprnákle z laskavých diváků – jeho chlebodárců. Nic proti, když se jim to líbí, že.

Já si zase ponechám právo opovážlivě vynášet soudy a šířit své uměnovědné názory způsobem, který se líbí mně.

04.05.2017 22:37:44Lyryk
redaktor poezie

.))

04.05.2017 22:17:17Anita09

Málokdy jsou tvé kritiky na divadelní předtsvení pozitivní, tato se tomu už trochu blíží. Chtěla bych vědět, co by to muselo být, aby tvá kritika byla opravdu nekritická a kus bys neskrývaně pochválil. Mě se to představení líbilo. Herci si to užívali a bavili se společně s publikem. Scéna na kolečkových bruslích byla podle mého názoru náročná a perfektně zvládnutá.

03.05.2017 15:37:15Květoň Zahájský

Jak už bylo řečeno, drobné nedostatky nemohou zkazit celkový dojem z velmi dobrého představení, u kterého se člověk směje, a pokud jste se zasmáli i mé recenzi, považuji těch 270 korun za lístek za dobře vynaloženou investici.

03.05.2017 13:03:39Lakrov
redaktor prózy

Dobrá recenze :-) Pobavila, zaujala, nalákala. A tahle věta

...kdybyste na představení vzali maminku, mohli byste se smát nahlas jen polovině šprýmů...

mě přiměla zasmát se nahlas. Tip.

03.05.2017 11:59:37Diana

Hezká a zajímavá recenze *

No, já zase shlédla v Praze ve Stavovském divadle Spalovače mrtvol. Kdybych nečetla knihu Ladislava Fukse  a neviděla film s vynikajícím výkonem Hrušínského v hlavní roli, vůbec bych nepochopila, o co jde. Herci se plazili se po podlaze, nosili části soch - občas se všichni - asi 10 osob válelo na jediné hromadě, jeden na druhém a podlézali si pod nohama. Vydávali neartikulované výkřiky a zhnusený divák netrpělivě čekal, kdy konečně na jeviště vtrhnou ošetřovatelé z blázince a scénu vyklidí. Odejít se nedalo, pro jistotu nebyla žádná přestávka.Nevkusná parafráze - a přitom jde o velmi závažnou věc, jak lze slabého člověka s malou sebedůvěrou zmanipulovat až do fanatismu a zločinu... Je mi líto, co se děje u nás s činohrou.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.