A já přiznal, že jsem nedávno dostal desku blues.

Jenomže - si s tímto blues nějak nevím rady…/Poslouchal jsem tehdy poněkud jiný druh hudby a desky a kazety s hudbou, zejména tou neformální, jsme čile vyměňovali/.

Tehdy Shakin navrhl, a to s výrazem velmi nezištným, že koupí.

Slovo dalo slovo a cena byla stanovena – myslím – na dvacet korun. Což při rutinní ceně za eLPé čtyřicetčtyři korun nevizeralo jako až tak špatný obchod.

Nebyly to jen nahrávky co se vyměňovaly – občas bylo potřebné povyměňovat i rozličné věci do školy.

Slovo opět dala slovo a já se jednoho dne ocitl v Shakinově pokoji. Šlo prostě o takový ten obyčejný sedánek nad školními úkoly a resty.

A Shakin, že se vrátí s muzikou.

Tichým pokojem gymnazisty se rozeznělo nefalšovaný a ryzí blues. Prostě kus přímo výstavní.

Jo to bylo původně řečí, o všelijakých hudebních odchylkách.

Nu – co už – nevadí. Takový pořádný blues se snad vlastnit ani nedá…