Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+1 neviditelných
Údolí smůly
datum / id15.05.2017 / 479086Vytisknout |
autorGogin
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno386x
počet tipů3
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Údolí smůly

 

O tomhle údolí už nechci slyšet dlouho. Nic proti modravým dálkám, divokým řekám či skalnatým kaňonům. Avšak tohle údolí, spíš, než pravou radost z potůlky mi přineslo jistou dávku smůly už jedenkrát.

Ale kdo si ještě vzpomíná.

Jo – jedna polozapomenutá výprava za dobrodružstvím. Jedna z mnoha, které se pořádaly v dobách mladosti.

A přírodní scenérie, ta se představila velkolepá. V pradávných dobách řeka vyhloubila v krajině hluboký zářez, který vždycky byl tak trochu stranou civilizace. Snad jen loupeživí rytíři se zde dokázali usadit trvaleji a na vysokých skalách nad řekou byly vystavěny téměř nedobytné hrady.

K vlastní cestě…

Skákání po šutrech, lození přes řeku po lanech a tak podobně se stalo realitou.

A to jeden jen tak bez šrámu nevyvázne. Dokonce jsem zaslechl hlášku, že kdyby se nablízku objevila ženská jenom s trochou mateřského citu – tak mám jistotu, že se mě ujme.

Proto jsem sledoval s jistými obavami, že se po desítkách let plánuje cesta ke kámošovi na chatu, která vede právě tímto údolím. A zase bylo krásné slunečné ráno –  pro podobnou cestu značka ideál.

Slunečno bylo zpočátku i v údolí. Jenže pak se objevil první mrak, obloha zčernala.

A události šly jedna za druhou. První ještě docela nevinný pád, první osamělé kapky se rychle změnily v husté dešťové provazy – výprava se roztrhala. A já najednou byl sám.

Pak přišel pád číslo dvě.  Ten pád, který zcela změnil plán.

A už jsem řešil jediné dilema – totiž jak se co nejdřív dostat do civilizace. Pajdal a prodíral jsem se směrem, kde jsem ji tušil.

A kupodivu, od této chvíle jakoby všichni ti moji strážní andělé už byli opět ve formě. Nejprve zpevněná cesta, pak první domeček. Převoz jsem usmlouval alespoň do vesnické hospody.

S číšníkem se dalo mluvit … usmlouval jsem odvoz alespoň ke kantýně. Cestou šla řeč hlavně a o řece a dění kolem. Sám má v údolí taky chatu – co se tam najezdil na potlachy a podobný akce. Od kantýny mě čekal ještě kilák k mlýnu – a mně došlo, že to asi nedám. Po jedné ochotné dvojici jsem tedy poslal ústní vzkaz správným směrem. A už bylo jenom otázkou času, kdy uslyším ten očekávaný zvuk motoru.

Při vší smůle jsem měl vlastně pořádnou kliku a ve finále ještě stihl podstatnou část programu u ohně.

Jak je marode? – zdravila mě ráno ta dvojice, po které jsem večer posílal zprávu. Ale jo – celkem to jde.

Ale po víkendu už všechno bylo jinak. Krásná fraktura! - pravil doktor při pohled na rentgen mýho hlezna.

Jo – je to v podstatě parádní údolí, jenom nevím, proč se mi to tam vždycky tak zasmolí. Ale o nějaké cestě sem nemůže být ani řeči. Alespoň do té doby, co se nezacelí šrámy. Do té doby co se nezahojí mý zlomený básnický střevo.

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

31.05.2017 16:29:20Gogin

Lakrov: tak OK

31.05.2017 16:05:15Lakrov
redaktor prózy

Teď při druhém čtení už získávám zřetelnější obraz popisované skutečnosti :-)

27.05.2017 08:39:54Lakrov
redaktor prózy

Přečtu si to za pár dnů, ať mám odstup.

27.05.2017 05:02:32Gogin

něco málo jsem do textu přidal, aby vše bylo jasnější...

24.05.2017 12:01:31Lakrov
redaktor prózy

Má to nezvyklý slovosled, aspoň ze začátku. Pak si na něj zvykám  nebo už to není tak nápadné. Sice přesné nevím, proč to bylo napsané  (zda jen jako záznam nálady nebo zda je v tom něco víc), ale četlo  se to dobře.  Tip.  

17.05.2017 14:59:15Santi€
redaktor poezie
:-) :-) :-)
"Do té doby,než se zacelí šrámy. Do doby, než se zahojí mé zlomené básnické střevo."

Můj mateřský cit ti posílá tip.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.