Souznění

Souznění 

Poeta když snívá, létá nad oblaky, 
a jeho múza zas vetkne slovům rým, 
má jistě velké sny, v nich poletuje s ptáky, 
aby pak procitl na trnech ostružin...? 

Sám možná nechápe, jakou silou vzlétá, 
obtěžkán závazkem ke krásné rodné řeči, 
někdy však věta, když po múze je veta, 
ustrne v křeči div jej nerozbrečí...! 

Vzlety a pády v něm nikdy nevyhasnou, 
obnaží na odiv témata závažná, 
a tak jen snílci, nad jeho umem žasnou 
a pouze křupan jej bere za blázna! 

Vždyť jako na strunách svá slova rozeznívá 
vyzývá k souznění i všechny přítomné 
s ním každé srdéčko, jak hlas ve sboru zpívá 
vše hezké – české je, a krásně spisovné...