Vteřina jednoho šílenství

 

 

Loukám pěkné pozdravení

i tobě, cestičko

dobré ráno, kuropění

jak se máš, rosničko

 

všechno vztahuje své ruce

a volá a zpívá

neuhýbám, nekryju se

jsem dnes prvně živá

 

stará vrba nakloněná

na zdraví se zeptá

jak otevřít srdce němá

do ucha mi šeptá

 

nechci ten klíč k nitru věcí!

děsí se mé uši

roztavila bych se v peci

poztrácela duši

 

bloudíc krásou nespoutaně

všeho bych se vzdala

žebrákům bych hřála dlaně

všechny objímala

 

protančila bych se hřeby

v slzách poklekala

rozpřažené paže k nebi

přibít bych si dala

 

bratře Slunce, sestro Luno

nechoďte už blíže

tma mě vábí ve své lůno

chrání její mříže

 

kdybyste se přiblížili

smyly by se hrany

v pekle by se roztančili

v ráji strhli brány

 

jak bych se pak ubránila

jak se uchovala

sestru Smrt bych ošidila

co bych jí pak dala..?