Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+12 neviditelných
Jablíčka v pyžamu
datum / id23.06.2017 / 479999Vytisknout |
autorkvaj
kategoriePovídky
témaRodinné
zobrazeno196x
počet tipů3
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Jablíčka v pyžamu

     Ludvík byl pracovně velmi vytížený muž a totéž platilo o jeho manželce, ale o své dcery se oba starali dobře. Domácí povinnosti si víceméně dělili, pouze krmení rodiny leželo jen na Ludvíkově ženě. Až na jeden případ...
     Onehdy byla Ludvíkova žena služebně přes noc mimo domov, takže na něj dopadl úkol připravit dcerám večeři. No co, něco holkám snad uklohním, po večeři je zaženu jednu po druhé do vany, a pak do postelí, aspoň tu menší – žádná věda, řekl si Ludvík.
     „Co chcete k večeři?“ zeptal se děvčat, když nadcházel čas posledního denního jídla.
     Svobodnou volbu pokrmu navrhl v nezřízené pýše a víře ve vlastní schopnosti, přitom ale předpokládal, že si dcery vyberou něco jako ohřáté párky nebo housky se salámem.
     „Jablíčka v županu,“ vyvedla ho z omylu pětiletá Kamila.
     A kruci, zhrozil se Ludvík.
     „No dobře,“ řekl nahlas. „Tak si běžte obléknout župany a já vám oloupu a nakrájím ta jablíčka,“ snažil se získat čas a zároveň zlehčit tíhu své situace.
     „Ale ne, tatí. To jsou jablíčka v takovém těstíčku,“ poučila ho Kamila. „Tys to nevěděl?“
     „Tatínek to ví, ale neumí je udělat,“ vysvětlovala Kamile její jedenáctiletá sestra Ivana.
     „Co bych neuměl,“ řekl Ludvík ješitně.
     Nakonec nějaké kuchařské knihy máme, tak co, pomyslel si Ludvék. Vybral z knihovny případný titul »Vaříme dětem« autorek Jozy Břízové a Zdenky Kuncové, nalistoval recept na jablka zapečená v těstě a pustil se do kulinářské tvorby.
     Bochánek ze čtvrtiny požadovaného množství mouky a tuku jakž-takž upatlal a dal do chladničky ztuhnout, do ostatní mouky přidal sůl, ocet, žloutek a vodou zadělával vláčné těsto, jak pravil recept. Přesně podle pokynů pracoval nejprve nožem, div se na něm zuby neudělaly, později rukama, až se na těstu tvořily puchýřky, i když ty mu, popravdě řečeno, vyskakovaly spíš na dlaních, ale hlavně, že těsto bylo jaksi v kupě. Věrný radám příručky těsto vyválel do čtverce, ač trojúhelníkem s ryskou jeho úhly neměřil, ať mu Zdenka s Jozou odpustí. Do středu čtverce následně uložil tukový bochánek, který proti předpokladům podezřele neztuhl, okraje čtverce složil k sobě jako obálku a přitiskl... V té chvíli by Ludvík nejradši do rohu vzniklé obálky přilepil známku a odeslal oknem na střechu některého z parkujících aut a holkám dal do ručiček po jablku, nechť se nadlábnou jen vitamínů bez lepku.
     Nicméně se pokusil těsto lehce rozválet a složit do sebe po délce i po šířce, ale matlalo se až hrůza. Ludvík odvrátil znechuceně zrak od kuchařky a přisypal na tu hroudu ještě neplánovanou mouku s přesvědčením, že Břízová s Kuncovou houby vědí, co je dobrého.
     »To opakujeme třikrát a vždy necháme těsto půl hodiny odpočívat,« četl v kuchařce dál, pocítil vděk k autorkám a odfrkl si hlavně sám. Již v průběhu prvního oddechového času začaly však dcery vřískat, že už mají hlad.
     „Těsto musí odpočívat. Když tak si vemte kus salámu, holoto,“ umravňoval je Ludvík.
     Nezbývalo mu ale nic jiného, než pokračovat v díle. »Vyválíme plát, rozdělíme jej na 12 čtverců, na každý položíme oloupané jablko zbavené jádřince a naplněné zavařeninou a cípky čtverce k sobě spojíme,« poroučel text receptu.
     „Vy mně taky!“ ulevil si Ludvík nahlas na adresu Břízové a Kuncové.
     Rozčtvrtil jablka, vykrájel, rozložil po čtvercích, na každý kousek pleskl trochu džemu a sice s jistými obtížemi ale přece jen čtverce pospojoval, potřel takto vzniklé jakési šátečky vejcem a pekl je na suchém plechu napřed prudce ve vyhřáté troubě, a pak volněji dopekl. Holky se mezitím stačily vykoupat, pohádat se a málem i poprat. A když Ludvík celý říčný posypal ještě horka jablka v županu vanilkovým cukrem, dcery v pyžamech se na ně vrhly.
     Sotva dojedly, vrátila se nečekaně Ludvíkova žena.
     „Jak to, že ještě nespíte?“ tázala se děvčat udiveně.
     „Mami, hádej, co jsme měly na večeři?“ ptala se jí Kamila.
     „No to nevím,“ řekla její matka a zašilhala na kuchyňskou linku, kde ještě leželo na talíři pár kousků jablek v županu.
     „Jablíčka v županu,“ prozradila hned Kamila. „Tatínek je upekl.“
     „Vážně?“ divila se naoko Ludvíkova žena a vděčně se na něj zadívala a zavrtěla přitom nevěřícně hlavou.
     „Nebyla to jablíčka spíš v pyžamu?“ zeptal se Ludvík malé Kamily.
     „Ne-e, v županu,“ odmítala dcerka.
     „No já nevím, jedla jsi je v pyžamu, tak to byla jablka v pyžamu,“ škádlil ji Ludvík.
     „Ty, tati, ty si ze mě děláš legraci,“ řekla Kamila lehce vyčítavě.
     „To víš, že jo,“ usmál se na dcerku a doufal přitom, že si příště nevymyslí ještě něco daleko horšího, třeba švestky ve skafandru.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

28.06.2017 18:51:57kvaj

Děkuji. Vystihl jsi přesně, o co mi v této povídce šlo.

28.06.2017 14:39:07Lakrov

Nemá to sice kdovíjakou pointu, ale je to takové roztomile "sebekritické"  a líbí se mi i to hraní se slovy, jimiž navrhuje dětem ono složení jídelníčku.  Tip.  

24.06.2017 10:20:09kvaj

Jituš, tato povídka jistě není žádné akční drama, psychologická sonda do lidské duše, nebo tak něco. Povídka je založená na tom, že se chlápek, který nikdy nevařil, pustil do přípravy poměrně náročného jídla, aby svým dcerám udělal radost a sám sobě dokázal, že to svede, což se mu přes různé štrapáce podařilo. V tom tkví pointa.

Jiná věc je, jestli čtenáři text připadá vtipný či zábavný, nebo ne. To také rozhoduje o tom, jestli to v něm něco zanechá, nebo ne. Irenka napsala, že je to milé, a přesně to byl můj záměr, aby to tak působilo. Je ale legitimní, jestli to na tebe tak nepůsobí.

24.06.2017 09:57:06Kytiii

Nemusí být nutně překvapivá, ale nějaká... nebo vtipná. Aby ve čtenáři něco zůstalo. 

24.06.2017 09:52:56kvaj

Děkuji, Irenko. On ten název jablka v županu je svým způsobem fascinující.

24.06.2017 09:51:05kvaj

Jitko, myslíš, že to mělo mít nějakou překvapivou pointu? No nevím, to by mně k tomuto typu příběhu nesedělo.

24.06.2017 09:13:24Gora

Jako dítě mne ten název fascinoval:-) Milé.

23.06.2017 18:15:54Kytiii
Pointa nic moc. Takový fejetonek s úsporným úsměvem. Hezké vyprávění o dětech... ale přiznám, pro mě málo... i když odsýpalo.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.