Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+14 neviditelných
Poprvé
datum / id07.07.2017 / 480357Vytisknout |
autorkvaj
kategorieVolné verše
zobrazeno428x
počet tipů6
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Poprvé

Stejně by jim to nedovedla vysvětlit.

Rodičům, bráchovi...

nebo fence Sandře.

(I když té by se to říkalo 

ze všech nejlépe.)

Ani když vyčítavě mlčeli,

ani když jí nadávali.

Co mohli vědět o tom, 

jak jsme dlaněmi hladili

hladinu Berounky?

Nebo, jak jsme se v objetí při úplňku

ponořili pod vodu a zůstali tam,

dokud nám stačil dech.

(Nacvičovali jsme si společnou smrt.)

A teď tu jen bezradně stála,

vzlykala mi na rameni a říkala:

Tobě můžu povědět všechno!

Tobě můžu povědět všechno!

Na hlavy nám sedla rosa

jako vlhké odpuštění, jak padala.

Tobě můžu povědět všechno!

Měla pravdu.

Někdo jiný by ji těžko pochopil.

Vždyť i já

se dodnes marně snažím uhádnout,

co vlastně tehdy měla na srdci.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

08.07.2017 14:19:55kvaj
redaktor prózy

Děkuji moc.

08.07.2017 14:08:01PST

Celý příběh v pár řádcích, pocity, vzpomínky, obrazy - pro mne dokonalé. Moc se mi to líbí! *

07.07.2017 22:19:02kvaj
redaktor prózy

Díky.

07.07.2017 21:51:41Čudla

/*


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.