Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+13 neviditelných
Lotrovinky v družině
datum / id08.07.2017 / 480361Vytisknout |
autorlapezka
kategoriePovídky
témaDětské
zobrazeno250x
počet tipů1
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog




 

Lotrovinky v družině

Loudám se ze školní jídelny. Tak hrozný jídlo jsem dlouho nejedl. Naše milá laskavá kuchařka zneuctila můj nejoblíbenější pokrm španělského ptáčka. Celý týden jsem se na něj těšil. Rýže přesolená, omáčka bez chuti a maso se nedalo ukousnout. Chudák neměla svůj den. Nevěřím, že by to naschvál odflákla. Ještě, že jsem si vzal kapesné. Nenápadně si skočím do krámu pro sladkou tyčinku. Nesmí mě vidět spolužáci. Hned by žadonili a mě by zas nic nezbylo.

 

„ Pokorný, kde se touláš?“ Jak to, že si nepřišel s ostatními. Co kdyby tě přejelo auto. Chceš mě dostat do vězení?“ Lamentovala moje hezká družinářka.

„ Už se to nestane.“

„ Příště si tě  raději povedu za ruku.“

Copak jsem chlapeček ze školky? Chodím do čtvrté třídy! Sice vypadám na druháka, ale určitě brzo dorostu.

„ Děti moje, poslouchejte. Budeme vyrábět vánoční přáníčka. Výtvarné pomůcky máte v zadní skříni. Potřebuji si na chvíli odběhnout. Pověřuji Pavlíka, aby zastoupil učitele. Bude na vás dávat pozor. Žádný hlouposti. Opovažte se otvírat okna. Jak jistě všichni víte, před dvaceti lety, vypadl žák z okna a zahynul.“

Když za družinářkou zaklaply dveře, přemýšlel jsem co bych mohl vyvést za lotrovinu.

„ Hoši, kdo se odváží se mnou jít na školní půdu?“

„ Pepane, je určitě zamčená,“ povídá Ota.

„ Není, školník jí zapomněl zamknout. Následujte mě.“

Nenápadně jsme proběhli chodbou a vzhůru na půdu. Bylo to vzrušující, třeba najdeme tajnou skrýš za trámem, nebo starý deník.

 

Opatrně jsme našlapovali a dívali se kolem sebe.

„ Nic tu není, jen halda zaprášeného nábytku, štosy starých novin a učebnic,“ prohlásil Milan zklamaně.

„ Co jsi čekal, poklad?“ povídá Ota.

„ Poklady bývají ukryté v podlahách. Kdyby tu byl, už by ho dávno někdo našel,“ povídám vážně.

„ Páni, to je bomba. Koukejte!“ vzrušeně křičí Milan.

„ Našel si bombu? Super. Můžeme školu hodit do povětří,“ směje se Ota.

„ Fuj, rakev, kde se tu vzala,“ úplně jsem se oklepal odporem.

„ Zvedneme víko,“ povídá Milan. Měl jsem trochu strach, co když je tam fakt mrtvola. Raději jsem stál dál a díval se jak kluci pomalu otvírají tmavě černé zaprášené víko.

„ Ach, někdo tam je,“ vyděsil se Ota a upustil víko na zem.

„ Blázníš, málem mi to spadlo na nohu. Jsou tu jen nějaký starý hadry,“ uzemnil ho Milan.

„ Počkat, to je jak pláštˇ pro Draculu,“ zalibně si ho prohlížím a začnu si ho oblíkat.

„ Dej to sem, já vám ukážu upíra,“ žadonil Milan.

„ Sedne. Jde z tebe strach,“ chválí Ota. Milan má od přírody hrozně světlou plet‘, jeho vlasy jsou úplně plavé, ještě kdyby měl upíří zuby, z fleku by mohl děsit děti v strašidelným hradě. Něco tomu chybí. Jasně!

„ Hned jsem tu, budete koukat na drát.“ Napadlo mě, že si vypůjčím  krém na ruce. Vím, že ho vozí uklízečka v uklízecím vozíku a ten si nechává na záchodcích.

 

„ Koukám Milane, že už sis ustlal. Sluší ti to v té rakvi, jen ti je trochu velká, zůstaň jak si a pomaž si obličej, aby si byl co nejvíc bílej, “ povídám pobaveně.

„ Proč jako?“

„Zavřeme víko a vystrašíme Pavla,“ povídám nadšeně.

„ Neblbněte bude průser, víš jakej je, ještě to někde bonzne,“ řekl Ota.

„ Za tu srandu to stojí.“

„ Pepa, má pravdu. Ota  mě namaže, já si tu budu v plášti ležet a až se bude blížit Pepa s Pavlem, tak mě zavře.“

 

Letěl jsem bleskem do družiny.

„ Pepo, kam si šel a kde jsou kluci? Víš, že nemáte opouštět třídu?“

„ Klídek Pavle, odchytil nás školník stěhujeme nábytek na půdu a poprosil nás, abychom mu pomohli a tebe si vyžádal taky.“

„ Mě? Nevypadám jako stěhovák.“

„ Nemel, jdeme.“

„ A není to nějaká sranda? Nechcete mě na půdě zamknout?“

„ Pájo, mě můžeš věřit. Nikdy bych ti nelhal.“

„ No, to známe.“

 

Naschvál jsem na půdě dupal, aby se kluci mohli připravit. Paráda, Ota byl schovanej za skříní, aby mu nic neuniklo a významně na mě mrkl.

„ Hů, hů, hů,“ ozývá se z rakve.

„ Pane školník kde jste? Pepo, tady nikdo není,“ povídá stísněně Pavel.

„ Hůůůůůů, “ straší Milan.

Pepo, kde jsi?  Tady něco šramotí, asi nějaký zvíře jdu pryč. To je blbá zábava.“

Mám dojem, že jsme to přehnali Pavel se bojí už tedˇ.

„ Aáááááá, rakev a hejbe se, vidím něčí ruce,“ vykřiknul  a prchal ven.

Milan se vypotácel z rakve a běžel v rozepnutým plášti za ním.

,,Aáááá, hů, hů, hů, já tě sežerůůů, “ hrozil s roztaženýma rukama. Chytil ho za ramena. V tu chvíli jsem myslel, že omdlí.

„ Cooooo, co to je,“ vyjekl Pavel.

„ Já Milan ze záhrobí,“ řekl hlubokým hlasem.

Pavel na něj vytřeštěně zíral.

„ Vy jste mi tedy dali, málem jsem si ucvrnknul do kalhot.“

„ Ale, přežil si to Pavle, jsi borec,“ poplácal jsem ho po zádech.

„ Kde se vlastně na půdě vzala rakev?“ zajímal se.

„ Nevíme, to je záhada, ale určitě to brzo zjistíme,“ řekl Ota.

„ Kluci, družinářka. Schovej ten pláštˇ, zavelel jsem. Urychleně jsme zapluli do třídy.

Další kárání bych už nesnesl. Tohle odpoledne nemělo chybu. Jen musím vysvětlit, proč jsem nezačal vyrábět přáníčka.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

18.07.2017 15:54:25Lakrov
redaktor prózy

Začátek "o jídle" je (pro mě) mírně odrazující, ale dál už je to lepší.  ...Hezká družinářka... mi připomene, co všechno (nečekeně) dokážou malí kluci  vnímat a výlet na půdu... Skoro se tam vidím :-)  Některá slova jsou (dle mého názoru) trochu "odjinud" než zbytek tohohle  krátkého příběhu ze školních let: ...bonzne... ...tebe si vyžádal...  ...Následujte mě...  Konec je jako by useknutý, nevýrazný, bez nápadu.  

17.07.2017 17:32:02lapezka
děkuji snad se do příště zlepším.
16.07.2017 21:52:41K3
redaktor prózy

Název to vystihuje. Asi se od toho víc nesmí čekat. Přímá řeč chce doladit. Dodatek za ní se většinou začíná malým písmenem. Taky mi vadily změny času. Někde píšeš třeba řekl a vzápětí říká. To ruší. Ale jinak by to bylo osvěžující čtení.

12.07.2017 11:09:26agáta5

trochu bych dopilovala přímou řeč, některá slova, aby odpovídala mluvě čtvrťáka a jinak jo, tyhle vyprávěnky stojí za to sepsat... jen tou nesprávnou gramatikou ztrácí a dalo by se z toho vyždímat víc :)

11.07.2017 10:30:20lapezka
děkuji
11.07.2017 10:30:18lapezka
děkuji
10.07.2017 08:06:48Gora
redaktor poezie a prózy

Ano, jsem ráda, když se někdo věnuje "dětským" námětům - a dala jsem tip.

Upupo, tak ty jsi  byl již ve školce tak všímavý, co se druhého pohlaví týče...no, tak to jsem byla hodně pozadu:-))) Dlouho mne zajímala jen zvířata a divadlo /loutkové/...a pak zas dlouho nic...

09.07.2017 23:50:56lapezka
děkuji za názor a příběh je pravdivý a je ze čtvrté třídy
09.07.2017 21:25:00upupa

Goro,

Ja som bol zamilovaný do našej učiteľky už v škôlke. Ako štvrták som si myslel o učiteľkách z vyššieho stupňa, že sú poriadne kočky. Ako siedmak... no, to už je neslušné.

Náhodou je to dobré čítanie, ja mám tieto spomienky na školské prúsery rád. Asi sa zaspomínam na jednu... no tá nám pohla erotickými predstavami! A to ja som bol ten slušný chlapec, nie ako Jožo, ten neváhal dať si s ňou rande.

08.07.2017 19:49:38Gora
redaktor poezie a prózy

Pověřuji Pavlíka na učitele - Pověřuji Pavlíka, aby zastoupil učitele:-)

hezká družinářka.- ve 4. třídě? - to ještě dítě asi nehodnotí vzhled:-) 

štusy starých novin - překlep - štosy

Co si čekal poklad? - Co jsi čekal, poklad?

poprosil nás abychom   před abychom čárka

Těch čárek tam chybí mnoho... jinak tak nějak spíše pubertální nápad s tou rakví, nepřipadá mi na 4.třídu:-)


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.