Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+17 neviditelných
Singles
datum / id16.07.2017 / 480588Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno285x
počet tipů7
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Singles

Singles

Ukrývají své drahokamy a nerozumí tomu, proč je nikdo stále nenachází. Osamělé ženy, jednotky, singles. Čekají. Že tu jedinečnost přece někdo musí objevit, zvednout z prachu dní. Ne někdo, hrdina lásky, muž jako z hollywoodského filmu. Jedině ten rozpozná diamant. A čas sice pohřbívá naději, jenže diamant nestárne! řekne si žena – single a dál listuje nabídkou digitální seznamky.


Právo na olivový olej

„Tak vy jste italská restaurace a nemáte tady skleničku s olivovým olejem?!“ rozčiluje se opálená holka, co vypadá jako úspěšná tenistka. Je jí nabídnuta nějaká miska, ale holku to zjevně neuspokojilo. „Otřesné,“ opakuje u pokladny a dostává ze sebe tu právě prožitou hrůzu. V italském bufetu je základním lidským právem svobodný přístup k olivovému oleji. 


Vše už bylo napsáno

Všechno už bylo napsáno, říkají správně postmodernisté. Nechtějí ale vidět, že třeba i Honza Nedvěd podal světu nemalý příspěvek do pokladnice moudrosti. Co na tom, že všechno je jinak a člověk může mít rád dvakrát či třikrát, a ani to nakonec není moc.


Holka za pultem

Na Újezd už padají těžké mraky. Jsou jako z obrazu starého mistra, který tudy možná taky chodíval. Obchod s fitness zbožím tu ještě nestál, a tak se nemohl pokochat pohledem na mladou ženu za pultem, jejíž tělo je dohnáno k dokonalosti sluncem, pohybem, činkami a zdravou stravou. Být tu ta kráska už tenkrát, snad by malíř i zapomněl svého staromistrovství a vydal se cestou aktu.


Po neděli šmouha

Co zbývá po neděli? Šmouhy mraků na obloze, mysl obtěžkaná dalším týdnem a po nádražích univerzitních měst koše plné zpátečních jízdenek. Pod kartou únavy člověk vzdává hru, pomalu usíná. Jen televizí dál hučí zábavní průmysl a křižovatkami dál proudí auta, plameny věčného ohně kapitalismu. I on jednou dohoří.


Pravdy

Kdyby to tak člověk svedl napsat jako Thomas Mann, kdyby byl s to o tom všem napsat román. Ale člověk jak moucha na stěny láhve naráží na meze řeči, jak poznamenal rakouský filosof. Tak si sdělujeme útržky z toho, co žijeme, a jsou jen přibližné a málokdy správně pochopené. Někde v prostoru, dnem a nocí, polétají jak částečky hvězdného prachu pravdy.   

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

17.07.2017 06:56:37srozumeni
Singels a holka za pultem se mi líbí nejvíc...***

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.