Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seModré z nebe
Autor
verulinda
verulinda
Pod rozepnutým silným svetrem měla odkvetlou halenku.
Růž na rtech ještě více zdůrazňovala povadlou pleť a rýhy ve tváři, přesto, že ještě není stará. Seděla na lavičce stranou dění a trpělivě čekala na muže, který opakovaně odcházel a přicházel. Všechno co měla, stálo v modré igelitové tašce vedle lavičky, něco mu z ní dala. Nemluvná žena, s nepochopitelně klidným výrazem ve tváři, která kdysi byla hezká, každý den tomu odcházejícímu a vracejícímu se muži nosí modré z nebe. Když se zas vrátil po nějaké době, dvakrát ji políbil na krk. Seděla se sluncem v zádech a beze slov, s očima upřenýma na prosklenou budovu, ve které nikdy nebyla, poslouchala hudbu, která se k ní nesla z místa, ke kterému střídavě odcházel a vracel se muž. Muže jsem párkrát slyšela mluvit, ale její hlas neznám. Jistě je tichý a klidný.
6 názorů
díky, ano, oni se tak klidně chovají na rozdíl od jiných nebo aspoň je tak často vídávám
Jednu takovou ženu znám. Je jí asi tak 55 a chodí poměrně slušně oblečená,večně ale sedí na lavičce před marketem,někdy s bezdomovci,někdy se "slušnými lidmi". Je asi hodně opuštěná,takže my,kteří si neustále stěžujeme na své rodinné povinnosti ,můžeme při pohledu na ni změnit názor. - Tvoje miniatura mi tu paní připomíná,takže tip.
Nejdřív jsem nevěděla, jak to s tím odcházením myslíš, ale je pěkně popsaný - ten úděl kdysi krásné ženy.