Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+14 neviditelných
Holky a císařské vojsko
datum / id29.07.2017 / 480865Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno240x
počet tipů2
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Zápisník plážového zpravodaje. Žluté lázně, 29.7.2017.

Holky a císařské vojsko

Hory na pláži

Vyhlížíš mléčné a polotučné hory zadků rozsypané po pláži. Kterou bys rád zdolal, člověče? Už první pohled ale přináší závrať. Stát se to na vrcholu, padal bys do hlubin ztemnělých sliznic, byl by s tebou amen. A žádný Peťo by nezazpíval o tom, jak se „rútiš z kolmých skál“ a jak bys „mal o dva roky dlhšie vlasy“. Zůstal bys zapomenut, oběť chtíče.


Korporátní kamarádky

Přes těhotné břicho má obtočený šátek; prsa nalitá mlékem jí přetékají z plavek. Je tu s kamarádkou, posedávají na dece a povídají si. O hloupostech. Aby svým řečem dodaly punc významu, občas použijí anglický výraz; patrně jsou to kolegyně z jedné korporace zabývající se daněmi nebo auditem. Netěhotná se rozčiluje: „nechápu, jak můžou učitelé chtít přidat?!“ Téma nerozvinou, zůstanou v úzkých mantinelech své omezenosti. Možná to samy cítí, a tak přejdou ke vztahům. Tam jsou doma. Ta prsa v životním růstu ale špatná nejsou, říkám si takovou hloupost.


Debílci

Dva debílci tlučou do balonu. Všude kolem je spousta polonahých dívek, na řeku padá podvečerní slunce, takže se třpytí jako na obrazech impresionistů, zlíchovský kostelík na protějším břehu vybízí ke kontemplaci, jen tyhle primitivní existence tady poskakují a máchají rukama. Nejsou to děti, nýbrž dobře třicátníci. Člověka to utvrzuje v názoru, že humanismus byl jen omylem dějin. 


Holky a císařské vojsko 

Jedna měla plavky jedovatě růžové, druhá jedovatě oranžové. Obě při těle. Žůžo holky. Přišly, když už slunce pomalu padalo za barrandovské skály. Vybaveny krémy a rozprašovačem na vodu, daly se do opalování: lehly si na záda, takže vypadaly jako dva tučné vítězné oblouky připravené pro vjezd císařské armády. Ta se ale patrně zpozdila..

Pak si ta oranžová sedla, aby si upravila vlasy; zvedla ruce a odhalila tak svá podpaží. A možná jen vyhlížela císařské vojsko. Ta v růžových plavkách si klekla a odhalila třísla. Slabiny silných dívek. A armáda stále nikde..

A pak si lehly na svá mohutná břicha a četly si. Z dlouhého čekání. Slunce se pomalu poroučelo, z dálky stoupal kouř opékaných klobás, hudba se stávala hlasitější a dva debílci stále tloukli do míče. Jen císařské vojsko, jemuž slíbily kořist, stále nikde..

Pozdě k ránu už budou obě pryč. Vojsko nikdy nepřijede. Jen dva debílci si tam stále budou tlouct míčem, neboť to je jejich úděl.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)



K tomuto dílu není zatím žádný komentář.


Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.