Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+1 neviditelných
Péče
datum / id01.08.2017 / 480953Vytisknout |
autorlastgasp
kategoriePovídky
témaRodinné
upřesnění kategorieKdo z koho.
zobrazeno232x
počet tipů2
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Péče

Péče

 

Vyprávění o ztrátě lásky a citu, přenosu nenávisti a pomsty, přes nic nechápající nevinnost, končící matným rozhodnutím. 

 

Motto: I sladký plod může zhořknout.

 

     Nesetkali se dnes u soudu poprvé. Vlastně se cítili již docela zkušenými protivníky, střídavě jako navrhovatelé a odpůrci. V daném případě navrhovatelka a odpůrce. Nikdy jsem tyto názvy neměl rád, protože v některých případech ani podstatu věci správně nevystihovaly. Stávalo se, že odpůrce se ani jako strana odporující návrhu necítil, a proti návrhu ani nic nenamítal. Někdy si odpůrce dokonce přál, aby soud návrh schválil, nebo o něm neodkladně rozhodl. Třeba, i v jeho neprospěch, jen aby již napětí a psychický tlak skončil a dostavilo se konečné řešení. Aby se dalo žít, existovat, sice ve změněných poměrech, ale s volným rozhodováním.

     Oba si prošli v posledním roce stresujícími situacemi, jaké sebou nese rozhodování o zrušení manželství. Vzájemné obviňování, hledání i malicherných příčin, řazení důkazů a důvodů, je samozřejmě vyčerpávalo. Doposud obývali poměrně velký byt, ale i o jeho užívání sváděli nemilosrdné boje. Soud musel na jejich návrhy rozhodnout, komu bude určeno užívání jednotlivých místností. U kuchyně a koupelny byl dokonce stanoven časový rozvrh, kdo může ve stanovenou dobu zařízení užívat.   

     Dlouho trvalo, než soud rozhodl o výši podílu na nákladech za užívání bytu. Hlídali vzájemně každý svůj krok. Co je důležité, byli oba podezřívaví a o všem si dělali poznámky. S těmi pak rozvíjeli svá obvinění při soudních jednáních. Oba byli vysokoškoláci, zaměstnaní u podniku zahraničního obchodu, každý se svým založeným kontem v tuzexové měně. Mimo to měli oba další úspory v korunách. Rozdělení podílového vlastnictví bývalých manželů bylo pro stálé námitky a nesouhlas s jednotlivými položkami, jako byly fotoaparáty, kamera, dalekohled, promítací přístroj, vybavení fotokomory, vzduchovka, obsáhlá knihovna, rádio, televize a mnoho dalších předmětů domácnosti dosud nevyřešeno. Soudní spis byl plný fotografií těchto předmětů, předkládaných k jejich návrhům.

      Seděli proti sobě. Oba sebevědomí s napětím ve tváři, s předstíraným klidem, ve společnosti svých právních zástupců a sociální pracovnice péče o mladistvé. Nejednalo se totiž jen o jejich problémech v souvislosti s rozvodem. Dnes se přišli soudit o svoji nezletilou, třináctiletou dceru. Každý by si myslel, že jde o boj, komu soud svěří povinnost přímé péče a komu povinnost platit výživné. Tak tomu nebylo.

     Viděl jsem na chodbě před jednací místností sedět na lavici děvčátko, hezky oblečené v růžových letních šatech. Seděla trochu schoulená, v ruce držela suchou housku, z které si chvílemi ukousla malé sousto. Dívala se upřeně do stejného místa mezi protější okna a po tváři jí stékala malá slza. Seděla nehnutě, ani tvář se jí příliš nehýbala. V celé dlouhé chodbě byla úplně sama. Čekala. Přes okna na ni svítilo slunce, které ji celou postavu rozjasňovalo. Její smutná tvář tím více kontrastovala s tou hrou paprsků, které se zde zdály být rušivé.

     Předseda senátu přečetl návrh paní navrhovatelky. Navrhovala svěření dcery do výchovy odpůrci, s tím že není schopná z důvodů častých dlouhodobých cest do zahraničí se o výchovu dcery starat. Ve svém návrhu dále uváděla, že bývalý manžel, nyní tedy odpůrce, jak zvláštní, se o dceru nezajímá, s výchovou ji nepomáhá, ani žádným dárkem nepotěší, ale má více možností s ohledem na zaměstnání, spolužití se svojí matkou, se o dceru starat. Je ochotná přispívat na její výživu částkou, kterou stanoví soud.

      Kdyby v auditoriu bylo více lidí, kteří tvoří v podobných případech veřejnost, rozhostilo by se určitě tísnivé ticho. Slova předsedy senátu zněla v místnosti jak pomalu padající kameny ze svahu. Každá věta, jeden kámen. Z kamenného srdce. Zapisovatelka seděla u psacího stroje se skloněnou hlavou, vlasy jí zakrývaly tvář. Ruce se jí chvěly a na pokyn soudce aby psala, sebou ulekaně pohnula. Když soudce dočetl návrh, zeptal se odpůrce, jestli s návrhem souhlasí. Očekával odpověď, s rukou podepírající bradu, a po zkušenostech z většiny případů čekal souhlas. Většina otců o svěření dětí do výchovy usilovně bojuje. V ten okamžik jakoby spadl ze svahu balvan. Ozval se právní zástupce odpůrce. S podaným návrhem odpůrce, tatínek, nesouhlasí.

      Na výzvu předsedy, který znatelně zpozorněl, tatínek, odpůrce, předstoupil před senát a začal výmluvně vysvětlovat důvody, proč s návrhem nemůže souhlasit. Také prý jezdí na dlouhodobé zahraniční služební cesty, jeho matka je často nemocná a těžko pohyblivá a o dceru by se musela starat nějaká chůva. V okolí jeho bydliště není žádná škola, zatímco u matky má dcera školu za rohem a je tam již zvyklá od první třídy. Má tam své kamarádky a navštěvuje místní hudební školu. Odmítal nařčení, že by dcerce nikdy nic nedal a vytáhl z kapsy malý notýsek, z kterého začal číst. To zpozorněli i přísedící, z nichž jeden se začal mračit a druhý nepochopitelně usmívat, protože se probudil. Dozvídali se věci. Tak přesný seznam nákupů a dárků, podle místa, data a ceny nikdo z nich ještě neslyšel. Několikrát jeho přednes přerušila navrhovatelka výkřikem, protože prý nesouhlasila v uváděný den váha pomerančů a značka čokolády. Nepomáhalo ani napomenutí předsedy senátu, aby nerušila. Začala ve tváři rudnout a tvář dostala urputný, nenávistný, zlostný výraz. Celá se nachýlila nad stolem a ruce položené před sebou zatínaly prsty v pěsti. Tatínek pokračoval ve čtení svých výdajů za dcerku. Při zmínce o blůzičce to opět navrhovatelka nevydržela a vyprskla, že koupil nemoderní blůzku o dvě velikosti menší, takže ji musela vyhodit. Byla opět napomenuta soudcem, ale pokračovala dál. Brusle byly velké, lyže krátké, vstupné zbytečné, bonboniéra prošlá, knížky nevhodné pro děti. Jak byla rozjetá, ani tatínek nemohl pokračovat s částkou zaplacenou na Matějské pouti a vstupným do ZOO. Předseda a přísedící na sebe upírali udivené pohledy a trpělivě poslouchali, co všechno je možné koupit třináctileté slečně pro radost. Seznam nebral konce. Přišla řada na dovolenou o prázdninách v Chorvatsku. Navrhovatelka opět zdvihla hlas a zavřeštěla, že v Chorvatsku na levném pobytu pod stanem v kempu dcera onemocněla, ale že ona s ní byla na Kanárských ostrovech a co to stálo peněz. Při svém protestu si zakryla oči a vzlykla. Sociální pracovnice na ní soucitně kývala hlavou. Bylo jasné, že je nejen zástupkyně zájmů nezletilé, ale že je také spíše na její straně. Možná je to neobvyklé, protože většinou sociálky vyslovují svůj souhlas s určením výchovy dětí matkám. Tady by měla souhlasit se svěřením nezletilé do výchovy otci. Možná si v tomto opačném případě nevěděla rady. Jen ženský instinkt ji sváděl soucítit s navrhovatelkou. Také do doby, než předstoupila navrhovatelka se svým notýskem před soudce, měla určitě její sympatie.

     Maminka, navrhovatelka opakovala své důvody, proč se nemůže věnovat výchově dcery, přičemž dávala občasnými hlasitými vzlyky najevo, jak je jí to líto a jak tím vlastně strádá. Roztřeseným hlasem se snažila popsat situaci, jak nerada a z nevyhnutelnosti podává svůj návrh a že by k tomu nikdy nedala souhlas, pokud by jí to pracovní situace dovolovala. Dokazovala tím stav těžce trpící matky, která je k takovému kroku jen přinucena a měla by být vlastně litována. Aby nebyly pochybnosti o jejím zájmu o výchovu dcery, vytáhla s kapesníčkem v ruce svůj notýsek a začala předčítat přesné poznámky. Čtení přerušovala otíráním zaslzených očí kapesníčkem, přičemž si rozmazávala oční stíny v dlouhé čmouhy po tváři. Měla nákupy a výdaje seřazeny podle data a opatrovnický senát musel postupně vyslechnout, v který den, dokonce neopomněla i hodinu, byly koupeny pomeranče, další ovoce, cukroví, čokolády, jednotlivé součásti oblečení, platby za výuku hry na klavír, hodiny zpěvu a němčiny, výlety, návštěvy divadla a kina. Její výřečnost byla vytrvalá a nedalo se předpokládat, jak dlouho bude její výčet všech starostí a nákupů trvat. Celou dobu pozorně sledoval její vystoupení odpůrce s ironicky výsměšným pohledem. Jeho úsměvy měly značit určité pohrdání a stále listoval ve svém notýsku, jakoby porovnával, co bylo řečeno, se svými poznámkami. Maminka poznamenala, že když odpůrce nesouhlasí s jejím návrhem, aby byla dcera umístěna v nějakém domově.

      Předseda senátu jí přerušil s dotazem, jestli vůbec dokáže posoudit, co navrhuje. Zeptal se jí, co dcera provedla, čím se provinila, jak se chovala, že jí chce trestat. Na to neodpověděla. Tvářila se uraženě a koutky úst se jí cukaly.

     Dostala slovo opatrovnice. Nechtěla se přímo vyjádřit k návrhu, ale vyslovila žádost o psychologické vyšetření účastníků a nezletilé. Zdůvodnila to nejasným vztahem nezletilé k rodičům a její vazbě na prostředí, školu a zájmy. Soud se poradil a rozhodl návrhu opatrovnice vyhovět. Jednání bylo odročeno na neurčito.

     Odcházeli ze soudní síně se svými obhájci na chodbu a nikdo z nich si dcerky nevšiml. Seděla dál u okna sama, jen trochu pozvedla hlavu. Ve tváři bylo vidět očekávání, kdo z nich jí osloví. Slunce v tu chvíli zakryl mrak a chodba potemněla. 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

25.08.2017 09:28:08lastgasp

Děkuji za přečtení a připomínky

22.08.2017 15:51:03Lakrov
redaktor prózy

"Tón", jakým je to psané, ten dojem jakési "neosobní stati",  tomu dává atmosféru soudu. Jako povídku to ale příliš vnímat nedokážu;  v tom (ač pravdivě ůsobícím) textu není nic, co by čtenáře zaulalo,  vtáhlo, vyvolalo v něm zvědavost, takže v tom leckdo může spatřit jen jakési  "čtení z donucení". Omlovám se za "neoslavný" názor. Snad přijdou lepší  čtenáři.  

03.08.2017 06:41:22agáta5

super, už mi chodí avízka :)  díky zelenáči _))))

02.08.2017 22:59:03lastgasp

Díky za poučení. Vidím, že jsem úplnej zelenáč.

02.08.2017 12:59:58agáta5

čím jsem starší, tím víc mě štvou někteří rodičové svojí opičí láskou...

když mi odepisuješ na komentář, zvýrazni můj nick a pak teprve odešli, abych věděla, že jsi odepsal - ono se mi to potom objeví v avízech :)

02.08.2017 11:08:28lastgasp

Je mi líto, ale příběh má skutečný základ. Povídku jsem záměrně nechal s otevřeným koncem. Děkuji za přečtení.

02.08.2017 08:50:43agáta5

ine, to se nemohlo stát!! docela mě to sebralo..


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.