Po sté

Jsem chvíle před bouří s žilami z elektřin 
i atom andělský na hrotu jehel
a celý okamžik věčnosti bez vteřin
srpnové marnosti obilných stébel.  

To slova mi jak kapky z mraků úst stékají 
modlitbiček k tobě božích dopuštění
pak mlčení má k světu v ráno propadají
byl uštknutý jsem hadem tvého políbení.  

Má myšlenka právě zdá se mi být lichá
rozřízlá pocity na sever a v jih 
čas podává do žil svoje léky ticha
a ty ve svém spánku jsi mi horký sníh.

Marné je utéci té chvíli před deštěm 
po kapsách papírky s útržky básní
jsem zde jak poprvé a přitom po sté
ty Bože v smrti mé stín těla zhasni.