Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+9 neviditelných
Slzy druhé Země
datum / id05.08.2017 / 481030Vytisknout |
autorVojta Vrba
kategoriePovídky
témaSci-fi
upřesnění kategorieDetektivní příběhy kolonizovan
zobrazeno224x
počet tipů0
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Úvod do marsovských příběhů,  které zpracovávám.

Slzy druhé Země

Terra Mariana není nic víc, než prach a písek. Kdo ví, proč se kdysi někdo rozhodl zrovna tuhle část Marsu pojmenovat po dávno zaniklém řádovém státu. Možná spoléhal na originalitu nápadu a chtěl uctít památku bohorodičky. Planeta se tehdy musela zdát v kontrastu k Zemi čistá a neposkvrněná. Nebo si byl genia jména moc dobře vědom a viděl se v pozici moderního rytíře na křížové výpravě. Během první expedice, která přistála právě v těchhle místech, měl za to, že přiletěl dobývat a konvertovat. Nedošlo mu, že planetu dobýt nejde – není schopna aktivního volního odporu. Je jen kusem kamene utopeného v moři ničeho, který se nechce bránit – nemusí. Přežije několikanásobně všechny dobyvatele, trpaslíky, kteří na prchavý okamžik stanou na jejích ramenou.

Přes všechnu netečnost měl, stejně jako tolikrát předtím, poutník touhu s novým světem – planetou – navázat vztah podle svých, po staletí neměnných pravidel. Nejdřív ji z dálky pozoroval a zkoumal. Pokusil se o první kontakt. Nesmířil se s odmítnutím a snažil se získat její pozornost. Když začala reagovat, nepřestával. Krůček po krůčku se s ní sbližoval, neustále předstíral (a občas i skutečně cítil) nekončící respekt. Pečoval o společné blaho. A pak ji začal měnit k obrazu svému, jen aby jednoho dne zjistil, že je tak věrným obrazem jeho samého, že se jí bojí. A se strachem se vloudí časem pohrdání a touha po vymanění se z dusivého pouta, které sám stvořil v touze po dokonalosti. A veden tou touhou se pokusí utéct za lepším. Tak, jak se mu to podařilo se Zemí.

Kdysi dávno.

Tak dávno, že už si to nikdo z nás nepamatuje. Z příběhů o Zemi se staly mýty a legendy vyprávěné dobrodruhy kolem ohňů a řemeslníky v kinosálech. Potrava duše, tišící hlad po hrdinech a individuální ceně lidského života. Přesto dědictví Země neztratilo pranic na aktuálnosti, protože náš svět je možná nový, ale až nepříjemně často se objevují ti, kteří se ptají, zda je lepší. Opravněně se bojíme opakování chyby, kterých jsme se coby pozemšťané dopustili. Jenže přesto ta nekonečná repetice s největší pravděpodobností nikdy neskončí – nabízí se otázka, nakolik může touha nedělat chyby chybám zamezit – a nakolik jsme předurčeni kráčet ve šlépějích, které nám zanechali naši předkové.

Na druhou stranu – proti determinismu a pesimismu hovoří jasná fakta. Dnes se prach a písek na Marsu, na rozdíl od Země, nachází jen tady, v Marianě. Je z toho cítit určitá pachuť ironie. Osamělá pustina na místě, kde člověk zázrak zrození planety odstartoval. Současně i na místě jedné z nejděsivějších tragédií lidských dějin.

Málokdo se dnes nepozastaví nad onou větou, kterou pronesl kapitán Arnold Campbell do mikrofonu počítače jako závěr poslední zprávy, odeslané z expediční rakety Terranova: „Nejděsivější strach nám koluje v žilách, aniž bychom si ho uvědomovali. Bojíme se sami sebe jako druhu. Planetu nakonec porazíme, ale na sebe budeme nejspíš vždycky krátcí.“

Kdo ví, jestli tehdy předpovídal vlastní osud, učebnice a vědecká literatura hovoří suchým, strohým jazykem o nálezech těl plných bodných a sečných ran a o noži, kterým si technický důstojník J.J. Cruz vzal život. První kolonie, vycházející z lidské dokonalosti v umění improvizace za extrémních podmínek, tehdy skončila díky přecenění kapacity duše. Ale i tyhle temné události z počátků druhé lidské historie nejsou dnes ničím víc, než dávnou minulostí, legendou vrytou do piedestalu pomníku dějin.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

09.09.2017 15:32:39Vojta Vrba

Zde první díl: http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=481029 :-)

08.09.2017 13:54:47Lakrov
redaktor prózy

Nějak nedokážu poznat ani odhadnout, proč byla tahle krátká povídka napsána,  ale to je nejspíš moje chyba. Přeju lepší čtenáře.

 P.S. Prolog, k němuž odhlédnu až po dočtení, mnohé vysvětluje.  Počkám si na další části.  


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.