Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dialogy s básníky

08. 09. 2017
4
5
805
Autor
Movsar

O pravých jménech (dialog s Holanem)

„A jako by rázem našli pravá jména, / ale nedovedli je ještě vyslovit, / začali se zprvu stydět za mlčení…“ Tak se v básni Pršelo Vladimír Holan dotýká nezkušenosti milenců. Stejnou nezkušeností mohl počastovat i mnohé milence moudrosti. Přesněji ty, kteří pociťují pálení na jazyku, když se ve dveřích objeví pojem pravda. Taky mají pocit, že našli pravá jména věcí, a dostali se tak k jejich podstatě. Ta stará metafyzická křeč, dlouhý stín západních dějin. Pravá jména nikdy nelze objevit. Můžeme si jen myslet, že někde jsou a hledat jejich stopy v řeči. Stopy zaváté časem, falešné a křivé stopy, stopy v písku. Všechna slova jsou jen stopy naší řeči. V době digitální mizejí ještě rychleji: tak rychle, jak rychle jen lze stisknout klávesu delete. Zůstává mlčení nikoli stydlivé.  


O pravdách soukromých a veřejných (dialog se Skácelem)

„Jsme jako vzhůru obrácený déšť / Jsme naruby v té chvíli / kdy pravda podobá se prstu na ústech.“ Tak bere pravdu do díla jiný velká básník, Jan Skácel. Jsou pravdy veřejné a soukromé. A když se dotknou nervů našich životů, ty první jsou s to námi otřást, ty druhé přivádějí když ne k obratu, k rezignaci. V setkání s takovou pravdou o sobě samém ukáže se člověku jeho vlastní nahota. Vždy křehká a konečná, protože lidská. 


O blízkosti země a zvláštních věcech (dialog s Holanem)

„..jen když se opíráme o zem, můžeme dostat závrať, / ale krása ženy se svěřuje jenom tesknotě muže.“ Ach, pane Holane, zdali tomu tak ještě je.. Je závrať a závrať. Té první, o níž píše básník, propadáme ve chvílích nejtěsnějšího dotýkání světa; tak se ohlašuje nevyhnutelnost. Ta druhá, docela nedávná, nás také zasáhne z důvodu přílišné blízkosti, jenže blízkosti zrcadel světa ukrytých v optických drátech a displejích; nekonečný a nepřehledný horizont možností. A jak je tomu s krásou ženy a tesknotou muže? 


O hlasitém erótově mlčení (dialog s S.K.Neumannem)

„Vtom však ji ohnivost tance kimono rozhalila, / že bozi zahlédli náhle Uzume půvaby tajné, / a píseň o skulině nabyla zvláštního smyslu.“ Rafinovaný svět Neumannových erotik jako by nacházel v naší době zase místo. Pozoruhodná tetování mizející pod záhyby džín, ladná zakřivení, sluncem a krémy živená pleť, hra svodu. Oč méně je pěvců lásky, o to hlasitěji se ulicemi ozývá erótovo mlčení. 


5 názorů

Safián
11. 09. 2017
Dát tip

Máš pravdu. O básnění a filosofii nic nevím. Jak bych mohl překvapit někoho, kdo ví vše? Mohu ti jen blahopřát.


Movsar
11. 09. 2017
Dát tip

ale můžeš nás překvapit svou intepretací holana, nazvi to třeba ohol holana nebo tak něco.


Movsar
11. 09. 2017
Dát tip

věděl-li bys vůbec něco o básnění a filosofii, o metodě bys vůbec nemluvil.


Safián
11. 09. 2017
Dát tip

O pravých jménech: Verše vytržené z kontextu a podrobené zkoumání samy o sobě. Takto lze jistě vytvořit  nesčíslně interpretací. Metoda jako každá jiná, pokud autor mluví sám za sebe. Tady ale vkládá přímo Holanovi do úst, co v básni není. Jde tu o jiné poznání, ne nezkušenost.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru