Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+10 neviditelných
Nejkrásnější dárek
datum / id19.09.2017 / 481988Vytisknout |
autorlapezka
kategoriePovídky
témaDětské
zobrazeno177x
počet tipů4
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Nejkrásnější dárek

Ležím v posteli s angínou pátý den. Jím jenom polévky a bramborovou kaši. Masíčko bych nespolknul. Hrozně se nudím. Začíná jaro. Po sněhu ani památky. Kluci si hrají na zahradě s míčem a já na ně z okna smutně koukám.

Jediná výhoda je, že nemusím vstávat do školky. Ráno je ještě tma. Sice se držím maminky za ruku,ale strach ze tmy mám pořád. Bojím se, že mi na záda skočí černý bubák,chytne mě a nepustí.

 

Co to? Slyším z kuchyně nějaké hlasy.Vyskočil jsem z pelíšku a přistoupil ke dveřím.

„ Jé, to je milá návštěva. Tetičko, moc ráda tě vidím. Sedni si,“ pobídla jí maminka.

Zmocnila se mě úzkost. Co když budu potřebovat jít na záchod? Nechci jít přes kuchyň.

Teta mi na přivítanou pokaždé dá na tvář mlaskavou pusu. Připadám si pak, jako kdyby mě olíznul sousedovic velký pes Robie.

 

„ Kdepak je náš marod? Něco jsem mu přinesla,“ řekla teta.

„ Je v pokojíčku, můžeš za ním jít,“ odpověděla maminka.

Pomoc, rychle se musím schovat pod peřinu.

„ Ondrášku, mám pro tebe překvapení,“ šeptala teta a blížila se ke mně.

Posadila se na roh postele a na peřinu mi dala něco lehkého. Možná mi upletla svetr. Byl jsem velice zvědavý, ale nechtěl jsem otevřít oči.

„ Nechám tě odpočívat,“ řekla. Pohladila mi peřinu a tiše odešla.

 

Hned jak zaklaply dveře, prudce jsem se posadil. Peřina mi sjela až na zem.

Kde je ten dárek? Vzala si ho zpátky? Možná spadl pod postel.

V první chvíli jsem se lekl, že mám u postele živou kočku. Vypadala tak opravdově. Bílá s velkýma šedýma očima. Rozhodl jsem se, že to bude kocour Ferda. Měl jsem obrovskou radost. Tisknul jsem ho k tělu, hladil a pusinkoval.

Vždycky jsem chtěl mít doma kocoura, ale bohužel se zjistilo, že jsem alergický.

 

„ Ondrášku, je večeře,“ volala maminka.

 

Lehce jsem pootevřel dveře. Vystrčil jsem před sebe kocoura.

„ Neboj, teta šla domů. Ukaž, takovou krásnou kočičku ti dala. Doufám, že si jí poděkoval,“ řekla maminka.

„ To není kočka, to je kocour Ferda! Bude nám chytat myši,“ ohradil jsem se.

„ Jdi si umýt ruce, budeme jíst.“

 

Lezl jsem po čtyřech a po studené podlaze jsem táhl kocoura. Mňoukal jsem a chrčel.

„Psst, jdeme na myši. Musíme číhat u zdi. Ferdo, připrav se na skok.“

 

„ Ondráši, mazej se umýt a nelez po té studené zemi. Chceš se snad uzdravit,“ lamentovala maminka.

 

„ Kocourek potřebuje mlíčko,“ řekl jsem a šoural jsem se do spíže.

V nízké polici bylo pouze krabicové mléko. Zakousl jsem se do rohu obalu zubama.

„ Aaaúúúú,“ vykřikl jsem. Obal se mi podařilo přetrhnout, ale krabici jsem moc svíral a polovinu mléka vystříknul na nový tmavý kobereček.

„ To je pohroma. Ferdo, co si to provedl, honem vylízej to.“

 

Položil jsem ho na koberec. Mléko se do plyšové hračky vsakovalo. Už nevypadala tak vábně. Kocour měl špinavé tlapky a promočené bříško.

Všiml jsem si,že pár kapek uvízlo i na zavařovacích skleničkách. Nikde nebyl žádný hadr, tak jsem se snažil je otřít rukávem od župánku.

Bohužel jsem zavadil o sklenici s oblíbenou malinovou marmeládou. Při pádu zavadila o roh železné police a rozbila se na malé ostré střepy. Lekl jsem se a vyběhl na chodbu.

 

„ Ondráši, ty zlobiči, co si to v té spíží vyvedl, tady snad bylo zemětřesení,“ spráskla ruce maminka.

„ To... to kocour,“ bránil jsem se.

„ Já ti dám kocoura, jdi do koupelny, podívej se na svůj ušmudlaný župan, je od marmelády. Budeš dnes bez večeře a nebude ani žádná pohádka. Máš štěstí, že jsi nemocný,jinak bych ti naplácala vařečkou!“

„ Musím si vzít Ferdu,“ vzlykal jsem.

„Na tu kočku nesahej. Podívej jak si jí zničil. Je ušmudlaná, možná jsou na ní i střepy. Musím jí prohlídnout a hodit do pračky.“

 

Stál jsem na chodbě a nevěděl co dělat. Maminka mi sundala župan, vzala do náruče a uložila mě do postele. Pořád se na mě zlobila. Bojím se o kocourka. Nechal jsem mazlíčka v té spoušti a nezachránil. Snad mi ho maminka brzo vrátí. Až mi bude lépe, nakreslím jí obrázek. Snad jí to potěší.

 

 

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

04.03.2018 22:13:52zvedavec

pekne si sa vžil

25.10.2017 13:50:10Lakrov
redaktor prózy

Trochu mě dráždí ta hnusná zdrobnělina v úvodu (...Masíčko bych nespolknul...),  ale když zjišťuji, že je to psané z pohledu dítěte, spolknu ji.  A po dočtení si říkám, že je to vlatně takové infantilně roztomilé.  Tip.  

23.09.2017 11:19:01Gora
redaktor poezie a prózy

Nechal jsem ho v té spoušti a nezachránil ho. Snad mi ho maminka brzo vrátí. - tady bych nahradila  skůvko HO - je tu třikrát:-)

Až mi bude lépe nakreslím jí  - za lépe čárka:-)

Příběh mne bavil. Je hezky dětský:-)


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.