Dračí dech

Dech ve sluji vši slepé rmutí

neb možná hnidy skutků tlí,

aniž nitro zvedá pěsti k bití.

Probodli kuře hrotem tmy.

Tmou, světlem – světla nevidíce

a u chrámu jen modlitby

řvou, svící moloch maskujíce

a v řece hříchy zabijí.

Nůž zvednul! Strašáka obřadu,

na hrdle malé naděje

obkročmo, čelně z téhož hřadu,

svět pije krve krůpěje.

A cest do ráje jako kostí,

když sem tam mrtvol zetlých pár.

Zdrcené příště slibu zprostí

jak nejhloupější milodar.