Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Krakovské postsynchrony
datum / id30.09.2017 / 482206Vytisknout |
autorGogin
kategorieOstatní nezařaditelné
zobrazeno312x
počet tipů0
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

fotoreportáž zde -> https://www.facebook.com/jan.tomasek.710/media_set?set=a.916355331852109.1073741913.100004329516129&type=3&pnref=story



 



Večer polské literatury na Skleněné louce v Brně





jsem původně bral bez nějakých větších tvůrčích ambicí

(kromě pořízení několika fotek) – jenže jeho pořadatelé hned na začátku předali  do publika výzvu

k četbě ukázek vlastní  literární tvorby – ať už dřívější – nebo napsané přímo v průběhu večera.

Ale k tomu bych se ještě měl dostat...



Nejdříve pár slov k struktuře vlastního literárního večera.

Jeho protagonisty byli Marek Timko a Róbert Jurinek.

Večer byl členěn do tří bloků – z nichž první a třetí byl věnován polské literatuře čtené oběma

výše zmíněnými protagonisty.

Druhý blog byl autorský a v něm měl právě možnost vystoupit kdokoliv z publika se svojí tvorbou.

Ještě poznámka k hudebnímu doprovodu.

Avizovaný klavírista se prostě nedostavil.

Proto další výzva do publika, aby se nabídl někdo, kdo vládze hrou na klavír.

Pochopitelně se nehlásil nikdo – jenže v průběhu večera se jeden hráč a jedna hráčka přeci jen našli

- takže program mohl proběhnout přesně podle scénáře...



A protože večer byl věnován polské literatuře – vzpomněl jsem si na jeden svůj dávný výlet do Polska

a už tu byl námět na báseň, kterou jsem chvatně sepsal na účtenky za pomocí půjčené propisky

a posléze se i přihlásil do autorského bloku na čtení.





Po přestávce tedy přišel na řadu autorský blok s autorskými vstupy z řad diváků...

Mezi několika účastníky přišla i výzva pro mě, abych předstoupil před publikum.

U publika měla největší odezvu zmínka, že text básně, kterou hodlám přečíst byla napsána na formátu dvou účtenek.



 

Krakovské postsynchrony

 


Vzpomínáš?

Krakov 99.

Vlastně...

Kdo by měl vzpomínat – když jsem tak trochu vlk samotář,

co před sebou měl dva dny volna.

Tak ho napadlo zajet si z Brna do Krakova.

A ještě si užít dvacáté století.

V Brně jsem na vlak nastupoval někdy po poledni.

Krakov mě přivítal už za tmy.

Tak jsem neváhal a vyrazil do centra dění.

Opravdu,

kolem Rinku Glowny ještě fungovaly ty malé pivnice,

co ukazovali jako zdejší lákadlo v České televizi.

„Budu pít na tvoje zdraví“

zahlaholil jeden Polák,

s nímž jsem se dal do řeči.

Vlastně,

nic zvláštního se nestalo

- jenom, že lavici nádražní jsem za lože měl.

Tak jako za útlého mládí.

A pak mě ještě zaujalo,

že všichni ve městě se tak nějak mile usmívali...

A ženy,

ženy ty se usmívaly nejvíce.

Třeba studentky v židovské čtvrti.

Vlastně nevím,

proč se všichni tak usmívali,

možná pro to,

že dvacáté století bylo u konce.

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)



K tomuto dílu není zatím žádný komentář.


Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.