Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Normální autistický film

12. 10. 2017
2
5
771
Autor
Movsar

Malá recenze filmového tématu.

Jsou lidé, kteří v psychiatrických diagnózách hledají úlevu. To malé vítězství: nasadit něčemu jméno. Aspergerův syndrom, autismus. Ta úleva v identitě: už zas nejsou out, už jsou in, protože mají své jméno, lze o nich mluvit uvnitř kognitivně-konverzačního rámce. 

Dokumentem se line zápach touhy po výjimečnosti; touhy, která je mnohem silnější než vytýčený cíl. Jedno z dětí umí hrát na klavír, a právě ono je to, kterému okolí pravděpodobně nejméně sugeruje výjimečnost, neboť o sobě nemluví. Ostatní dělají dojem naprosto průměrných dětí s výchovnými problémy, jimž se lidově říká „spratci“.

Doba si žádá neustálé novinky a změny statu quo, nejviditelnější je stav v oblasti technologií, ale právě v oblasti psychologie a psychiatrie je situace velmi obdobná: téměř denně vznikají nové a nové diagnózy, mezi nimiž dominují nejrůznější formy posttraumatických poruch, ale variacím se nevyhne žádné, sebedrobnější odchylka od normálu. Velmi názorně to probral Jörg Blech v článku Šílenství začíná být normální (in: Literární noviny, 8, 2013): v Německu už kupříkladu evidují diagnózu „posttraumatická zahořklost“ a další desítky podivných diagnóz, jejichž projevy dříve nebyly nijak reflektovány. Autor v článku ukazuje, jak tento trend těží z nejistot, v nichž se postmoderní společnost ocitla, ale také jak lukrativní je pro farmaceutický průmysl, říká se tomu taky „výroba pacienta“. Výhodou tady je, že nejde o aktivitu nijak nebezpečnou, nejde o víc než magii slov: nového pojmenování nějakého banálního projevu (Blech uvádí příklad ženy, která jednoho rána zjistila, že se jí nechce do práce a v důsledku toho jí byla později diagnostikována jakási nová forma traumatu projevující se nechutí k práci, jež ovšem dostala své klasifikační číslo a oficiální zápis do seznamu duševních chorob).

Při sledování dokumentu má divák pocit, že byl vržen vprostřed postmoderního víru událostí: do rozbouřené sklenice vody. Několik rozjívených dětí je rodiči (resp. režisérem a jednou z matek) bez ustání ujišťováno o své výjimečnosti (slovo genialita sice nepadlo, ale nejspíš se jen na kameru neodvážili vyslovit je při vědomí rovnostářského a na jakékoli projevy nadřazenosti citlivého prostředí Čech) a to je asi tak vše. Normální autistický film tak dostál svému titulu: je to takový normální film, jaký by natočil každý rodič, který rezignoval na svou výchovnou roli anebo je pro ni příliš nekompetentní.  


5 názorů

alch
17. 11. 2017
Dát tip

Nejdřív jsem chtěl napsat, že by bylo vhodné napsat název filmu, ale pak jsem si uvědomil, co by to mohlo být. No, ted nevim jestli kritizovat, ze jsem musel přemýšlet, nebo chválit, ze me to donutilo přemýšlet. :D


ano, autoři vybrali pozitivně. nejvíc traumatizující byla pubertální dívka, u které se negativní nálada dala klidně připsat právě pubertě, nikoli diagnoze...

Ale o to právě šlo, nabídnout i kladnou stránku tématu, o které panují mezi nezasaženými často zkreslující představy. U mě dobrý.


Movsar
12. 10. 2017
Dát tip

jistě budou existovat i smutné případy, ale to nebyly tyto z filmu. evidentně. tady jsem cítil exhibici. zkušenost to člověku řekne, na to nemusí být psychiatr. díky za čtení a příspěvke dosidkuse


Gora
12. 10. 2017
Dát tip

Film, o kterém je řeč, jsem viděla, bohužel ne od začátku. Zajímám se o autismus, a dokument mne vlastně ničím nezaujal. Porucha autistického spektra je nepříliš stará diagnóza, možná proto je tady snaha nějak glorifikovat projevy dětí - lidí s Aspergrem. Je to jen velmi slabá "náplast" na celoživotní strasti autistů. Inteligence je u většiny z nich nízká. Snad jen cit pro detail umožní některým z nich v něčem vyniknout...do detailu se zabývají např.jízdním řádem či latinskými názvy dinosaurů, a naučí se to nazpaměť.

"Spratkovitost" a autismus opravdu není totéž, i když se mohou projevovat na první pohled podobně. Na ten druhý už se to pozná...a  rodiče ten trpký pohár vypijí se svým autistou až do dna.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru