Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Rozhněvané úvahy

14. 10. 2017
3
11
998
Autor
Movsar

Bída věčného slovanství

Na břehu Vltavy marně bys hledal malíře. Zato opilých tu bylo vždy dost. Lidé neumí nic jiného než marnit čas. Ta bída věčného slovanství: množit se s vitalitou hlodavců, pít a nudit se. Nábřeží je plné existencí, žvýkají housky od pekaře Pavla piji medovinu, fotí se a světu ukazují své nepovedené děti, které jako civilizační choroba budou toto nábřeží, toto město a tuto planetu obrůstat ještě dalších tisíc let.


Úpadková chvíle lidstva

Rodinkaření na náplavce. Program na sobotní odpoledne, úpadková chvíle lidstva. Rodiče žvatlající jako idioti na své rozjívené spratky, z nichž žádný nestojí za víc než plíček piva mezi dlážděním. Tady svítí světlem tisíce sluncí nejubožejší z lidských slabostí: potřeba rozmnožit se.


Neklidní posunovači

Všichni by se chtěli „posunout někam dál“. Směšná floskule. Vyjadřuje ale dobře neklid současného člověka. Tu jurodivost bez nápadu, chronické nutkání cestovat, ochutnávat a fotit. Stojí v bodě nula a nikdy se nikam neposunou. Jen kolem sebe zanechají odpad, biologický i digitální.  


Pan Cogito

Vpadl do bezmasého bufetu. Muž středního věku s naléhavým výrazem v tváři, jako by v příštích vteřinách měl k řeči přivést dílo nevídaných kvalit. Když Descartes člověku připsal cogito, udělal z něj legrační figurku.


Tuk iluzí

Na světě je prý už 124 milionů obézních dětí. Prý je na vině strava a nedostatek pohybu. „.. snadněji než hovězím lze tučnět tukem iluzí..“ zpívala Hana Hegerová už před třiceti lety; Horáček tak možná předpověděl situace: virtuální šidítka jako tuk iluzí.


Cesta za srdcovým klukem

Hledají to v kartách, některé volají do televize věštce. Taky hrozně rády plánují, zvyšují produkci diářů. Jako by ženství a představa budoucnosti nějak úzce souvisely. A ta touha vědět, co je tam někde v nedohlednu, je tak neodbytná, že žena obětuje i pevninu rozumu. Na vratké lodičce z karet paní Jolandy pak obeplouvá svět svých iluzí, tam někde za srdcovým klukem. A Jolanda jí mává, a jak zhasnou kamery, chechtá se, dobře se chechtá.


11 názorů

agáta5
17. 10. 2017
Dát tip

furt lepší venku než u počítače doma...   ano, naše děti budou jiní než my, budou mít nejspíš víc vymytý mozky a budou z nich loutky těch nahoře... my jim totiž nic než přihlouplé reklamy, debilní zástupce, zdevastovanou přírodu a  rozprodanou zem.. nabídnout nedokážeme.  Takže bych svoji beznaděj zamířila spíš na nás než na ty chudáky, co jsme je zplodili do těhle sraček... ty se tu nehromaděj jen tak žejo?  


Yan73
16. 10. 2017
Dát tip

Mně tedy děti z pohledu rodiče přijdou jako radost. Aspoň by to tak tedy mělo být Y.


Movsar
15. 10. 2017
Dát tip

ano, stále ho mám rád.


upupa
15. 10. 2017
Dát tip

Schopenhauer to istí.


Movsar
15. 10. 2017
Dát tip

těší mě, že v tom nejsem sám, díky upupo.


upupa
15. 10. 2017
Dát tip

Spoločný pocit: pocit beznádeje. Mohol by som povedať, že iba autorov, ale je aj môj. Vidím to podobne.

Deti, to je zúfalá karikatúra budúcnosti.


Movsar
15. 10. 2017
Dát tip

díky, romane. já právě to město mám rád, taky se často divím, když je plné individuí, kterými ovšem nemyslím stíny města, nýbrž právě tahle "světýlka blbosti" z nákupních center a promenád. už bych asi měl, je na čase, ideální je berounka a okolí.


Movsar
14. 10. 2017
Dát tip

no to bys vskutku něco viděla. :-)


Gora
14. 10. 2017
Dát tip

Bodejď by se paní J.nechechtala:-)

Možná je za touhou posunout se  dávný obdiv profesi drážního posunovače.

Pana Cogita bych ráda viděla...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru