Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+4 neviditelných
Vínový dýchánek v dílně
datum / id21.10.2017 / 482740Vytisknout |
autorlapezka
kategoriePovídky
témaKaždodenní
zobrazeno282x
počet tipů1
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Vínový dýchánek v dílně

Zvolna kalhotky si sundej... písnička od Jiřího Macháčka je dost chytlavá. Ester jí pouští v dílně pořád dokola a zpívá spolu se zpěvákem.

„ Co na mě koukáš jak na Boha. Chtěla bys mě líbat ? Všímej si tady Toma, podívej vzal si kvůli tobě nový žlutý tričko. Nejsem kluk pro tebe. Jsem vnímavej, vím co se v tobě odehrává, ale prostě to nejde.“

„ Nemusel si se se mnou seznamovat,“ odsekla Ester.

„ Vonělas mi, co na to říct,“ usmál se Jakub.

 

Tiše jsem ty dva pozoroval.Chtěl bych být s Ester. Jen mám pocit, že má oči pouze pro Jakuba. Je chytřejší, zábavnější a hezčí. Pro ní jsem obyčejný kluk z deváté třídy. On nastoupil do prvního ročníku sportovního gymnázia. Jediná útěcha je, že má školu až v Praze. Jezdí v neděli na internát. Ester to těžko nese. On je z Prahy nadšený a chce se více věnovat fotbalu a to by znamenalo být každý druhý víkend mimo domov.

 

„ Nechte toho, táta má ve sklepě výborné červené víno. Mě vždycky smrdělo, ale tohle stojí za ochutnání.Hned ho donesu.“

 

„ Paráda, bude veselo,“ těšil se Kuba.

 

Ester vstala a přistoupila těsně k Jakubovi.

„Co jančíš, neblázni. Zašpiníš se. Nevidíš že natírám,“ zlobil se naoko.

Na svoji čerstvě vypranou červenou vestičku nedbala. Pohladila ho po tváři. Začínali mu růst první fousy. Z toho jediného letmého dotyku, se jí hrnula červeň do tváří.

 

„ Nesu víno, prohlásil jsem radostně a začal jsem nalévat do skleniček.

„ Já si nedám. Mám tu nedopitou minerálku,“řekl Kuba.

Ester to očividně zamrzelo. Pozvedla skleničku a připila si se mnou.

„ Na zdraví Tome,“ řekla a zkoumavě se napila.

„ Páni, moc dobrý. Chutná jako limonáda. Potom by se člověk určitě rychle opil.“

„ Už se stalo. Byl jsem na čarodějnicích a dost jsem to do sebe lil, pak jsem ležel u rybníka.“

„ To si pil sám?“ zeptal se Jakub.

„ Ani nevím“.

„ No, co na to rodiče?“

„ Nebyli doma. Hlídala mě babička. Naštěstí o ničem neví. Usnula u televize ještě dřív než jsem šel ven.“

„ Máš super babičku, taky bych jí bral,“ šklebil se Kuba.

„ Chlapci, nemůže mi být špatně,“ ptala se Ester.

„ Nemůže. Večeřela si?“, staral se Jakub.

„ Jedla jsem jen trochu.“

„ Musíš se před chlastem najíst, jinak ti rychle stoupne do hlavy,“ poučoval jsem jí.

„ Aha, to jsem nevěděla.“

„ Už mám natřeno. Půjdu domu,“ řekl Kuba.

„ Je teprve sedm,“ řekla Ester.

„ Podívej se z okna jaká je už tma a zítra večer jedu na internát. Musím si stihnout napsat úkoly.“

„ V sobotu večer píšeš úkoly?“

„ Můžeš mě vyprovodit Ester.“

 

Co má jenom ten kluk za lubem? Nerad jsem přihlížel jak s ním jde celá rozzářená ven.

 

„ Děvče, Tom je dobrej kluk. Musíš se rozhodnout. Nebude na tebe čekat věčně.“

„ Když... já nevím, opravdu nejsem si jistá,“ sklopila svoji krásnou kudrnatou hlavu.

„ Jdi za ním,“ řekl rázně Jakub.

 

„ Hele, povídat si můžete uvnitř, nestůjte venku,“ řekl jsem nevrle.

„ Promiň, vážně musím.Možná se tu stavím zítra,“ loučil se Kuba.

 

Ester se vrátila do dílny mého táty a drze si nalila další skleničku plnou až po okraj.

„ Neblbni, nejsi zvyklá.“

S velkou chutí se napila.

„ Je mi nějak horko,“ řekla a otřela si čelo.

„ To je z toho vína nebo z Jakuba?“

„ Z vína,“odpověděla rychle.

„ Proč si tak smutná?“

„ Za to může Jakub.“

Náhle vstala a posadila se mi na klín. Objala mě kolem krku.

„ Jsi do něj zamilovaná?“

„ Jo.“

„ Byla to láska na první pohled?“

„ Ne, stalo se to v červenci na hradě. Náhodou jsme se tam potkali a strávili krásné odpoledne.“

„ On, tě pak pozval k sobě domů?“

„ Nikdy bych tam nešla.“

„ Jak to?“

„ Vím, že by chtěl něco víc.“

„ Ty se nechceš milovat? Už ti přeci bylo patnáct? Ty chceš lásku?“

„ Ano.“

„ To se na něj můžeš rovnou vykašlat.“

Proto si na mě sedla. Chtěla utěšit. Jenže já cítil vzrušení. Zhluboka jsem se nadechl.

„ Půjdeme ke mně do pokoje, přeci nebudeme sedět v dílně.“

„ Měla bych jít domů, jsem opilá.“

 

Její kroky mě přesto následovaly. Na chodbě jsme si sundali boty. Objal jsem jí, těžce dýchala.Šel jsem proti ní, takže musela ustupovat dozadu. Směřoval jsem jí do svého pokoje. Pořád jsem jí držel. Sedla si na postel. Osmělil jsem se a sáhl jí pod vestičku. Měla teplou, hebkou kůži. Rád bych jí políbil, ale bál jsem se, že by si náš první polibek potom vůbec nepamatovala.

„ Dojdu si pro skleničku s vínem,“ řekla.

„ Já ti jí donesu.“

„ Půjdu s tebou.“

Śli jsme do kuchyně. Naštěstí rodiče ještě nepřijeli z kina, nevím jak bych vysvětloval, že mám doma holku a ještě k tomu opilou.

Lehce si usrkla vína a podívala se na nástěné hodiny.

„ Je pozdě. Půjdu, dokud svítí pouličky. Nepůjdu přeci po tmě. Necháme si to na příště.“

 

Káča, pitomá. Byl jsem pořádně naštvaný. Kdo ví kdy jí zas uvidím. Ani jsem jí nevyprovodil před vchod. Vytáhl jsem z kapsy mobil a vytáčel Kubu.Všechno jsem mu vylíčil. On mě přesvědčoval, že Ester brzy příjde. Uvědomí si, že udělala chybu. Věřim mu, je nejlepší kámoš. Budu se těšit na světlejší zítřky a nechám si o Ester dnes v noci zdát.

 

 

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

19.12.2017 11:01:54Lakrov
redaktor prózy

 Takové panicky rotápané to je a skoro celou dobu o ničem. Až ten erotizující  závěr včetně své nenaplněnosti mě trochu zaujal. A tady je chyba ve shodě  podmětu s přísudkem:  ...Její kroky mě přesto následovali... ## následovaLY...  


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.