A mně se líbilo, jak koblížek (protože nebyl dopečený) postupně zjišťoval, kdo vlastně je a jak (ne)chce žít. Chudák dědek - a chudák koblížek. Takhle si to ani jeden nenaplánoval...

Pro sebe bych vyzdvihla místa jako – stanul proti statnému koblihovi… zas jeden nedopečenej s blbejma dotazama… cukrování jako otázka identity

Noa, co tedy z toho jinak? Už nemáme babičku a dědečka, kteří by nás individuálně smažili a sežrat by nás mohli zase jen oni, případně jejich nenažrané příbuzenstvo nebo sousedi, prostě bychom minimálně věděli, kdo nás žere a proti komu se bránit. Takhle automatizovaně se nás sice usmaží mnohem víc, ale zas prdlačky víme, kdo nás strčí do krku a co vůbec máme dělat a vůbec jsme celý takový odcizený... Hlavně ale, aby nás co nejefektivněji proškolili a vysvětlili nám, že je to vlastně všechno v pořádku (ach ta školní docházka, chudáci děti), že je to mnohem lepší než za babičky a dědečka, kdy to požírání aspoň bylo osobní... No, koblížek se ale vrací k původnímu záměru… což nedává o moc větší naději… chtít po někom, kdo byl nějakým způsobem obdařen rozumem, aby se takřka na nejnižší příčce potravního řetězce dobrovolně obětoval, a když to neudělá, ještě to nazývat sobectvím… Proto je přece plankton blbý, aby se neptal po důvodu a naplnil břicho něčemu většímu... . A ty k tý mizérii chudáka kobliha ještě vláčíš kejdama, aby nakonec vypadal jako hovno, případně z něj uděláš blanokřídlý hovado… a to si řekněme na rovinu, kdo by to chtěl vidět, natož jíst.To já ti teda řeknu, je to pěkně krutá prča.Ale co se dá dělat, nejsme si rovni na začátku, v průběhu, ani na konci. Jak ostatně řekl můj bývalý nadřízený: people (and obviously not even donuts) are not equal.

Ach ano. Orwell by měl radost. Už jsm to viděl na bednu, ale ten závěr je trochu předovermindovský.

Dík za přečtení a za komentář, Lakrove. Vidíš - o tom jestli liška vyje, jsem vůbec nepřemýšlel, bral jsem to tak, že i o lidech se říká, že vyjí bolestí a tak podobně...

 Mám dojem, že podobná inovace tohohle klasického tématu  už na Písmáku před časem byla.  Tahle verze mi ovšem připadá o hodně propracovanější, lépe napsaná  a plnější nápadů, jimž nechybí značný přesah.  V postavě Koblížka je zpočátku ztělesněn určitý typ člověka  -- takový ten navedený snaživý trouba --,  později pak začíná Koblížek působit dojmem, jako by získával rozum.  Takže to celé je možná jakási alegorie a cestu od mládí ke stáří,  ale to už si možná domýšlím zbytečně moc souvislostí.  Domýšlet, protože se mi tahle "megabajka" dost líbí.  Závěrečné, potupné sežrání slimáky a mravenci bylo tuším i v té minulé verzi.  Tip.  Plus upozornění na překlepy či nepřesnosti:  ...nezbývá ne kroužit... ## tady má možná být neŽ  ...Koblížkovi se únavou sami zavřely oči... ## samY  ...liška zmizela s vytím v houští... ## nevím jistě, zda lišky vyjí jindy než v době páření.  

Vlastně je to pohádka. Díky:-)

Ale ovšem. Je to pro mě čest.

Zdendo, můžeme nominovat tuto povídku do říjnového kola PM? Dej vědět, dík.

Zcela nekriticky tipuji.