Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+16 neviditelných
vytrhnout se krysaři movsarovi
datum / id30.10.2017 / 482913Vytisknout |
autoragáta5
kategorieKritiky (lit. kritiky díla)
zobrazeno569x
počet tipů11
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
vytrhnout se krysaři movsarovi

Movsar – zvláštní (rozpolcený?) autor, jehož miniatury z ulic čtu ráda. Jsou čitelné,  jako by vymazlené do poslední čárky. Ať už sleduje postavičky z vlaku nebo si je vymýšlí, je co číst a přidá-li krapet poetického nádechu, nemá zde konkurenci. Představuju si ho, přestože jsem ho nikdy neviděla… jak sedí uvolněně v křesle a píše s úsměvem:


"Když se na člověka v Čechách na ulici někdo usměje, neměl by podléhat optimismu, jsou to Jehovisté. Včera mi v tramvaji položili zásadní otázku: Je vše, co se děje, součást božího plánu? A protože jsem tápal, napovídali, muž i žena současně, pokyvováním hlavami, že ano, je; a abych to měl i černé na bílém, dali mi leták. Musel jsem vystoupit a ti dobří lidé mě na rozloučenou ještě přátelsky upozornili, že všichni budeme jednou souzeni, a jejich úsměvy už měly docela jinou energii. Ale i tak to jsou jediní lidé, kteří se tady na vás usmějou." 


Hůř se mi čtou úvahy, jakoby autor glosoval mezi čtenáři, zda porozumí. Když čtenář neporozumí a úvaha zůstává nepochopena, úplně vidím autora uchechtávat se nad monitorem a mnout si ruce. Zase čtenáře dostal, cha chá.  Možná to ale znamená, že dnes neměl autor jen vlídný den, někdo ho naštval a tak je tu Písmák a líný čtenář, kterému se nechce hledat ve slovníku:


"Napadá mě proto vymanit konceptuální formy výtvarného umění z uměnovědného diskursu a vřadit je tam, kam patří: do přítmí pracoven psychoanalytiků, na pohovky, kam by takový tvůrce koblihového pytlíčku s aspiracemi na michelangelovské pocty ulehl a svěřil zdatnému freudiánovi, proč to vlastně dělá… "


A protože nemá dost, pustí se ještě do hlubinných básníků…


Mám rád civilistní poetiku. Konkrétní svět mi připadá sám o sobě zajímavý natolik, že k jeho popisu nepotřebuji přemíru metafor a jazykových ornamentů. Zatímco ornamentálnost z literatury vymizela téměř beze zbytku a těžko dnes hledat dekadentní básníky typu Jiřího Karáska ze Lvovic, přehnaná metaforičnost, jdoucí až na samotnou mez srozumitelnosti, je stále v kurzu."


A pak jde spokojeně spát.
Ráno už zase zvoní tramvaje a Movsarova poetická nálada obrušuje jeho ostrý jazýček:


"Čte a poctivě si dělá výpisky. S nohou přes nohu, v krátké sukni a semišových kozačkách nad kolena. Asi studentka, co odjíždí do Prahy vprostřed týdne, zdržena něčím nečekaným. V odpoledním světle celá se dává literatuře. Muž na protější sedačce ji pozoruje jako geometr počítající úhel, který svírá její tělo s paprsky slunce. Usměje se, ta úloha byla snadná, a ukládá si druhou: určit úhel, který svírají její polonahá stehna. Vědění je totiž vášeň."

Jenže den není ještě u konce a jazýček se opět dobrušuje o nevyčerpatelné téma – ženy jednadvacátého století:


"Bývá jim kolem 35 let a výš. Chovají se, jako by je posedl zlý duch. Patří k první generaci žen, jimž výlety do disneylandů nekonečné zábavy stály za bezdětnou osamělost příštího života.
Dívce v letech se zatočí hlava, až ji vezmou mdloby. Tak tady je na konci cesty dlážděné flirtem, cestováním, sportem, perníčky pekaře Pavla, sushi dýchánky a malováním hrníčků. Hlavou jí víří všechno to, co se tak obvykle říká o štěstí, rodině, dětech, manželství, spokojeném staří; všechno to, co víří ústní tradicí, médii a sítěmi a zaklíná se to slovem pravda. „I tamta támhle to ví, tak to tak bejt musí. Když se to říká, tak to tak bejt musí…“
To nádherné slovo pravda náhle posedne dívku jako zlý duch, vytrhne se krysaři a utíká od propasti zpátky, už si nevšímá barevných světýlek slasti a hladovýma očima hledá jedno: kdo by jí rychle udělal dítě, kdo by si ji rychle a zběsile vzal za ženu, kdo by ji tím ženou udělal a kdo by ji tím udělal šťastnou ve smyslu toho, co se o štěstí obvykle říká…

…A jak to obvykle dopadne? Některé běží tak rychle, že se jim podaří dítě dostihnout. Okoralé životem, bez kondice a totálně vyčerpány už ale nesvedou dostihnout i partnera. A štěstí?"

 

Na ženské téma umí psát, umí taky nadzvednout ze židle. Je otázkou, zda tak dělá úmyslně nebo jen z čiré zoufalosti,  že tu pravou ne a ne potkat.
Já osobně si ho představuju jako velkého nadšence něžného pohlaví… jen bohužel nenašel tu správnou strunku, na kterou by rád zabrnkal a tak rozehrál svoji nejlepší poetickou miniaturu, po níž všechny ty dívky naskáčou do propasti dobrovolně a s úsměvem.
 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

15.06.2018 07:00:37agáta5

markel, teprve teď jsem si všimla naprosto skvělého tvýho komentáře... mám to podobně :) díky

05.02.2018 09:19:14Markel

Tak jsem se pobavila, zajímavé, číst mezi řádky je fajn. Movsarova dílka se mi líbí a v mnohém s ním souhlasím, snad proto, že už lecos pamatuji. Mé šediny mne však neopravňují k obhajováné té jediné pravdy, i když ... :-))

...přehrávám si, to co bylo

kde jsou ty časy, kdy jsem věděla

že černá je černá, bílá je bílá

nevím, co se stalo, ale dnes

nejsem si jista vůbec ničím.

A ten klid, se kterým to přijímám

mně udivuje

 

Za rozbor okraje Movsarovy duše :-)) **

02.12.2017 13:52:48agáta5

duke věc názoru :)

ratko a milica... pokus, ale to ty určitě znáš ne?

02.12.2017 10:51:57Ratko a Milica

80% téhle kritiky tvoří Movsarovy texty. Pospojované je to neobratnými zbytečnými vložkami jako: A protože nemá dost, pouští se ještě do... Stále nemá dost, tak se pouští ještě do... A protože stále ještě nemá dost, pousští se ještě na závěr do...

Že to není žádná literární kritika, je samozřejmé - ale co to vlstně má být?

02.12.2017 10:28:04.duke.

movsar psát neumí

13.11.2017 21:22:22Movsar

vůbec netuším ,kdy jsem ti měl, ferry, vzít svými "útoky" chuť do publikování. pokud se to stalo, nejspíš to mělo nějakou příčinu, protože jen tak z dlouhé chvíle nebo zlobné radosti bych nikoho nekritizoval. pokud jsem se přesto dopustil něčeho takového, tak se ti omlouvám.

07.11.2017 12:06:17Gora
redaktor poezie a prózy

Ferry, je to jen virtuální svět...já to beru tak, že se zde člověk pěkně zocelí do toho skutečného světa...

To by tady za chvíli nikdo nebyl, jen dva - tři nejagresivnější autoři, a to je škoda, nemyslíš?

07.11.2017 06:06:59agáta5

ferry, člověk by to neměl brát tak vážně, ale zase vím, že to kolikrát vezme chuť k psaní, takže tě i chápu... taky se mi občas stane, že nerozdýchám některé výroky zdejších mistrů  :) ale je škoda, že nevkládáš, své fanoušky máš a na ty ostatní je nutné pohlížet s určitou shovívavostí ... tedy asi :)

06.11.2017 21:14:17Ferry

Movsar je možná obratný bavič, ale hlavně zakomplexovaný zlobný ubožák a fašista (prý "kritik"), kterému se člověk nekonfliktní vyhne jen tak, že přestane na písmáku publikovat, než trpět jeho neurvalé útoky na své řádky, vlastnosti, povahu, ba, podstatu. Můj případ bohužel.  Ale hanba a fuj na jeho podpásovky si dovoluji zvolat.

Aúúúúúú !!!

02.11.2017 14:16:43patrio

Každý autor si přece domýšlí/vymýšlí věci pro svoji tvorbu, jde o to, že on o lidech, které potká a bere jako námět pro jeho díla, nepíše 16.45 linka tramvaje 12 Julie Hrabáková, kdežto Ty ve svém jinak celkem objektivní a povedénem díle, které vskutku autora nedehonestuje (a přirovnaní Krysaře opravdu super je :)),ikdyž si nejsem jist, zda by Movsar z té skály také skočil:) ), mluvíš a domýšlíš se o konkrétní osobě (proto ta hořkost). Jen jsem měl za to, že se kritika tímto způsobem nepíše a přišlo mi, jakoby sis řekla "Mmm, članek pěkný, ale ještě jsem si nerýpnula." :). Snad nevznikla jako obrana Gory.

Ale co, nemám takového kontextu jako vy. Tak snad nekvákám kraviny.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.