Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+9 neviditelných
Vydýchávám se na sklo
datum / id31.10.2017 / 482937Vytisknout |
autorUchoNaKoleji-
kategorieVolné verše
zobrazeno186x
počet tipů4
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Vydýchávám se na sklo
 
 
jak dlouho žiju vidinou
že rosa nad mými ústy se zatřpytí
a já budu koktat
srozumitelný na jedné noze
stačí mi i špička nehtu s rezem jen vědět že ano
 
dlouho žiju
pokládám svůj odraz pod zahozenou černozem
kdy vichřice nad hroby stromy obrátí
snad ucítí mou stopu
rozdrolená sádra zavane do očí cizích děti
nepříjemné botičky co za nocí rovná křivé kosti
 
žiju pro vidinu
vlním za horizontem silnici vodou z mé krve
nedochčiju se k očím
ani když větru vystavím záda
otec mne nenaučil
 
táhnu z jílu
snad hlíny tvar pro to co nezažiji
tolik jsem chudý vy matky na stroji rodů! zmrdů“
 
 
 
 
Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

19.05.2018 19:46:38atkij
Ten konec uz nemusim...vsak pro me podmanive, bourlive...
01.11.2017 20:17:08Josephina

něco jako v muzice heavy metal

31.10.2017 10:06:07Whitesnake
redaktor poezie

strašná, překomplikovaná, okázalá, umetamorfovaná nuda. Tohle jsi skutečně "táhla(táhnula?) z jílu", taky už táhnu, užij si výběry :-)


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.