Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+8 neviditelných
skřivaní
datum / id02.11.2017 / 482979Vytisknout |
autoragáta5
kategorieJen tak pro radost
zobrazeno338x
počet tipů15
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
skřivaní

Dneska vyváží popelnice a petky. Trošku pofoukává od jihu. Ještě, že mám popelnici na kolečkách a je plná jen z poloviny.  Vytlačím ji ze vrat. Úsporný program zakazuje nedojídat. Hodnej program. Petky jen tři – od oleje, piva a vody do odstřikovačů. Pivo nahradíme lahví, píšu si za uši. Ostatní v lahvi neprodávají.  Narovnávám ohnutou laťku a nasedám do auta směr práce.


když vane tenhle vítr
        střílí laťky do polí a šeptá
                               že zem bývá divá  
                                    za kopcem přihořívá
                                                     a nebe zvrací opium 
                                                                     na bledou tvář pohanů
                                                                                                         co v petkách našli odraz boha

v šampónu, voňavce, oleji, pivu, limonádě, prášku na praní, aviváži, igelitkách, propiskách, mraženkách…

a divně zírá


                              až umřu v řádcích rozečtené knihy
            pohřbi mě u vykřičníku
                           snad tam ještě stihnu napsat 
že jsme pitomci…     

 
 
Potkala jsem renesančního člověka.  V hlavě má nápadů na tři životy,  pracuje jako čert a vytváří skvělé věci. Od kamen až po sochy, tluče, lepí, vymýšlí a je to krása. Je taky milý a chytrý a rozhovory s ním jsou plné energie. Jenže… samozřejmě, že je vždycky nějaké jenže. Jenže se dá obejít, potlačit a třeba i vyřešit, když dva chtějí. Jenže… jak vyřešit skřivana a sovu? Ve chvíli, kdy já se ukládám ke spánku, on začíná žít…
Neřešitelný problém. Zkusila jsem ponocovat, šla spát v jednu. Druhý den mi přišel zbytečný. Ráno v půl páté brufen a kapky do očí.  Ve dvanáct jsem nebyla schopna sníst oběd, protože bych tutově usnula. Jak tělo začne trávit, mozek mi usne. Takže jsem dorazila domů ve čtyři odpoledne a padla za vlast. Spala jsem až do rána… v mobilu esemeska, odeslaná v půl desáté – spíš?   V šest ráno jsem odepsala, že už nee a co ty?  Odpověď přišla v deset, že už taky nee…
Šlapu si nejspíš po štěstí, jenže… jak ošálit tělo, které je zvyklé na pravidelný spánek?  Dnes jsem jako rybička, vyspale vypadám vysmátě, energie ze mě kape… jenže v devět večer padnu do peří a minu skvělou sovu…
Jak ukecat tělo, které si říká o dávku spánku ve chvíli, kdy jiní tančí?


Do sovy vplétám křídla skřívaní

tam někde v rozhraní                spánku a bdění
se chodí po špičkách
a ukazovák líbá tiché rty
nehoukej
sovo bláznivá
probudíš draka…

 


Zase nechali ty popelnice uprostřed silnice. Dívám se na dva maníky, jak vlajou na konci popelářského vozu a říkám si, že bych chtěla vlát taky…

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

06.11.2017 08:42:16Marcela.K.

Dnes jsem mu ji donesla já...tedy dá-li se hrnek černého čaje a dva suchý rohlíky označit za snídani :-) 

Dík, že mi to přeješ, ale dneškem to asi skončilo ;-)

06.11.2017 06:26:33agáta5

vichr už dávno ne, vigan :)  ...  jen takový malý vánek možná

06.11.2017 06:25:25agáta5

všem díky za čtení :)

ruzigel, to se asi nestane.. nebo spíš k tomu vůbec nedojde :( ale život je skvělej v tom, že si ho můžeš uspořádat podle svého a holt počkat na .. třeba skřivana :)

Marcelo, tak to ti přeju :)

lastgaspe, děkuju, je to od tebe milé... že bychom si byli přece jenom víc blízcí než si myslíme? :)

05.11.2017 22:28:57lastgasp

Agáto, jak tě čtu postupně, jsi stále uspořádanější, pevnější v rytmu, poutavější ve vyprávění, míříš přesněji do zajímavých hloubek psychiky. Vytváříš úžasnou aktivitu, nejen v textu, ale když si přečtu komentáře, tak si ojedinělý úkaz. U nikoho se nedaří rozpoutat vlnobití souhlasu a podobnosti, jako s tvými verši i prózou. Nechci lichotit, ale obdivu se neubráním. Jsi výborná. Sám jsem zažil jak se sova potkává se skřivanem u tramvaje, podávají si ruce a sova se dozvídá, kde má uloženou snídani. Ahoj večer.

   

03.11.2017 23:58:27Marcela.K.

Dobré...dost dobré.

Můj skřivánek mi nosí od srpna snídani do postele, i když jsem se už konečně naučila lézt do postele před půlnocí. Ovšem ráno jsem použitelná jen na hlídání vnučky, nebo koukání do nebe a na ořech v sousedovic zahradě. Už je holej ;-)

Dřív jsem alespoň víc psala - místo spala ...

Dobrou ...

 

03.11.2017 16:30:20RUZIGEL

Úžasné.Moc radosti v tom neni.Nejen skřivan i sova by měla trochu slevit ze svých zvyklostí.***

03.11.2017 13:23:02Vigan

Ty jsi sama vichr..:-)

03.11.2017 11:49:44agáta5

:) gabi, taky vlaju.. za chvíli mám padla a víkend před sebou :) 

03.11.2017 09:35:17gabi tá istá

som si ťa rozklikla až dnes, nechávala som si ako zákusok...páči sa mi prepojenie prózy a poézie, obzvlášť u teba...no čo ti poviem, vlaju*

03.11.2017 09:06:17agáta5

mnd, ráda? To je ještě ve hvězdách :)... sovy - zmatení lidé... šiš to mě nenapadlo, ale kliďas to není, to je fakt...  si mi zavrtal do hlavy :))

KK, to jsem moc ráda... tyhle ze života obyčejnýho... já vím :)


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.