Pýcha

je to tak...

Je to hlavně boj se sebou samým. Všechno. Asi i ten boj s druhými.

 Ovšem, je to boj. Když vyhraje ten citlivý a necháš ho jít tak trochu důvěřivě do světa, setká se se sinými egy těch druhých  a může být nepovšimnut či  poražen. Co tedy dělat ...  a jak to dělat ?

LGarro, i tak dík za nakouknutí; velmi zjednodušeně: jsem tím chtěla říci, že za naším malým já je ještě jedno větší Já, tento zdroj radosti, jak říká Diana, si ale nevědomky blokujeme :-)

Zvedavec, díky za návštěvu a sdílení :-)

Tak zase se nechytám.

Keď beriem svoje otázky, pocity, neschopnosť vidieť, celkom tomu rozumiem - asi po svojom, ale vedie ma to tiež k zamysleniu

no já osobně si myslím, že ten bůh nám těch obrázků už ukázal až až a my stále nepoučeni...

ego, no jo, ale bez něho to taky nejde... takže

Agáto, rozpíná se "pýchou" jaksi v mých očích, proto "uzdrav mou slepotu" :-)

Diano, souhlas a dík

Goro, člověk nemusí věřit podle nějaké šablony, aby byl věřícím:)

Evži, díky za čtení i zamyšlení

Já tomu rozumím tak, že zbytnělé ego nás  de facto omezuje a ničí pýchou a sobectvím. Je příčinou  našeho smutku, překážkou radosti. Je třeba ho rozpoštět láskou *** 

tak Bůh to nebude, ten se asi nerozpíná pýchou ... tedy aspoň si myslím, i když teď aby člověk věřil akorát tak sobě a ještě si to dvakrát ověřil :))) mě se to líbí, protože mi to vrtá v hlavě a když mi něco vrtá v hlavě, tak je to super :))

Číst a pak se zamyslet. /T

Dodolo, ale já nejsem věřící /tedy asi/:-) díky za nápovědu...

Myslím, Goro, že jako věřící člověk jsi ho dávno odhalila

Filosofické verše...přesný smysl neodhalím:-( - ale to nevadí, nemusím všechno vědět...