Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+15 neviditelných
Zločinek se žalostně nedostává
datum / id11.11.2017 / 483213Vytisknout |
autorkvaj
kategorieFejetony
zobrazeno165x
počet tipů1
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Zločinek se žalostně nedostává

     Stoletím žen nazval kdosi 21. věk našeho letopočtu, co právě prožíváme. A je to pravda do té míry, že se ženy prosazují prakticky ve všech oblastech, včetně těch, jež donedávna byly výhradní doménou mužů. Jedna po druhé padají představy, podle nichž je muž živitel a ochránce rodiny, řeší věci polis, rozhoduje o hospodářství země a všech jejích vnitřních i zahraničních záležitostech, zatímco žena se má starat o děti, domácnost, muže, tedy vařit, prát, žehlit, uklízet..., jelikož by na ty „mužské práce“ nestačila.
     Tyto představy padají, protože jsou nesmyslné, a naopak se ukazuje, že se ženy dovedou uplatnit v politice, ve veřejné správě, ve všech zaměstnáních, v kultuře, v umění, prakticky v každém sportu, zkrátka ve všem, a kromě toho jim stále zůstávají na bedrech (převážně) i všechny tradiční role a úkoly. A jistě není třeba připomínat jedinečný úděl ženy – rodit děti. Zdá se, že je nyní na mužích, aby dokázali, že i oni umí zastat podceňované „ženské práce“. Jinak by se totiž mohlo stát, že se muži ocitnou v pozici trubců, kteří ztratí pro ženy význam, když splní svou oplodňovací úlohu.
     Přesto se ale čas od času objeví v médiích feministický článek, který hovoří o jakési domnělé válce mezi ženami a muži. Podle mě nic takového neexistuje a feministky a feministé se začasto vlamují do otevřených dveří a tropí víc škody než užitku, když staví ženský a mužský svět do protikladu ve snaze dokázat, jak jsou i teď ženy stále utlačovány přežívající patriarchální společností. Aby mi bylo rozuměno – myslím si, že feministky (jako dříve sufražetky) mohou vykonat mnoho pozitivního pro plnou emancipaci žen. Mám za přínosné, snaží-li se dosáhnout spravedlivějšího postavení žen ve společnosti. Bylo by jen pozitivní, kdyby se lidi oprostili i od zbytků staletých předsudků, stereotypních představ, a kdyby to mělo znamenat zakotvení důstojného postavení žen ve společnosti, pokud jim je upíráno.
     Ale dělení světa lidí na ženský a mužský? Ženy a muži jsou totiž jediný živočišný druh, a tak spolu prostě žijí v jediném světě, a až na výjimky časově a místně velmi omezené, nikdy nežili odděleně. Nejsou ani protipóly ve smyslu dvou konců magnetu, nýbrž v napětí protikladu jin a jang tvoří celek, jsou dvěma formami téhož. Síla jin a síla jang jsou dvě spojené části jednoho celku, jin (ženskost, tma, pasivní síla) a jang (mužská, světlá, tvořivá síla) jsou popisem doplňujících se opaků a nejsou absolutní, proto jakákoli dichotomie jin a jang bude z jiné perspektivy vypadat opačně. Všechny síly v přírodě mají oba dva stavy, a ty jsou v neustálém pohybu. Každá věc se dá popsat jako zároveň jin-jang. Jedno nemůže existovat bez druhého, tak jako den nemůže existovat bez noci. Jin a jang jsou přitom obsaženy v každém člověku, nikoli jedno jen v ženách a druhé jen v mužích.
     Touto východně filozofickou vsuvkou, při jejímž popisu jsem si pomohl Wikipedií, chci říct, že muž není žena a naopak, a proto se chovají tak, jak je jim přirozené. Nemá tedy smysl podivovat se tomu, že muži chápou ženy mužským pohledem a ženy muže zase tím ženským. Tím méně na tomto základě tvrdit, že muži ženy nechápou vůbec, že nerozumí ženskému světu. Chápat, že každý chce mít svou důstojnost, nechce být ponižován, urážen, využíván a zneužíván, takové empatie jsou schopni téměř všichni. A víc není nutné. Naproti tomu je potřeba ono jin-jang napětí, protože díky němu vznikají vztahy, dějí se události a odehrává se život. Dogmaticky: co bůh činí, dobře činí (ateisté, nechť nahradí boha přírodou). Role však, až na ty základní, dány nejsou, ty se vyvíjejí. A to je přece parketa pro feministky.
     Chtít ovšem, aby muži cítili jako ženy a chovali se k ženám jako k mužům, je scestné. Zrovna tak je hloupost současně hartusit na uspořádání společnosti podle mužů a bojovat proti němu tím, že budou na půdorysu patriarchální společnosti ženy dokazovat, jak se mužům ve všem vyrovnají. Tím totiž prozrazují, že ono uspořádání přijímají za své a jen v jeho mantinelech revoltují, což působí groteskně. Ženy se nepotřebují mužům vyrovnávat. Už dávno totiž dokázaly, že zastanou cokoli a nemusejí přitom přestat být ženami. A zvlášť komické je, když feministky nutí nespokojenost s vlastní pozicí a údělem všem ženám, ať ji pociťují či ne.
     Jelikož je například pravdou, že ženy páchají zločinů nesrovnatelně méně než muži, a to má příčinu také hlavně v patriarchálním uspořádání světa, měly by feministky v duchu svého boje za představu, že se ženy ve všem mužům vyrovnají, usilovat vlastně o to, aby bylo více zlodějek, podvodnic, vražednic a lup… No, ten výčet nemusí být úplný.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

11.11.2017 23:18:36Gora
redaktor poezie a prózy

Hezky napsané, ne všichni muži by s tebou asi souhlasili...leckde přežívá patriarchární výklad rodiny. I v dnešní době. Lupiček apod.není tolik jako lupičů...ale ženské věznice prý přesto praskají ve švech. Vzpomenu-li třeba na manželé Stodolovy, žena se vyrovnala muži stoprocentně.-( 

Asi před dvěma roky tady probíhalo takové literární "klání" - autoři versus autorky, na základě tvorby Lnice, a byla to velká legrace.

Je otázka, zda mladí sdílejí názor, že jin a jang jsou nedělitelnou součástí všehomíra...nejvíc in je prý v současné době homosexuál s psíčkem a nebo mamma hotel:-)


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.