Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+11 neviditelných
Punta Carabbida
datum / id13.11.2017 / 483247Vytisknout |
autorkvaj
kategorieVolné verše
zobrazeno514x
počet tipů8
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Punta Carabbida

na začátku roste opuncie
tisíci ostny se hrotí 
trny se brání oranžové plody nopálu
ale neubrání

z Olieny
závratně serpentinami 
lesem dubů s divným listovím
dole v údolí
husté oranžové střechy 
nízkých domů

oslnivě bílý kamenopád v zeleni
klopýtám výš
jako můj pohled 
po bílých balvanech

v zatáčce u napajedla
čekají koně na turisty
před vyhlídkou se skalním hradem
pod dubiskem domek z kamení 

věže skal
pokroucené špičáky
bizarní zuby horského hřebenu
z hliněných svahů se na ně šplhá
zelený plak keřů
tak jako já

bezútěšnou stráň
oživují temně zelené ostrůvky
šedý vrchol na dosah

pak je všechno níž 
a do dálky oči uhání
až tam
kde tuším 
ze všech stran moře

k dokonalosti schází 
jen bolest cesty dolů

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

02.12.2017 17:46:12kvaj
redaktor prózy

Dobře. Děkuji. Podívám se na to.

01.12.2017 11:10:13Umbratica

Bavili jsme se spolu o překladech z ruštiny. Myslela jsem,že jsem už všechno smazala,ale když jsem se ted' probírala starými básničkami,zjistila jsem,že jeden překlad Lermontovovy Plachty tu ještě je. Takže - když bys měl zájem můžeš si to přečíst. Dneska už bych to snad přeložila líp.

27.11.2017 11:38:08kvaj
redaktor prózy

Jistě, možné je všechno.

27.11.2017 09:32:46Umbratica

Poezie pro mě zatím prioritou není. Ale až budu mít více času,pak - kdo ví ?

23.11.2017 11:27:05kvaj
redaktor prózy

Nemyslel jsem vzdát se něčeho, ale stanovit si priority.

23.11.2017 11:08:56Umbratica

Nechci se vzdát ani botaniky ani poezie ani dalších svých zálib. Konec konců mám výhodu,že mohu přehodit výhubku. To každý nemůže.

23.11.2017 11:03:10kvaj
redaktor prózy

Rovnováhu, říkáš. To je otázka perspektivy pohledu, který stav budeš považovat za rovnovážný.

23.11.2017 10:52:12Umbratica

Jasná volba ? Je třeba hledat a nacházet rovnováhu. Zlatou střední cestu.

23.11.2017 10:48:58kvaj
redaktor prózy

Uniká mi, v čem je problém? :-) Píšeš, že tě rostlinky zajímají víc, tak je volba jasná. Nebo ne?

23.11.2017 10:19:29Umbratica

Já mám ale frustraci z volby. Problém je v tom,že mě asi přecejen víc zajímají rostlinky než literatura a že mám rozpracováno tolik pokusů,že se nejspíš(pokud se důchodu dožiju) bude věnovat literatuře jen v zimě.

23.11.2017 10:13:11kvaj
redaktor prózy

Tak já už v důchodu jsem a s mentální kapacitou asi problém nemám. Teď jsem dokončil knížku o historii školství v jedné obci (vlastně teď už dlouho pražské části), píšu různé statě, a další věci, které ale nemůžu veřejně ventilovat. Jak dlouho si člověk udrží mentální kapacitu, záleží podle mě jednak na fyzickém i duševním zdraví a jednak na tréninku mozku. Potíž je daleko víc s tím, aby se člověk přinutil něco dělat. Říká se, že když člověk nechce, je to horší, než když nemůže. Jaké má kdo limity, o tom většinou nemá ani přibližnou povědomost.

23.11.2017 09:58:01Umbratica

Ráda bych se nějakými básníky zabývala soustavně. Pořád si říkám : to až v důchodu. Ale bude mi na to ještě stačit mentální kapacita ?

20.11.2017 12:16:18kvaj
redaktor prózy

 Tak ono nebylo divu, žila v Praze relativně jen krátce (jak jsem si to teď osvěžil). Kdysi jsem četl paralelně básně Cvetajevové a Rilkeho, což bylo zajímavé.

O Chlebnikovovi - jak říkám, něco ano, něco ne. Já se ale o žádnými básníky nezabývám soustavně. Spíš jdu po tom, co mě momentálně zaujme, a pak se zase věnuji něčemu jinému.

 

20.11.2017 11:10:30Umbratica

Cvetajevová žila po revoluci v Československu. Její dílo bylo v té době prakticky neznámé.

Způsob,jakým píše Chlebnikov,mne nikdy nezaujal natolik,abych se jím více zabývala.

S tím posunujícím se středověkem měli W.+ H. svatou pravdu.

20.11.2017 10:55:14kvaj
redaktor prózy

Řekl bych, že Chlebnikov se dost vymyká katagorizaci. Už to, jak bývá zařazován, totiž jako živelný předchůdce ruských futuristů, svědčí o tom, že si s ním literární teorie poněkud neví rady. Nejsem si jistý, ale myslím, že ho ani Nezval nezařadil do svých Moderních básnických směrů. Mně některé jeho básně imponují, a jiné mě nechávají chladným. Bloka jsem tak trochu minul, Cvetajeva  - to je jasně. Ona žila také v Čechách, nebo se pletu?

A s tou klasikou jsi mi připomněla, jak kdysi Werich a Horníček meditovali v jedné ze svých forbín o středověku, jak se posouvá stále dopředu, protože střed věků musí být od obou konců stejně vzálen. Jenže zatímco začátek věků je konstatntní (a jen proto, že nikdo neví, kdy to přesně začalo), tak konec jde stále dopředu a tím pádem se logicky musí i středověk posouvat dopředu. A jednou naši vzdálení potomci budou na naši dobu hledět s despektem jako na středověk. U básníků a literátů je to markantní - co nezval nazýval moderními básnickými směry, považujeme my už za klasiku.

20.11.2017 10:06:09Umbratica

Velemír Chlebnikov - to je moderna daleko progresivnější než všechno současné. Ale můj šálek čaje to není. Z ruských básníků počátku dvacátého století se mi nejlépe líbí Alexandr Blok,Osip Mandělštam nebo Marina Cvetajevová. To ovšem všechno jsou ještě "klasici".

16.11.2017 11:38:10kvaj
redaktor prózy

Já nejsem vysloveně na romantiku, tedy ne výhradně, ale romantické básníky mám rád a klidně to přiznávám. Nepotřebuji se nutit za každou cenu do postmoderní polohy. Je ale fakt, že s překlady a s romatikou tady asi moc velký úspěch netrhneš. Na druhé straně je kolikrát lepší mít jen pár ohlasů, které vyjadřují upřímný zájem.

No jo, Petöfi, na toho bych si nevzpomněl, ale díky za to, že jsi ho připomněla. Teď mě napadá - co říkáš na Velemira Chlebnikova, i když to není romantický básník.

16.11.2017 11:09:59Umbratica

Báseň Parus (Plachta) jsem překládala asi šestkrát. Bylo to tady na Písmáku,ale díru do světa to neudělalo. Překlady klasiky tu nikoho moc nezajímají.  Na romantismus tady budeme asi jen my dva + ještě tak dva tři další. (Odhaduji dle počtu tipů za své překlady)

Text který uvádíš mi připomíná jiného romantika než Lermontova - Sándora Petöfiho.

Píšu jen tak po paměti,nemám už čas to hledat na netu :

 

kéž jsem jak strom a blesk mi rozetne můj kmen

či bouře s vichřicí mě vyrve po kořen

 

petöfi tuším skončil jako nezvěstný. Pro romantika ideální smrt.

 

16.11.2017 10:57:15kvaj
redaktor prózy

To máš nejspíš pravdu, že dům nebo strom na skále je jedním z mých témat, která se vmém psaní vždy po čase znovu objeví. Už kdysi dávno (několik desetiletí nazpátek) jsem napsal třeba toto:

LETNÍ BOUŘKAI velký strom se někdy zlomí,zapraská a v bezvědomírozčísne se,když výboj do nějzapíchne se.Zahřmí hroma rachot táhne oblohouk uzoufání zčernalou.A najednou už boroviceneční nad skálou.

Ber to s rezervou, je to hodně staré. A to jsem tehdy neznal tu Lermontovovu báseň o borovici. Jinak je Michail Lermontov můj oblíbený básník. Vzpomínám si, že ještě hluboko za socíku vyšel v Mladém světě o Lermontovovi článek, který se jmenoval "Na obzoru plachta bílá". Později otiskli reakci nějakého chytráka, který upozorňoval, že "Na obzoru plachta bílá" je název románu Valentina Katajeva a že by měli redaktoři vědět, co zná každý průměrný čtenář. K jeho reakci napsal autor, že každý průměrný čtenář ví, že "na obzoru plachta bílá" je verš z Lermontovovy básně a Katajev jej použil jako název svého románu. Tak to jen na okraj.

S básní Burevestnik mám spojenou také jednu historku. Ve třetím ročníku na střední škole jsem absolutně kašlal na tehdy povinnou ruštinu a kantorka mě vyvolala, abych v ruštině vykládal o Maximu Gorkém. Já jsem řekl: "Gorkij napisal Burevestnik." Ona: "No a dál." A já jsem odpověděl v češtině: "To je tak všechno, co dokážu o tomhle spisovateli povědět v ruštině." Ona na to: "Ale to je dost málo. Bude to nedostatečná a je to od vás velký risk, neboť je už třetí a vypadá to na postupovou zkoušku." No ale nakonec jsem šťastně odmaturoval. :-)   

16.11.2017 09:30:18Umbratica

Určitě. Je to v podstatě stále stejné téma. To téma mi připomíná romantické básníky. Třeba Lermontov psal o borovici na skalním útesu nad mořem zmítané bouřemi a Gorkij napsal(mnohem později) přímo báseň Bouřňák.(Burevestnik). - Cítím to tak,že se tvoje téma Sokolího domu k něčemu takovému blíží.

14.11.2017 16:15:04kvaj
redaktor prózy

Ahoj, Yane, díky ti.

14.11.2017 14:58:50Yan73

Mně se tro též líbí. Dávám tip. Ahoj Y.

14.11.2017 10:22:48kvaj
redaktor prózy

Já jsem se tam podíval s dcerou, která vzala mě a manželku s sebou, neboť se účastnila v Olbii MS v judu, takže jsme to pojali také jako dovolenou. Už loni nás lákala do USA do Miami, kde bylo také mistrovství světa, a pak odletěla na západ a po trase Salt Lake City, Las Vegas a Los Angeles se podívala do Utahu, Nevady a Kalifornie, do nějakého národního parku tam apod. Strašně rádi bychom s ženou tenkrát jeli, ale pomáháme druhé dceři s naším vnoučkem a také by to bylo finančně dost náročné. 

14.11.2017 10:01:59vesuvanka

Jardo, díky. Na Sardinii jsem nebyla, Giara di Gesturi znám z fotek, které mně poslala přítelkyně, a tak jsem se snažila o této zajímavé přírodní rezervaci  dozvědět něco víc - zaujala mě i geologická minulost této plošiny. Pro mě to byla novinka.  Pokud se týká výstupů a obtížných sestupů, vím moc dobře, o čem píšeš. Pro mě byly sestupy vždy mnohem obtížnější a když byly svahy  strmé, lezla jsem často pozpátku.

14.11.2017 00:29:33kvaj
redaktor prózy

Je to tak, Jani. Jsou nádherné. K focení také. Na jih Sardinie jsem se nedostal. Jenom na severu - Olbia, Oliena a na druhé straně Alghero.

14.11.2017 00:16:07vesuvanka

Jardo, díky. Duby jsou  nádherné a inspirují k malování. V jižní části Sardinie  roste i dub korkový (Qercus suber) na čedičové náhorní plošině Giara di Gesturi, kde žijí divocí sardinští koně. Je to velmi zajímavá oblast s bohatým společenstvím rostlin. Mě také fascinuje příroda, a to živá i neživá.

13.11.2017 23:49:19kvaj
redaktor prózy

Tak tohle bylo na Sardinii. A tento výstup nebyl až tak náročný, akorát pro mě, protože mám revmatoidní artritidu a v jednom koleni ještě artrózu. Vlastně výstup jsem zvládl taky v pohodě, pro mě je kruté jít dolů. Dolů jsem slezl jenom kvůli tomu, že jsem musel.

Díky

13.11.2017 22:11:40Dodola

Připomíná mi to Korfu s naším téměř sebevražedným výstupem na Pantokratoras

13.11.2017 20:08:14kvaj
redaktor prózy

V tom pohoří Gennargentu jsou tyhle duby asi nejčastější stromy. A jsou moc hezké. Stromy mě totiž fascinují, kromě vodních ploch a toků, oblačné oblohy a vlastně celé přírody. Zvířata mě fascinují taky.

13.11.2017 19:21:13vesuvanka

Jardo, děkuji za odpověď. Jasně, "s divným listovým" je zajímavější a zní to poetičtěji než botanický název dubu.

13.11.2017 18:23:36kvaj
redaktor prózy

Děkuji, Jano. Ano, byl to dub cesmínovitý. V básni jsem ale napsal "s divným listovím", protože se mi to zdálo zajímavější.

13.11.2017 17:29:30vesuvanka

Krásná báseň, která mě potěšila a vtáhla do atmosféry velmi zajímavého vápencového útvaru  na Sardinii. "Kamenopád" je výstižný. Zaujal mě i popis vegetace, nejen opuncie, ale i duby s "divným listovím"  - mohl to být stále zelený dub cesmínovitý (Quercus ilex), který má tuhé podlouhlé listy bez  typických laloků, trochu podobné listům vavřínu (bobkovému listu).

TIP a přidávám mezi oblíbené :-)))

13.11.2017 13:36:24kvaj
redaktor prózy

Díky, Alice. Tys to spojila se sokolím domem?

13.11.2017 13:33:51kvaj
redaktor prózy

Díky, Irenko. Něco z tvých připomínek jsem akceptoval.

13.11.2017 11:07:46Umbratica

Ano,kvaji,to je ono . Tahle verze tvé básně o domu na skále se mi líbí nejvíc. - Tip.

13.11.2017 09:43:01Gora
redaktor poezie a prózy

malinko bych tady přehodila slovosled - jinak hezké exotické výjevy:-)

tisíci ostny se doširoka hrotí  - doširoka se-do výšky jen mimochodem - to bych vynechala, nebo náhodně místo mimochodemtrny se brání oranžové plody nopálu - oranžové plody nopálu se brání trny...



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.