Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+18 neviditelných
Jeden den v životě člověka
datum / id17.11.2017 / 483353Vytisknout |
autorMovsar
kategorieÚvahy
zobrazeno317x
počet tipů2
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Jeden den v životě člověka

17.11.2017. Už o časné hodině, když den se ještě jen rodí, přinášeli k památné zdi věnce a svíce. A skláněli se jeden po druhém a slzy jim kanuly na plameny těch svící a zhášely je; a tak je znova zapalovali a slzy stírali z tváří kapesníky.

První mezi všemi ale na místo přišel On. To den se, snad z bázně, snad z nezměrné úcty k Němu, rodit ještě ani nezačal. To On přicházel cestou od řeky jako samotné slunce, se svatozáří kolem laskavé tváře působil nadlidsky. Pan Andrej.

Z bočních ulic, z domů, z okolních čtvrtí i okresních měst, z kraje, z celé země, ba i zpoza hranic náhle přicházeli za ním lidé bez rozdílu pohlaví, rasy, vyznání, mladí, staří, nemocní, chudí i bohatí. Ti všichni šli za hlasem svého srdce, neboť On již zcela zaplnil jejich srdce.

A i přes šum davu bylo slyšet, jak si mezi sebou povídají: To On rozsvítil světlo nad našimi hlavami, zemi rozsvítil zlatem polí… Jednou mu vystaví nad Prahou mauzoleum, a to bude zářit do daleka jako hvězda vzpomínky a smutku, jako pyramida v Gize… A někdo taky říkal: Večer co večer šeptám své dcerce: Spi, slunko mé, na Čapím hnízdě do noci okno svítí. To pan Andrej nad tvým spánkem bdí… A jiný pak také říkal: Pavlovské triády lásky-víry-naděje již není zapotřebí, vše se proměnilo v jediné jméno, a tím jménem je Andrej… A další zas: Pan Andrej, jeden z lidí, co z hnízda, akademie, polí i těžních klecí dnes života náš za štěstím řídí… A jakási žena, s pohledem horečnatým volala do davu: Kde matka děcku na kolébce zpívá, tam Andrejovo jménu uslyšíš…

Poznenáhlu celá slavná Národní ulice šuměla jako úl slávy, v němž není místa pro válečné štváče, kde není místa pro svár a nenávist.

A na to celé hleděl svým tolik laskavým a dobrotivým pohledem On. Někoho pohladil, jinému dal i tisícikorunu; ale všem, úplně všem dal hřejivý dotek štěstí. Když kladl věnce, nekonečný zástup utichl v zbožné úctě. Někteří poklekli a někteří s rozepjatými pažemi jako cípy živé hvězdy ulehli tváří k zemi. Bylo vidět, jak po rtech všech jde tichá modlitba za Andreje. Neboť kdo přijme jeho, ten nalezne sebe sama, tomu bude i jen pomyšlení na jeho jméno sladší než kapky strdí, tomu i jen pomyšlení na jeho jméno bude sladší než rty krásné ženy. Jen ten nalezne štěstí. 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

23.11.2017 05:12:52upupa

Bohužial v nej berú inšpiráciu aj mnohí dnešní moralisti, a vôbec to nemyslia zo srandy.

22.11.2017 22:46:25Movsar

díky, upupo, porávě v oslavné literatuře50. let jsem bral inspiraci.

22.11.2017 20:19:50upupa

Som myslel, že je to o Stalinovi.

Dobre som sa bavil. Ľudia sú nekonečne blbí!

19.11.2017 19:44:38Josephina

Jak řekla Martička, lidem je to už jedno, budou volit třeba růžový nebo bleděmodrý, ale vlastně čekaj na zázrak! Stejně jako Američani, kteří volili Trumpa (tak je to totiž nejpohodlnější!)

18.11.2017 10:59:46R. L.
Diano, ty nám můžeš bejt taky ukradená a přál bych si, aby sis u Zdi nářků urazila o ní tu jalovou palici. Navždy.
17.11.2017 20:06:20Diana

Jak cynický humor! "On" může být řadě lidí ukradený... i s čapím hnízdem. Chce to jen trochu selského rozumu!


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.