Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jeden den v životě člověka

17. 11. 2017
2
6
803
Autor
Movsar

17.11.2017. Už o časné hodině, když den se ještě jen rodí, přinášeli k památné zdi věnce a svíce. A skláněli se jeden po druhém a slzy jim kanuly na plameny těch svící a zhášely je; a tak je znova zapalovali a slzy stírali z tváří kapesníky.

První mezi všemi ale na místo přišel On. To den se, snad z bázně, snad z nezměrné úcty k Němu, rodit ještě ani nezačal. To On přicházel cestou od řeky jako samotné slunce, se svatozáří kolem laskavé tváře působil nadlidsky. Pan Andrej.

Z bočních ulic, z domů, z okolních čtvrtí i okresních měst, z kraje, z celé země, ba i zpoza hranic náhle přicházeli za ním lidé bez rozdílu pohlaví, rasy, vyznání, mladí, staří, nemocní, chudí i bohatí. Ti všichni šli za hlasem svého srdce, neboť On již zcela zaplnil jejich srdce.

A i přes šum davu bylo slyšet, jak si mezi sebou povídají: To On rozsvítil světlo nad našimi hlavami, zemi rozsvítil zlatem polí… Jednou mu vystaví nad Prahou mauzoleum, a to bude zářit do daleka jako hvězda vzpomínky a smutku, jako pyramida v Gize… A někdo taky říkal: Večer co večer šeptám své dcerce: Spi, slunko mé, na Čapím hnízdě do noci okno svítí. To pan Andrej nad tvým spánkem bdí… A jiný pak také říkal: Pavlovské triády lásky-víry-naděje již není zapotřebí, vše se proměnilo v jediné jméno, a tím jménem je Andrej… A další zas: Pan Andrej, jeden z lidí, co z hnízda, akademie, polí i těžních klecí dnes života náš za štěstím řídí… A jakási žena, s pohledem horečnatým volala do davu: Kde matka děcku na kolébce zpívá, tam Andrejovo jménu uslyšíš…

Poznenáhlu celá slavná Národní ulice šuměla jako úl slávy, v němž není místa pro válečné štváče, kde není místa pro svár a nenávist.

A na to celé hleděl svým tolik laskavým a dobrotivým pohledem On. Někoho pohladil, jinému dal i tisícikorunu; ale všem, úplně všem dal hřejivý dotek štěstí. Když kladl věnce, nekonečný zástup utichl v zbožné úctě. Někteří poklekli a někteří s rozepjatými pažemi jako cípy živé hvězdy ulehli tváří k zemi. Bylo vidět, jak po rtech všech jde tichá modlitba za Andreje. Neboť kdo přijme jeho, ten nalezne sebe sama, tomu bude i jen pomyšlení na jeho jméno sladší než kapky strdí, tomu i jen pomyšlení na jeho jméno bude sladší než rty krásné ženy. Jen ten nalezne štěstí. 


6 názorů

upupa
23. 11. 2017
Dát tip

Bohužial v nej berú inšpiráciu aj mnohí dnešní moralisti, a vôbec to nemyslia zo srandy.


Movsar
22. 11. 2017
Dát tip

díky, upupo, porávě v oslavné literatuře50. let jsem bral inspiraci.


upupa
22. 11. 2017
Dát tip

Som myslel, že je to o Stalinovi.

Dobre som sa bavil. Ľudia sú nekonečne blbí!


Josephina
19. 11. 2017
Dát tip

Jak řekla Martička, lidem je to už jedno, budou volit třeba růžový nebo bleděmodrý, ale vlastně čekaj na zázrak! Stejně jako Američani, kteří volili Trumpa (tak je to totiž nejpohodlnější!)


Diana
17. 11. 2017
Dát tip

Jak cynický humor! "On" může být řadě lidí ukradený... i s čapím hnízdem. Chce to jen trochu selského rozumu!


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru