Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+1 neviditelných
Mohyla jednoho slova
datum / id18.11.2017 / 483371Vytisknout |
autorMovsar
kategorieÚvahy
zobrazeno314x
počet tipů6
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Mohyla jednoho slova

Výročí 17. listopadu opět, jako každý rok, vyplavilo do veřejného prostoru slovo svoboda. Stejně jako mnoho jiných velikých slov je i ono používané na dluh. Vědí politici, co říkají, když právě  tolik zvýrazňují slovo svoboda?

Bylo by příliš obtížné pouštět se do definice pojmu svoboda. Museli bychom podniknout nesnadný ponor do historie, na který nezbývá čas ani místo. Lze namísto toho učinit jiný podnik, a totiž analyticky se ptát, jak správně slovo používat, tj. ptát se, zda je slovo použito v odpovídajícím referenčním rámci.

Není pochybností o tom, že před rokem 89 byly mnohé svobody omezené; a že po roce 89 došlo ke změnám. Tak triviální konstatování ovšem od politiků diváci televizního zpravodajství jistě neočekávají. Přesto jako by se v těch prohlášeních nic více nezaznívalo, jen jakási prostá pieta, věty kladené k mohyle jednoho slova.

Klíčovým momentem při užití slova svoboda v našem smyslu, tedy politických změn, je jiné zásadní slovo: smysl. Osvobodili jsme se přelomovým rokem 89 ke smyslu?

Nejčastěji politici hovořili o svobodě slova. Bere ale dnes ještě někdo vážně, co se říká? A lze to vůbec v té záplavě žvástu? Zmiňovali taky svobodu cestovat, „vidět svět“. Nestalo se ale z cestování jen prostoduché obrážení zeměkoule, něco jako velká zábavní show? Zmiňme taky – politiky spíše zamlčenou – možnost svobodně konzumovat. Je ale Lipovetského „demokratizace luxusu“ tím, co by člověku umožňovalo smysluplnější život? Mohu si sice vybrat z padesáti typů mobilních telefonů za dostupnou cenu, ale přibližuje mě to nějak smyslu?

Slovo svoboda se ve významu natolik zadlužilo, že už je nelze brát příliš vážně, slyšíme-li je v rámci nějaké fráze, setřelo se jako obrázek z ošoupané mince. Jediný způsob, jak je opět učinit podstatným, je nezapomínat stavět mu do výrokové cesty pojem smyslu.  

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

23.11.2017 09:49:50Umbratica

Jisté knihy četl a bude číst vždycky jen malý počet lidí. Jde ale o to,aby se k nim ten malý hlouček čtenářů mohl vůbec dostat. Občas taková věc může pohnout dějinami.

Ovšem každá mince má dvě strany. Kdyby se šlechtický synek Vladimír Uljanov nedostal k Marxovým spisům ,nezemřelo by možná několik desítek milionů lidí. 

20.11.2017 19:04:19agáta5

nevybízím :) jen diskutuju :) možná jsem měla uvést věk a stav zdraví třeba... ono je těžké zapojovat se do společenského dění, když ... ale vlastně já pro společnost dělam hodně věcí...pořádám kurzy, zvu si lidi, co se chtějí něčemu naučit, jezdím na kurzy. Před pár lety jsem i učila, ale po dvou infarktech už to nejde... a ani chuť není přemlouvat, protože příklady už netáhnou... ale to určitě taky znáš... navíc proč se stýkat s lidmi, kteří jsou na tom úplně jinak, z toho jsem dávno vystřízlivěla... život je tak krátkej

20.11.2017 16:25:27Movsar

diano, filosofii bych za vědu neoznačil, i když se tenhle příměr používá. je to spíš taky taková literatura. k myšlení vlastním mozkem, to bych byl opatrný. fil sice zná pojem autorirty první osoby, tzn že vědomí je naše a je možné přiznat nám je, ale je utkáno z přesvědčení, tužeb, názorů i předsudků, kterým se učíme a nikdo z nás jich není ušetřen. učíme se všemu tomu jako jazyku, někdy více, jindy méně dobroviolně. takže představa, že se lze vyhnout předsudkům a myslet zcela svobodně, je bláhová. nikdy se to nepoadří, naše propoziční postoje vždy budou zatíženy společenskými vazbami, intersubjektivitou, nikdy se neočistíme od omylů, chyb a nestaneme se čistě rozumnými bytostmi. i samotné slovo rozum je problematické, i ono je zaneseno iluzemi a balastem západní metafyziky. závěr: osvobodit se k "vlastnímu rozumu", jakési esenci správnosti (pravdy?) nelze. lze se jen donekonečna přít a sem tam se na něčem shodnout.

agáto, tady trochu nebezpečně vybízíš k uzavření se do svého světa: uvnitř mám svobodu a za vraty je to špatné. ale to je právě jeden z důvodů dnešní krize společnosti: lidi se uzavírají do svých světů, někdo si hraje s mobilem, někdo jezdí na výlety, někdo zařizuje domácnost a co se děje venku je už fuk. péče o veřejný prostor, sdílení jednoho světa, a ne světa atomizovaného do milionů jednotek, je předpokladem rozumné,/odpovědné společnosti.

umbratiko, jistě, s knihami byla potíž, stejně jako s volbami. ale na druhou stranu, dneska je situace opačná a k lepšímu stavu věcí to nevede; lidi nečtou než poptituly a volí omezené politiky. určitá míra nesvobody (zejména ve smyslu omezených možností) je podle mě ideální klima pro porozumění věcem, pro tvorbu (ostatně, proč ubylo dobrých básníků, spisovatelů/kunderovy romány tady a v francii např/, filosofů, filamřů.      

20.11.2017 10:58:21Umbratica

Nejsem nějakou bezvýhradnou obdivovatelkou současného režimu,ale jsem mu vděčná za určitý aspekt politické svobody,na který jsi ve svém výčtu zapomněl. Jsem věčná za (relativně )svobodný  přístup k informacím. Nezapomínám totiž na situaci,kdy jsem musela nosit do vědecké knihovny potvrzení z fakulty,že jisté knihy potřebuji pro svou ročníkovou práci. Teprve pak mi je půjčili. - Byly ovšem i jiné knihy,ke kterým jsem se za minulého režimu nemohla dostat vůbec. - Tip za téma k diskusi.

19.11.2017 18:56:20agáta5

sami si zavíráme dvířka ke svobodě.. protože jsme ji vlastně ani nepoznali.. stále za nás někdo rozhodoval a možná právě babiš je oslavován proto, že se navenek o lidi "stará"  a slibuje jim chytře ty lepší zítřky... a i kdyby měl na čele vytetovaný že je grázl, čtvrtina lidí by to stejně neviděla... obyčejný lidi ho volili protože uzákonil pro podnikatele etc a co si budeme namlouvat, jsme smečka závistivců.. když kolikrát slyším od starších lidí.. zlatí komunisti..chce se mi blejt

ale třeba jsem mimo .. já mám svojí svobodu uvnitř a taky za vraty... venku holt musím občas ustoupit ze svý svobody ale to je kvůli tomu žvanci...

tobě tip

19.11.2017 17:57:34Diana

Mám technické vzdělání, to říká vše. O filosofii vím, bohužel, velmi málo, ale uznávám ji jako královnu věd. Nejsem pravděpodobně schopná říci něco nového o tak prastarém tématu.  Pokusím se přesto vyjádřit svoji definici svobody. Především je to myšlení vlastním mozkem bez omezení svými předsudky, cizí propagandou, cizí manipulací a vlastním strachem ze závěrů svého přemýšlení. S tím souvisí možnost žít a jednat podle rozumu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Všechny asi naštvu tím, co teď napíši. Necítím ani nejmenší nesvobodu vinou současné politické situace. Daleko větší problém je odstranit vlastní předsudky, získat nadhled, přemýšlet  o všem se zdravou skepsí, ověřovat si  správnost  toho, k čemu jsem dospěla. Ano, vlastní svobodu si často omezujeme my sami....

19.11.2017 10:59:52Movsar

jen poznámky: exupery nebyl zdaleka první, kdo o řeči takto myslel, dávno před ním to filosofie tematizovala.

pokud jde o "představu" a "pociťování" slova, asi bych volil jiné termíny i formulace, tyhle příliš nesedí. se slovy se učíme zacházet, tj používat je adekvátně situacím; můžeme ale taky vytvářet nové slovníky nebo slova stará používat v nových kontextech, překonávat gramatická klišé. co je tedy tvá, a prosím něčím nová, definice slova svoboda?  

19.11.2017 10:43:37Diana

Slovo svoboda, stejně jako jiná velmi závažná slova, například pravda, pochopení, tolerance, láska a další, jsou snadno zneužitelná a často zneužívaná. "Slova jsou pramenem nedorozumění", jak už věděl Exupery. Abychom si rozuměli, o čem konkrétně mluvíme, je třeba definovat svoji představu a svoje poci'tování toho slova. 

18.11.2017 22:23:30Movsar

nevím, který to byl a co řekl, ale ani mě to neudivuje. z politiky se stal spektákl.

18.11.2017 22:22:11aleš-novák

ano.

co pak říci ó kandidátu na presidenta, který v rámci oslavovací euforie v řečnické zkratce pohrdnul  celým polistopadovým vývojem?


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.