Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+15 neviditelných
Moře a čas
datum / id26.11.2017 / 483536Vytisknout |
autorkvaj
kategoriePovídky
zobrazeno224x
počet tipů3
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Zařadil jsem tento text mezi povídky, protože jsem nenašel vhodnější kategorii, ale je to črta

Moře a čas

     Každou chvíli to začne. Už je vidět tenký růžový proužek nad kopcem za mořskou lagunou. Nad krajem se rozléhá ticho a já vyhlížím z terasy barevné divadlo svítání. Obloha bledne v nepřetržitém plynutí času. Brzy rozeznávám oblaka od siluety hory. Odspodu se do nich vpíjí stále více růžové, která se zanedlouho rozvrství do barevného spektra od růžové přes červenofialovou, nesčetné valéry červeni a modři až po temně modrofialovou, která přechází do světlající černi končící noci. 
    Čas a vzdálenosti jsou relativní. Před pouhými patnácti hodinami se s námi vzneslo letadlo z letiště ve vnitrozemí na padesáté rovnoběžce, a teď už sleduji rozbřesk v ostrovní zátoce. Tváří v tvář úsvitu tady však zároveň hmatatelně cítím, jak čas běží, bezustání a spojitě. Totiž naopak. Všechno vzniká, trvá a pomíjí v čase, který je z lidského hlediska veličinou absolutní. Ráno přichází neodvratně. Přímo nad hlavou se zvolna ztrácejí hvězdy zimního souhvězdí Orion. Naše hvězda Slunce se „sune“ k obratníku Kozoroha, zatímco my jsme se přemístili blíž k obratníku Raka, přesně o devět stupňů severní šířky. Stačí to, aby tady neklesala teplota pod dvanáct stupňů a v zimě zde bylo většinou kolem dvaceti stupňů Celsia.

     Maso s omáčkou bublá na plotně, špagety se vaří v hrnci, a najednou konec, plamínky zhasnou, bomba je prázdná. Z terasy vidím, že po náměstíčku pod ní právě kráčí žena, která to má tady v rezidenci všechno na starosti.
     „Gas finito!“ volám na ni italsky.
     „Ajajaj,“ odpovídá ona.
     Údržbář s plynovou bombou na rameni je tu ale za pět minut a můžu dál kuchtit. A pak že se lidé různých jazyků nedomluví.
     
     Odpoledne maličký český judista v městské sportovní hale mrskne svým německým soupeřem o zem – ippon, za 17 vteřin je po zápase. Finito! Jenom jeden v moři duelů judistického mistrovství světa.

     Den míří k večeru a já za koupáním. Zatím vidím jen úzký proužek bílé pláže, koukají z něj dvě hlavy, mužská a ženská. Potom už dovádivý příboj v mírných vlnkách doráží na písek. Je příjemné v něm šlapat bosýma nohama, nekonečně proměnlivé zelenomodré moře před očima, nad ním nesmírnost nebeské modři a mezi tím jen chvějící se tenká linie. Břehy lemují zamlžené hory, oblohou táhnou oblaka a pod nimi teď plavu ve vodě, která je slaná vinou sladkých řek. Řeky přinášejí všechny ty soli, které se tady koncentrují.
     Je to jen záliv, ale vodní spousty mi poskytují pocit nesmírnosti, nekonečnosti, volnosti, věčnosti v neustálých změnách symbolizovaných nikdy neutichajícím vlněním, jež připomíná zase plynutí času. V tom ustavičném sluncem zlaceném a stříbřeném ligotání hladiny jako by se zhmotňoval čas. Plavu stále dál a před sebou mám odpověď na otázku po věčnosti. Je nikdy nekončící změnou. Musím ale zpět na břeh, neboť já věčný nejsem. Jednou přijde konec! Přeměním se na energii, živiny a soli, které řeky spláchnou do moře. A všechno začne nanovo, stále a pořád dokola.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

27.02.2018 14:36:52kvaj
redaktor prózy

Děkuji. Mě to také bavilo takhle to napsat. Psát cestopisnou reportáž jsem nechtěl.

27.02.2018 12:40:09Lakrov
redaktor prózy

Bavilo mě psát takovéhle subjektivně pojaté cestopisy, dokud mi bylo dopřáno  cestovat. Dnes je dobré, že mě baví je číst, když už psát nemám o čem...  Tip.  

27.11.2017 21:58:09kvaj
redaktor prózy

Díky, Jardo. Pokud se mi podařilo přiblížit svůj prožitek, pak jsem splnil, co jsem si předsevzal. Bezčasí je krásný výraz.

27.11.2017 13:32:16revírník

Zkouším si tvůj prožitek představovat. Jde to. Může být i můj. V moři jsem vždycky cítil bezčasí. Věčnost.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.