Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+9 neviditelných
Naděje?
datum / id01.12.2017 / 483637Vytisknout |
autorPan Cau
kategorieVolné verše
zobrazeno156x
počet tipů2
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Naděje?

Stoletá vrba na kraji rybníka

vysílá světu svůj vzkaz.

Kostěné brýle na nočním stolku

jen nevěřícně zírají

na novinové titulky,

které jsou tak neoddálitelné.

 

V koutě se krčí secesní lampa,

nechce být svědkem,

už nevěří,

že bude chtít někdy nabízet své služby.

Knihovna dávno na své poslání rezignovala,

knihy jsou v ní řazeny podle barev.

 

Obávám se jen,

že křeslo rozhýbe své krátké nohy

a zmizí někam do dáli.

Mohla by mu nastydnout pružina,

která z něj trčí od minulého století.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

29.01.2018 17:39:09sharene.de.maire

Přijde mi to takové neucelené, některé obrazy se mi ale líbí i tak.

01.12.2017 20:53:01qíčala

Líbí se mi první dvě strofy - mají pro mě kouzlo. Přibližovaného a oddalovaného - co bychom my rádi posouvali. A co posouváme a jsme pak neradi ... co my bychom vlastně?:)

Jen tu poslední si neumím spojit s předcházejícím, respektive něco by tam bylo, ale ta spojnice je příliš křehká - resp. pružná:) Ale ty první dvě mě fakt chytly (ale já jsem jen kolemprocházející nenáročný čtenář ...:)

01.12.2017 17:57:28Dodola

Působí to jako zátiší... to křeslo by tam ale chybělo

01.12.2017 17:08:27cvrcka

je celkem troufalé vrcholit dílo s názvem "Naděje?" strofou uvedenou obavou... :D (tedy jednoznačně podsouvá odpověď "ne, naděje opravdu ne) ( a já jako čtenář...při textu stojím spíš o vlastní otázky než autorovy odpovědi, pokud nejsou opravdu jitřivé a rafinované..)

 

Mně osobně ten text přijde zcela bezzubý. Pozitivní moment vidím v nevěřícném zírání obrouček (doufám, že jsou kulaté :) to člověk úplně vidí ten údiv) a v pužině do minulého století... evokuje stroj času. Jo, jsem na kovový mechanický hejblátka :) 

Jinak mě ta rezignace odpuzuje. A i když mám pocit, že chápu, kam zhruba míříš..."kam ten svět spěje, že mi ujíždí vlak!?" plus nějaká kritika vyhoření, obecné hlouposti..uzavřenosti ... taky smutek, zástava běhu času na malém prostoru, extrahovaná bezvýchodnost blížící se nejspíš smrti, .., tak mě to nezaujalo, nepřesvědčilo, že se mám zamyslet, nepřesvědčilo o čem.

Plochá konstatovaní v řadě za sebou. 

 


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.