Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Naděje?

01. 12. 2017
2
4
808
Autor
Pan Cau

Stoletá vrba na kraji rybníka

vysílá světu svůj vzkaz.

Kostěné brýle na nočním stolku

jen nevěřícně zírají

na novinové titulky,

které jsou tak neoddálitelné.

 

V koutě se krčí secesní lampa,

nechce být svědkem,

už nevěří,

že bude chtít někdy nabízet své služby.

Knihovna dávno na své poslání rezignovala,

knihy jsou v ní řazeny podle barev.

 

Obávám se jen,

že křeslo rozhýbe své krátké nohy

a zmizí někam do dáli.

Mohla by mu nastydnout pružina,

která z něj trčí od minulého století.


4 názory

Přijde mi to takové neucelené, některé obrazy se mi ale líbí i tak.


Dodola
01. 12. 2017
Dát tip

Působí to jako zátiší... to křeslo by tam ale chybělo


cvrcka
01. 12. 2017
Dát tip

je celkem troufalé vrcholit dílo s názvem "Naděje?" strofou uvedenou obavou... :D (tedy jednoznačně podsouvá odpověď "ne, naděje opravdu ne) ( a já jako čtenář...při textu stojím spíš o vlastní otázky než autorovy odpovědi, pokud nejsou opravdu jitřivé a rafinované..)

 

Mně osobně ten text přijde zcela bezzubý. Pozitivní moment vidím v nevěřícném zírání obrouček (doufám, že jsou kulaté :) to člověk úplně vidí ten údiv) a v pužině do minulého století... evokuje stroj času. Jo, jsem na kovový mechanický hejblátka :) 

Jinak mě ta rezignace odpuzuje. A i když mám pocit, že chápu, kam zhruba míříš..."kam ten svět spěje, že mi ujíždí vlak!?" plus nějaká kritika vyhoření, obecné hlouposti..uzavřenosti ... taky smutek, zástava běhu času na malém prostoru, extrahovaná bezvýchodnost blížící se nejspíš smrti, .., tak mě to nezaujalo, nepřesvědčilo, že se mám zamyslet, nepřesvědčilo o čem.

Plochá konstatovaní v řadě za sebou. 

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru