Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+1 neviditelných
ZLATÉ ČESKÉ RUČIČKY - FEJETON
datum / id05.12.2017 / 483761Vytisknout |
autorkuča
kategorieFejetony
zobrazeno187x
počet tipů8
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
ZLATÉ ČESKÉ RUČIČKY - FEJETON

 

   Po několika urgentních dotazech se dcera přece jen vyjádřila. Špitla, že by k narozeninám ráda hodinky. Srdce hodinářského fandy pookřálo a zaplesalo! Nemohla mi udělat větší radost, skvělá volba! Okamžitě jsem z porcelánového pašíka vydoloval těžce uškudlené grošíky a do jednoho je předal dívčím rukám. Jako zkušený hodinový uživatel jsem ještě moudře zamentoroval, jakých parametrů si při výběru všímat; na co rozhodně nezapomenout, čeho se naopak důsledně vyvarovat. Dcera vyslechla, odkývala a vybrala dle svého. Levně znějící asijskou značku bez přídavných funkcí, s displejem určeným pouze bystrozrakým… Hodinky vskutku originální, blyštivě zářící, vzdáleně napodobující náramkový šperk.

   Brzy je obdivovala celá rodinná sešlost. Padala pochvalná slova, zněly obdivné věty. Já se taktně optal, jak draze byla levně znějící asijská značka účtována. Zaštěbetaná odpověď mě proměnila v rosničku - obličej zelený, tělo orosené. Gott mit uns! Kvůli plným ústům jsem kárající přednášku odložil na neurčito a raději se dál věnoval vyzývavým kokoskám a frivolním větrníkům.

   Když babička konečně našla brýle, projevila přání prohlédnout si všechny hodinkové detaily opravdu zblízka. Oslavenkyně chtěla vyjít oblíbené prarodičce vstříc, ale co to? Ouha! Jak povolit pásek, jak dostat hodinky ze zápěstí? Dárek byl nasazen prodavačem již při koupi a výklad o systému zabezpečení dávno zapomenut. Zřejmé bylo jen to, že rozepínací mechanismus se skrývá kdesi na vnitřní straně pásku. Vše titěrné, oslepivě se blyštící – inu dámské hodinky. Teď ve večerních hodinách už prodejce jistě neúřaduje a na zítřejší ranní směně je nutné odložit z těla vše kovové. Nezbylo, než si pomoci vlastními silami.

   Když s hledáním závlačky, patentu, páčky či knoflíku neuspěla samotná oslavenkyně, ujaly se úkolu přítomné ženy. Ale i s dalekozrakými brýlemi byly na problém krátké. O pomoc byli požádáni muži. Ti dosud nečinně vyčkávali a předchozí vyprošťovací pokusy komentovali s jízlivostí pánů tvorstva.

   Vytvořili jsme posloupnou řadu dle stupňů obtížnosti – začne syn, pokud by snad neuspěl, zkusím štěstí já a poslední instancí bude ten nejšikovnější – dědeček. Neúspěch jsme si nepřipouštěli, leč dostavil se. Nic! To nebyl pásek, ale nemilosrdně svírající obruč! Jak pod ni podstrčit vlastní prsty a nahmatat rozepínací systém? Přišel čas změnit taktiku. Ošetřili jsme polámané nehty a dali hlavy dohromady. Atmosféra byla hustá jak srst kanadského pižmoně. Pro člověka se sklony k cholerickým záchvatům téměř k nevydržení. Odešel jsem si zakouřit.

   Po návratu byla situace stejně zoufalá, došlo proto i na zoufalé činy. Babička přísně pohlédla na nepoddajné hodinky a zostra špitla: „Sezame, otevři se!“ Magie nezabrala. Spásný nápad dostal dědeček - řemínek rozebereme vyndáním osiček! Činnost, kterou každý z mužů jistě zná a při troše šikovnosti ji lze zvládnout pomocí obyčejného špendlíku. Nervy drásající atmosféra zřejmě způsobila všeobecný končetinový třes, jen tak lze vysvětlit, proč jehla neustále sklouzávala a bodala do okolní tkáně. Všechno zlé je pro něco dobré  - alespoň vyšlo najevo, že ruka ještě není zcela odkrvená; vpichy se barvily do červena rychleji než krk rozdurděného krocana. Dalším lekcím nedobrovolné akupunktury zabránil dceřin křik. Prý se nenechá zabít. V rámci zachování duševního zdraví jsem opět odešel kouřit.

   Při venkovním nikotinovém dovádění mě najednou osvítil Duch svatý: „Znič už ten debilní pásek, přešmikni ho nůžkama na plech, blbče!“ Jasné jak facka! Okamžitě jsem zdusil marlborový oharek a utíkal zpět. Vnuknutý nápad jsem vychrlil hned ve dveřích a očekával zasloužené ovace. V odpověď zahlaholil bujarý smích. Cože? Vidím dobře? Hodinky dole, krevní řečiště v dceřině ruce opět pulsující! Jak to?

   Během osobní nikotinové pauzy se podařilo manželce nemožné – vsunula, nahmátla, otevřela. Mnou navrhované razantní řešení se najednou jevilo humpolácky zastaralé a trapně směšné. Takhle je to s mojí ženou pořád. Ať už vytáhnu jakoukoliv kartu, téměř pokaždé ji přebije vyšší, často samotným srdcovým esem.

   Ženy prý máme milovat, ne chápat. Já tak činím. Moje domácí karbanice má totiž dobré srdce opravdu vždy.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

06.12.2017 19:57:55Evženie Brambůrková

Vtipné a milé. A dobře napsané. /T

06.12.2017 16:11:13Květoň Zahájský

Muhehe, skvělé! Já nedám na hodinky dopustit. Je to jediný šperk, hodný gentlemana.

06.12.2017 11:57:26Diana

Tohle se ti fakt povedlo! Výborné! Vtipné, laskavé, s pointou *****

06.12.2017 07:04:14upupa

Fejtóny sú krásne, treba im vdýchnuť život. Tém tohto druhu je požehnane a tento je parádne spracovaný, i s vyšpikovaným záverom. (A posolstvom!)

05.12.2017 22:06:30Kočkodan
Už jsem měl fakt strach o vaše zlaté české dušičky. Všechno tohle se nemuselo stát, kdyby dcerce trůnily na zápěstí kukačky.

Vsunula, nahmátla... Vida, jak se teď hodily manželčiny bohaté zkušenosti v manipulaci s drobnůstkami při erotických hrátkách... ;-)
05.12.2017 21:16:44Gora
redaktor poezie a prózy

vzhled je nejdůležitější, přeci:-)

05.12.2017 21:06:47aleš-novák

chichi...:0)

a co teprv zlaté české rušičky... 


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.